40 let uplynulo od vydání alba Tago Mago - majstrštyku západoněmecké progresivní kapely Can. Toto dvojalbum vyprovokovalo pestrou škálu reakcí, a to od nekritického nadšení až po nechápavé kroucení hlavou. Tvorba experimentátorů z Can zněla podivně a nepřístupně, ovlivněna avantgardou, světovým folklórem, klasickou hudbou, jazzem i ranou tvorbou Velvet Underground či Franka Zappy. Neobvyklý zvuk Can ovlivnil mnoho pozdějších interpretů, jako jsou kupř. Joy Division, David Bowie, Brian Eno, Talking Heads, Talk Talk, Primal Scream, Radiohead či Sonic Youth.
Jádrem seskupení se stal baskytarista Holger Czukay, jenž se staral také o editaci, výběr a vrstvení stop, kytarista Michael Karoli, hráč na bicí a perkuse Jaki Liebezeit, klávesista Irmin Schmidt a v době vzniku alba také japonský zpěvák Damo Suzuki. Can nebylo seskupení jednoho či dvou hudebníků, hráči byli rovnocenými partnery. Kapela zkrátka fungovala jako celek. O sehranosti skupiny není možno pochybovat, důkazem je řada archivních záznamů z živých vystoupení, při nichž hráči dlouze improvizovali na témata jednotlivých skladeb.
Album Tago Mago vznikalo poměrně netradičním způsobem. Písně jsou sestříhány z dlouhých studiových improvizací, přičemž hudebníci sami si často nebyli vědomi faktu, že jsou právě nahráváni. Výsledkem je více než sedmdesátiminutový pečlivě sestavený duševní výplach, jenž je charakteristický monotónním bušením bicích, řezavou minimalistickou kytarovou hrou v kombinaci s prapodivným "zpěvem". Suzuki zpívá nesrozumitelnou angličtinou, často však přechází do své mateřštiny, šeptá, kvílí, komolí slova, drmolí či přestává artikulovat docela. Rytmická sekce slouží jako základní kostra, na tu jsou vrstveny další stopy, elektronické vrstvy atd.
Posluchačsky nejpřístupnější je hned první část alba, která je tvořena trojicí skladeb Paperhouse, Mushroom a Oh Yeah. Následuje dvacetiminutová mozaika Halleluwah, Aumgn je instrumentální skladba, která by skvěle posloužila jako podkres němého hororu, soustředěný poslech však vyžaduje pevné nervy. Do podobné kategorie patří také Peking O. Závěrečná Bring Me Coffee or Tea je poměrně stravitelnou tečkou na závěr. Album je typické hutnou schizofrenní atmosférou, která dokáže řadu posluchačů spolehlivě odradit. Cílem hráčů však nebylo nahrát album chytlavých melodií a veselých popěvků. Za zmínku stojí množství zvukových experimentů, jako jsou převrácené vokály či nejrůznější elektronické smyčky. Při příležitosti čtyřicátého výročí alba byla vydána speciální edice doplněná o záznam živého vystoupení z roku 1972.
Zdroj: wikipedia.org
| < Předchozí | Další > |
|---|
Přiznává, že patří k těm šťastlivcům, kteří vždy věděli, co chtějí v životě dělat a nakonec se jí to podařilo a dokázala se prosadit i v dalek...
Krajská galerie při příležitosti 700 let Zlína připravuje přehlídku současného umění ve veřejném prostoru, trienále Prostor Zlín 2022. Obyvatelé se tak v ulicích města setkají s díly Anny Hulačové, Tomáše Moravce, Pavly Scerankové a Tima. K...
Přemýšlíte, jak si ukrátit dlouhé únorové večery? Přinášíme tipy na intenzivní divadelní zážitek v Divadle Viola na Národní třídě v centru Prahy.
Pražská derniéra filmu ZER tureckého režiséra s kurdskými kořeny Kazima Öz, který získal řadu ocenění na různých festivalech, se uskutečnila ve velkém stylu. Film byl dvakrát za sebou promítán ve vršovickém kině Pilotů, zúčastnil se nejen režisér,...
