Lehkou nohou šlápnout z kamení a hlíny. Plameny se zvednou. V písni Tětiva to zpívá Lenka Dusilová. Zpívala to i na křtu svého nového CD v pražské Arše. Zdařilé album natočila s kapelou Baromantika. A v divadle Archa se plameny opravdu zvedly. Působivá hudba a zpěvaččin pronikavý hlas byly při koncertě skvěle doplněny barevnými blikajícími efekty. Po každé skladbě následoval spontánní aplaus.
Ještě než bouchlo šampaňské, kterým bylo nové CD pokřtěno, aby se mu - dítku dovádivému - dařilo, vystřihla hlavní aktérka duet s Davidem Kollerem Tichá-Černá. "Dokud se je o co dělit. Dokud je ještě s kým. Jak snadné je věřit všemu, čemu nevěřím." S Danem Bártou později zazpívala duet Snad jen. "To bude jen tou, to bude jen tvou samotou. To bude tou, to bude jen tvou touhou," zněla slova, která - i díky silné melodii - gradovala.
Třetím mužem, který hostuje na cédéčku a hostoval i v Arše, je Justin Lavash. S ním si Dusilová zazpívala anglickou Mayday, hudbu složili spolu, text Lavash. Archou se nádherně nesla i píseň v polštině Duszo moja. Lenka do ní duši opravdu dala. Publikum ji málem nepustilo z pódia. Přídavkem zazpívala asi pět věcí. Nových i starších. Při poslechu doma i na koncertě bylo zřejmé, že ač se nové album jmenuje V hodině smrti, dýchá z něj především život.
Ale abychom nezapomněli na úvod (člověk má při koncertu, plný zážitků, tendenci začínat hlavně koncem): skvělým startérem byla písničkářka z větrnýho mlýna Jana Vébrová. Zazpívala nejen působivé Kykyrý: "Mon amour je mona dvůr. Je mono Lisa. Mono máj. Jen monotónním krokem jít v svůj hnůj. Dnes rychleji jde stín. Ta zkáza začala. Když proměnili máslo v margarín. O Marý. O Mon cherry. Kykyrý." Bravo, chtělo se zvolat.
Foto: Facebook Lenky Dusilové
| < Předchozí | Další > |
|---|
Je sympatický a sečtělý, ale také píše básně a organizuje akce v Knihovně na Vinohradech, kde pracuje. Přitom jeho zájmy jsou poměrně široké, což dost možná napoví i následující rozhovor. Má také zajímavé a zvláštní jméno – Robert Wudy. Určitě o něm ješ...
V letošním roce uplynulo právě dvě stě padesát let od otcovraždy, o níž se prý K. H Mácha v kraji v okolí Doks, kterým se toulal, doslechl a která mu podle všeho byla inspirací pro jeho rozsáhlou báseň Máj. I když od jejího prvého vydání uběhlo již b...
Zatímco u nás zjišťujeme, že důležité publikace o filmu šíří nakladatelství, která se tímto oborem buď nezabývají jako svým hlavním předmětem zájmu (Host, Academia), nebo se jedná o malé vydavatele, zato s výrazným vkladem nadšenectví (Casablanca, Camera...