RAGE s albem „21“ stojí za to!

RAGE s albem „21“ stojí za to!

Tisk
ImageNedávno jsme vedli s kamarády na fóru diskusi o tom, jaká kapela, album nebo píseň nás v poslední době dostala na první poslech. (No - použili jsme poněkud jiný výraz, ale jelikož jsme na stránkách Kultura 21, musím se vyvarovat nekulturních vulgarismů). Napsala jsem, mimo jiné, že už se to hodně dlouho nestalo - možná proto, že jsem si toho v posledních pár letech naposlouchala už opravdu hodně a jsem už trochu zmlsaná. Ještě týž večer jsem ale musela svoje mínění opravit. Pustila jsem si totiž nejnovější album německé metalové kapely Rage s názvem 21.

Ne, že by mě překvapilo, že je dobré. U Rage se to už jaksi předpokládá, jde tady přece o léty prověřenou kvalitu a známou firmu v tom nejlepším slova smyslu. Navíc jsem tuhle kapelu měla možnost vidět vloni naživo na Metalfestu a pak ještě sólové vstoupení jejich kytarového mága Victora Smolskiho na Masters of Rock. Takže dobře vím, že tahle trojice odvádí vždycky perfektní práci a zní tak vydatně, jako by jich bylo aspoň dvakrát tolik. Nepovažuji se sice za žádného detailního znalce jejich kompletní diskografie, spíš jsem si jen tak narychlo před festivalem prolétla jejich největší hitovky - ale na to asi jeden ani nemusí být znalec, aby poznal, že jejich nové album je prostě perfektní.

Jejich hudba na mě působí neuvěřitelně optimisticky a pozitivně, přestože si říkají „Hněv“ a názvy i texty jejich písní se jen hemží bolestí, krví, násilím a utrpením, snad s výjimkou prvních dvou skladeb. Úvodní trošku tajemné intro House Wins ve mně vyvolává představu nějakého kasína nebo herny - že by „Oko bere?“ Znalci, opravte mě - moje znalosti hazardních her končí někde u žolíků. Hned jako druhá se rozjede navazující titulní skladba alba - příběh nenapravitelně závislého gamblera. Tajemný a vzrušující začátek se překlopí do chytlavého refrénu, zvuky strun - Smolskiho sólovky i Peavyho basy - jsou prostě dokonalé a bicí Andrého Hilgerse zajímavé a precizní. A v tomhle stylu pak jede celá deska, až k závěrečné baladě Eternally. Nejsou na ní naprosto žádná nudná místa, chytne za uši při prvním poslechu a už nepustí. Ve skladbách Forever Dead a Serial Killer si Peavy vyzkoušel i trošku drsnější styl zpěvu - už ho přímo vidím, jak nás z pódia sériově (nebo seriálově?) zabíjí. Pro ty, kteří s ním ještě neměli tu čest a nemuseli by úplně pochopit mou jemnou ironii - Peavy je úžasný bavič, skvělý frontman a s publikem to neuvěřitelně umí. A když se s tím svým copánkem na bradě zazubí z pódia na fanoušky a hodí nějakou tu svoji hlášku - tak byste se pro něj rozkrájeli.

Image


Píseň Feel My Pain má zase tak překrásné kytarové intro a sólo, že cítím ledacos jiného, ale bolest určitě ne. Victor Smolski je prostě fenomén a bez něj bych si asi Rage už nedokázala představit, při některých jeho parádičkách mám až husí kůži. Ale skvělý výkon podávají všichni tři. Jejich jednadvacáté album je první, které jsem si od nich komplet poslechla od začátku do konce - ale opravdu stojí za to.

Image


Rage přijedou na svém turné k novému albu do Česka už 22.3.2012, vystoupí v pražském klubu Matrix. Více info na webu Masters of Rock.

Sestava:

Peter "Peavy" Wagner – zpěv, baskytara
Victor Smolski – kytara
André Hilgers – bicí

Seznam skladeb alba „21“:


01. House Wins 1:30
02. Twenty One 6:16
03. Forever Dead 6:20
04. Feel My Pain 5:40
05. Serial Killer 5:45
06. Psycho Terror 6:57
07. Destiny 5:15
08. Death Romantic 5:59
09. Black And White 5:19
10. Concrete Wall 3:50
11. Eternally 5:08



Zdroj foto:
rage-on.de

 
Rozhovor s Tublatankou na Československém plese 2026

Přihlášení



Anketa

Co vás baví nejvíc na současném boomu komiksů?
 

Vražda na jarmarku. Neodolatelně návyková detektivka

Laskavá detektivka z britského venkova Vražda na jarmarku od autorského dua Katie Gayle představuje další ze série záhad Julie Birdové. Malebné uličky, vůně domácích koláčů, ruch u stánků na vesnické slavnosti – a k tomu jedna záhada, která rozhodně nebude tak nevinná, jak se zpočátku zdá.

Sliby a lži: psychologický thriller, v němž se svatba mění v past

Ellery přijíždí sama do luxusního resortu. Původně sem měla jet se svým mužem oslavit výročí. Manžel ji však po dvaceti letech opustil, a tak se Ellery snaží začít znovu. A zdá se, že by si pobyt zde mohla doopravdy užít.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Iris Szeghy: Inspiraci čerpám mimo hudbu i v rámci hudby samotné

archiv Iris Szeghy„Skládání hudby je nejen mou profesí, ale i náplní mého života, je to to, co mě nejvíc baví a vnitřně naplňuje. Těžko si už umím představit svůj život bez něj,“ přiznává hudební skladatelka Iris Szeghy.

...

MANMAT na cestě 2: příběh pohybu, svobody a vztahu se psem

Jsou značky, které nevznikly v kanceláři, ale venku v pohybu, v přírodě, na cestách. MANMAT je jednou z nich. Druhý díl dokumentu MANMAT na cestě 2, který měl před nedávnem premiéru, přináší nejen pokračování příběhu úspěšné české značky, ale především lidský a inspirativní pohled na to, jak může sport, příroda a vztah se psem tvořit harmonický životní styl.


Výtvarné umění

Fenomén pražských pasáží ve fotografiích Alana Pajera a textech Zdeňka Lukeše

Fen praz pasazi perex
Fenomén pražských pasáží zachytili fotograf Alan Pajer na fotografiích a historik architektury Zdeněk Lukeš v textech. Výstavu bylo možné (v době, kdy to epidemiologická opatření umožňovala) navštívit v sedmém patře...

Divadlo

Festival Nultý bod mění svou podobu

nulty bod 200Po loňském odpočinkovém roce přichází festival Nultý bod s velkými změnami. Spouští realizaci nového konceptu festivalu rozděleného na tři části, které proběhnou postupně od září do listopadu. Jeho cílem je postupně vytvořit platformu, která ...

Film

Každej se někdy napije... Zápisník alkoholičky právě najdete v kinech

zapisnik alkoholicky200Film Zápisník alkoholičky režiséra Dana Svátka se vrací k tématu pití a alkoholu. Tentokrát z pohledu ženské závislosti. A stejně jako v případě tragikomedie Úsměvy smutných mužů, která vznikla podle autobiografického best...