Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Vážený náš dramatik, kdysi zakázán režimem, pak vyzdvižen na politický piedestal, jenž s pochopením všech, kteří ho znají, opustil, aby se dál věnoval tomu, co umí a miluje. Dramatické tvorbě. Takového ho známe, takového máme Milana Uhdeho rádi. Ani v poslední inscenaci v divadle Husa na provázku nezklamal. Jeho Mariina volba je hrou o strachu, ale také o naději, o lásce a neobyčejné statečnosti. Je psána v rýmovaných verších ve stylu barokního divadla. Marie je v ní zobrazena jako mladá matka, která se musí rozhodnout, zda chce žít ve světě Herodovy krutosti a přivést na svět syna s možností, že bude zabit, a ona dle starého práva ukamenována. Nebo se vzepře, porodí syna, aby s Josefem utíkali jako emigranti do Egypta, kam krutost Heroda už nesahá. 

Není třeba násilné aktualizace, aby schopný dramatik Uhde mohl vložit do starozákonného příběhu vše, co patří k lidskému údělu. Při zrodu naší civilizace, stejně jako dnes. Zášť, rasová či náboženská nenávist, ale také vzepření se osudu, byť by se to zdálo jako marnost nad marnost.

Ze scénáře vyčteme několik rovin, několik myšlenkových pochodů a činů odvážné ženy, mladé matky. Také nenávist ortodoxních kněží a zblblé masy, která bezhlavě ctí zákony, příčící se logice, manipulující s odvěkými zákony lidství. Dramatik docela rafinované prostřednictvím příběhu upozorňuje na to, jak je lidstvo nepoučitelné. Šílenosti starozákonní se promítají do šíleností 21. století. Vždyť co je to nenávist k emigraci, strach z něčeho cizího, náboženská nesnášenlivost a sváry, zbytečné tisíce mrtvých? Nestačí nám, že nás čeká boj o vodní zdroje? Boj s hladomorem? Zašpiněná planeta exhaláty? Je zajímavé, že tyto problémy Uhde do příběhu vkládat nemusel. Samotný boj odvážné Marie s nepřízní osudu vypovídá za vše ostatní, co v dnešním světě prožíváme. Současnost příběhu je v opravdově podané minulosti.

Dramaturgem inscenace je Eva Petláková, režisérem Juraj Nvota. Curriculum dramaturgyně jsem v Googlu nenašel, ale režiséra Juraje Nvotu znám snad čtyřicet let. Je stále významným režisérem autorského Radošínského naivního divadla v Bratislavě, režíruje však v mnoha divadlech na Slovensku i v Čechách (často Divadlo Na zábradlí v Praze) a vždy jsou to režie disciplinované, moudré, bez zbytečné samoúčelnosti. Jeho režie poctivě slouží textu hry, který dokáže oživit neotřelými nápady.

Jaký je režisér, tací jsou herci. Toto pravidlo opravdu obecně platí. A že divadlo Husa na provázku má vnikající ansámbl, o tom nikdo nepochybuje. Největší prostor má ve hře samozřejmě odvážná Marie v interpretaci Simony Zmrzlé. Všichni ostatní herci hrají hned několik postav. Dramatik Uhde zabydlel hru pestrými typy protagonistů, kteří zasahují do děje. Třeba Milan Holenda jako Herodes, ale také v roli Nazareťana, vojáka i Kalifáše, nebo třeba Růžena Dvořáková jako První král, Nazareťanka, Šlojme i pastýřka s dětmi. Vladimír Hauser v roli občana i metaře… Ach, jak blízká to role pro Pecu, čili Jiřího Pechu, který nás nedávno opustil. Ale Hauser tu roli hrál excelentně. Dominik Teleky jako ďáblův sluha i rabín… Prý není malých roli… a tady v inscenaci toto známé rčení vidíme hezky obnažené a pravdivé. Všichni, byť v drobných akcích, důsledně tvoří to magické prostředí, ve kterém se hra o osudu Marie pohybuje.

