Cybercomics je sci-fi román z nedaleké budoucnosti od Egona Bondyho, do kterého se se vším vervou pustilo Slovácké divadlo. Svět mafie a nadnárodních společností vás pohltí a nepustí.
Hlavní hrdinkou je hackerka Vera, pro kterou je kódování denním chlebem. Když dostane nabídku na rozluštění tajného kódu, který může změnit svět, chvíli váhá, ale výzvu přijímá. Tím se roztáčí kolotoč událostí, ve kterém není nouze o smrt ani o zábavu. Děj je velmi napínavý, jakmile vás chytne, jen tak se nepustí. Hodně tomu napomáhá kompozice hry formou filmového střihu. S komiksem má pak společnou nejen onu útržkovitost, ale také práci s barvami, kdy upřednostňuje černou a bílou.
Se scénou samotnou si divadlo také hodně pohrálo. Děj se odehrává před plátnem, na které se promítají různé obrazy, které tvoří pozadí děje. Vykresluje tak například podzemí, zámeček v Lounech či New York, takový, jaký jej neznáte. Až překvapivě užitečný byl také údaj v pravém horním rohu plátna s datem a místem děje, který se tuším nachází i v knižní předloze. Skvělým prvkem byla i mnohdy dramatická hudba, bez které by inscenaci něco chybělo.
Všechny postavy byly skvěle vystylizované – každá měla svůj předem daný charakter i chování a herci do nich perfektně zapadali. Ať už jde o tři agenty, kteří působili v jejich oblecích a s šaškovskými nosy komicky i seriózně zároveň nebo Japonku Liu, která byla závislá na kávě, protože „u nás se pije jen čaj, proto tady pořád piju kafe.“ Vítané bylo i množství herců, kteří se na pódiu vystřídali – oproti hrám, kde se vystřídá sotva 5 herců bylo 17 talentovaných lidí skvělou změnou.
Největší obdiv zasluhuje představitelka hlavní role Klára Vojtková, a to nejen za to, kolik textu se musela naučit. Pódium si ozkoušela snad ze všech stran a ze všech poloh. Zatímco jednu scénu proseděla, druhou už poletovala s katanou z jedné strany na druhou. A opravdu ne jednou. Ale všechna čest, zvládla cokoliv bez sebemenšího zaváhání. Byla také velmi přirozená, její postava byla ostrá i křehká zároveň, a věřím, že ji fandila každá duše v zaplněném hledišti.
Slovácké divadlo zpracovalo Cybercomics jako jediné a opravdu si dalo záležet. Vše bylo propracované a některé věci opravdu chytré a obdivuhodné. Proč například ztvárňovat hackerství pouhým ťukáním do klávesnice, když to jde tancem a mimikou? A kdo někdy neměl pocit, že se mu při přemýšlení nerozskočí hlava?
Pódium plné herců, použití audiovizuální techniky, napínavý děj plný inteligentních vtipů –takhle by mělo v dnešní době vypadat divadlo.
Egon Bondy - Roman Sikora: Cybercomics
Uvádí: Slovácké divadlo
Režie: Jakub Maceček j. h.
Scéna: Miloslav Fekar j.h.
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Pohybová spolupráce: Tomáš Sukup j. h.
Hudba: Mário Buzzi
Choreografie: Jitka Josková
Dramaturgie: Libor Vodička
Světová premiéra: 19. 1. 2013
Délka představení: 2:10 h
Hrají: Klára Vojtková, Alžběta Kynclová, Zdeněk Trčálek, Jitka Josková, Anna Pospíchalová, Pavel Majkus, Pavel Hromádka, Kamil Pulec, David Vaculík, Tomáš Šulaj, Josef Kubáník, ,Monika Horká a další
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: slovackedivadlo.cz, autor: Jan Karásek
| < Předchozí | Další > |
|---|
V rámci stého výročia Slovenského ochranného zväzu autorského sme spravili pre našu redakciu rozhovor s inšpektorom vojenských hudieb Borisom Hokinom.
Ne, to není nějaká schůzka v divadle. Tak se jmenuje muzikálová komedie Alana Zachary, Michaela Weinera a Augustina Winsberga, která měla světovou premiéru v USA v roce 2012.. Tento typ příběhu je opravdu v dnešní době víc jak akt...
Nakladatelství Noxi přivedlo na trh novou edici, a to TED knihy. Jejím prvním titulem je útlá kniha s názvem Syn teroristy: Každý má možnost volby. Přečtete ji u jednoho kafe, ale její dozvuky ve vás ještě chvíli zůstanou…
Misantropa hraje kde kdo. Každý ho zná a alespoň jednou za život by ho měl v divadle vidět. Nutně to však nemusí být hra posazená do tehdejší doby. Hrát ho ale ve svetrech se sobem na hrudi a z původního textu zachovat pouze jm...
