Koncert, který mne nadchl

Pondělí, 26 Březen 2012 01:00 PhDr. Jana Semelková

Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté. Tento pražský festival komorní hudby založil v roce 1990 Václav Hudeček a již dvacet let si na pódium Kostela svatých Šimona a Judy v Praze zve nejen známé hudebníky, ale i mladé talenty. V rámci letošního jubilejního XX. ročníku Václav Hudeček představil milovníkům hudby mimo jiné klavíristy Jaroslavu Pěchočovou a Lukáše Klánského, violoncellistu Jiřího Bártu, flétnistu Jiřího Stivína, hornistu Radka Baboráka, harfistku Janu Bouškovou nebo houslisty Josefa Špačka a Jana Mráčka. Tradiční série večerů s Václavem Hudečkem, jeho hosty a komorní hudbou v Kostele sv. Šimona a Judy v Praze vyvrcholí závěrečným koncertem 11. dubna 2012.

Včera jsem navštívila předposlední koncert festivalu. Jedinečný zážitek. Jako první mne ochromil prostor kostela, okamžitě jsem pocítila v duši klid a pohodu. Pak se rozezněly tóny a katedrálou se nesla Suita pro violoncello Johanna Sebastian Bacha v podání Jiřího Bárty. Přestala jsem vnímat prostor a čas, kolem mne byla jen hudba. Uvědomila jsem si, že kvůli pracovnímu vytížení nestíhám vůbec nic a jak moc mi návštěva takových představení chybí. Jiří Bárta byl jedinečný. Po první skladbě vstoupila na pódium Jana Boušková a spolu s violoncellistou nás zavedli do světa not Jana Ladislava Dusíka (Sonáta pro harfu a violoncello Es dur. Op. 34) a Arvo Pärta (Fratres pro violoncello a klavír/harfu/). Po přestávce jsme ještě slyšeli Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Maxe Brucha. Koncert vyvrcholil variacemi na Rossiniho téma z opery Mojžíš od Niccolo Paganiniho.

alt

Nemůžu hodnotit výkony, jsem hudební analfabet. Mohu hodnotit jen své pocity, které jsem si z koncertu odnášela – výkony hudebníků úžasné, oblečení některých posluchačů – nepřijatelné. Nevím jak vy, ale já si prostě nezvyknu na to, že se na koncerty chodí ve svetru a džínách. Prostě mi to nejde kk sobě. Asi jsem z jiného světa. Ale tento malý kaz nepokazil můj dojem a s klidem a pokorou jsem opouštěla majestátní kostel a dlouho mi v uších zněly tóny violoncella a harfy. Příští ročník festivalu nesmím propást!

alt