Musíme připomenout i významný podíl hudby Miloše Štědroně, věrného souputníka Uhdeho tvorby. (Neplést si se skladatelem Vladimírem, muzikologem Bohumilem, a Janem, houslistou. Všichni patří do jedné velké muzikantské rodiny.) Miloš Štědroň, profesor teorie hudby, studovaný na domácí Alma Mater JAMU i na několika evropských hudebních školách, se věnuje teoretické tvorbě i různým hudebním žánrům od čistě akustické muziky až po experimentální a elektro akustické žánry. V jeho scénické hudbě, kterou komponuje už léta pro divadlo Husa na provázku, a třeba také po Městské divadlo v Brně, slyšíme inspirativní odkazy na dílo Janáčka, na českou i keltskou lidovou hudbu. Jeho tvorba je plná objevných hudebních nápadů, v kompoziční čistotě. V Uhdeho hře má hudba významný prostor, který dokázal skladatel rozeznít pod vedením Martina Jakubíčka „jenom“ klávesami, saxofonem či flétnou a violoncellem.

Důležitou složkou představení je scéna Tomáše Rusína a kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové. Jistě pracovali na objednávku inscenátorů a dramatika, tak není možné jim vyčíst to, k čemu má autor těchto řádků výhrady. Sloupořadí z PVC kanalizačních trubek, byť v inscenaci pod Nvotovou režií hrají významnou roli, hlavně v sugestivních scénách destrukce, nebo přenosné železné ohradní konstrukce, jako nástroj sekuritizace, náboženské nebo občanské rozdělenosti společnosti. V závěru hry nese Ježíš na Golgotu ne klasický kříž, na který má být přibit, ale právě onen díl železné konstrukce, do kterého je vpleten. Té konstrukce, která je symbolem rozdělování společnosti. Přiznávám, že tento metonymický efekt vyznívá velmi silně. Stejně však moderní scénické pojetí v jinak barokním hávu veršovaného dramatu místy vyrušovalo. Ještě víc mohlo diváka vyrušit kostýmování do současnosti, především u postav římských vojáků oděných v černých uniformách URNA. (Útvar rychlého nasazení.)

Uhdeho text je natolik moudrý a oslovující současníky svou paralelou Starý zákon – dnešek, že nebylo zapotřebí jej navíc vizuálně aktualizovat. Dramatik a básník to vše řekl spolu s hudebním skladatelem za všechny ostatní umělecké žánry – i vizuální.

Jaká tedy je inscenace Mariina volba? I když mám výhrady k výtvarnému pojetí, jde o inscenaci dobrou, moudrou, hodnou k zamyšlení. V divákovi budou ještě dlouho doznívat ony věčné otázky dějinných příčin a důsledků, které doprovázejí, a budou doprovázet, lidskou civilizaci.

Hodnocení inscenace: 85%

MILAN UHDE / MILOŠ ŠTĚDROŇ:
MARIINA VOLBA
Premiéra 8. Března 2019,
Divadlo Husa na provázku v Brně

Režie: Juraj Nvota
Dramaturgie: Eva Petláková
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková Rusínová
Hudba: Miloš Štědroň
Videoprojekce: Lukáš Kodoň
Inspice: Hana Senková
Asistentka režie: Zuzana Taška

Osoby a obsazení: 
Marie
SIMONA ZMRZLÁ
Opovědník
MILAN HOLENDA
Nazareťan, Herodes, Člen rady a Voják, Aktivista, Kaifáš
MIREK SÝKORA
Ďáblův sluha vtělený jako Farizej, Rádce, Aktivista, Rabín, Hlava Rady a Voják
DOMINIK TELEKY
Občan, Metař, Valaška
VLADIMÍR HAUSER
Nazareťan, Hlasatel, Voják, Aktivista, Strážník, Třetí král, Člen Rady
ONDŘEJ KOKORSKÝ
Nazareťanka, Druhý král, Selka, Člen Rady, Sbor, Obdivovatelka
RŮŽENA DVOŘÁKOVÁ
Nazareťanka, První král, Jiná selka, Šlojme, Pastýřka s dětmi, Sbor, Obdivovatelka
NICOLE MALÁČOVÁ
Nazareťan, Josef, Člen Velerady
TOMÁŠ ŽILINSKÝ
Anděl, vtělený též jako Soused a Úředník, Osel, Ježíš
JAN MANSFELD
Nazareťan, Občan, Valach, Pastýř, Manžel
PAVEL ZATLOUKAL
Kapelník, klávesy
MARTIN JAKUBÍČEK
Saxofon, flétna
PETR KOVAŘÍK
Violoncello
PETR STUPKA

Foto: David Konečný