Renata Horová: „Vyrůstala jsem v rodině se psy…“

Renata Horová: „Vyrůstala jsem v rodině se psy…“

Tisk

horova 200Občas potkáme na ulici pejska v pěkném oděvu, zjistíme, že jde o bezsrsté plemeno, o naháče. Renata Horová má hned dvě takové holky – Tao a Sofii. Jsou to američtí bezsrstí teriéři. Díky nim začala pátrat po historii plemene, které zatím není oficiálně uznáváno v ČR, ale pracuje se na tom. Vše, co zjistila, také vše, co si vyzkoušela při výchově svých „holek“, sepsala do půvabné knížky Temperamentní optimista, která vyšla ve významném roce – vloni tomu bylo padesát let od okamžiku, kdy se první američtí bezsrstí teriéři objevili v Americe.

Renato, kdy jste objevila toto plemeno a chtěla je mít za každou cenu doma?

Bezsrstá plemena mě zaujala již na střední škole, kdy u nás bylo asi nejrozšířenější „nahaté“ plemeno – čínský chocholatý pes. Celá naše rodina s nadšením sledovala naháče i na psích výstavách a tak jsme si jednoho dne přivezli domů našeho prvního naháčka. Byla jím fenka čínského chocholatého psa, kterou jsme pojmenovali Kiwi, protože její téměř holé tělo připomínalo povrch stejnojmenného ovoce. S Kiwinkou jsme měli doma i chlupatého voříška Cherry, která jednoho dne odešla, jak se mezi námi majiteli a milovníky pejsků říká, „za duhový most“. Když přišel správný čas a uplynula nutná doba truchlení, objevila se v pražských médiích fotografie z muzea Kampa, na které známý španělský návrhář Manolo Blahnik drží v náručí amerického bezsrstého teriéra, který právě plánuje olíznout dort s nápisem Meda for Manolo. Možná to bude znít bláznivě, ale akční fotografie a veselý výraz pejska mě nějak vnitřně přesvědčily, že si pořídím právě amerického bezsrstého teriéra. Samozřejmě jsem znala charakteristiky bezsrstých plemen a v užším výběru byl i mexický naháč (možná i ten jednou obohatí naši smečku-rodinu :D). Fotka byla jen ten poslední, ale o to důležitější impuls. Tehdy se definitivně stali psi bez srsti mou posedlostí.

Zkoumala jste zásady jeho chovu, nebo jste se vrhla do výchovy po hlavě?

Od mého narození jsem vyrůstala v rodině se psy, a tak přirozeně tuto problematiku vnímám jako součást svého života. Přesto se v tomto směru snažím objevovat nové zdroje informací a posouvat se dál. Soužití se psem a jeho výchova je dlouhodobý proces. Život je pohyb, nic nestojí na jednom místě, a to platí i o soužití člověka a psa. Pes nám může pomoci se napojit na vlastní kořeny, pochopit svou přirozenost. Mí psi jsou nejen mými parťáky, ale také učiteli, jak po této cestě jít a poznat samu sebe. Každá nová situace si žádá objevovat nové obzory a nacházet specifické možnosti řešení. Možná to pro čtenáře pejskaře nebude znít pohodlně, ale jde o to chápat výchovu jako proces, který nekončí v nějakém konkrétním věku psa.

Často se zamýšlím nad tím, jestli slovo chov souvisí nějak i s tím, že si pejsky rádi chováme například na klíně. A teď vážně, chov psů je krásná a zodpovědná činnost, která mě velice fascinuje, více o specifikách chovu naháčů a jejich genetice se samozřejmě dočtete v knize Temperamentní optimista. Chov obecně je extrémně důležitý pro zdraví plemene a stojí na samotných chovatelích, na jejich zodpovědnosti a etice. Každý i sebelepší chov produkuje sem tam i jedince, kteří nejsou dokonalí a není vhodné je do chovu zařazovat. Tito psi se stanou našimi mazlíčky, nebo budou skvělí na práci – například canisterapii, nebo mohou vynikat v nějaké sportovní disciplíně. Ani my lidé přece nejsme všichni vizuálně dokonalí, každý nemůže být modelkou nebo kulturistou, že? Zájmy jedné chovatelské skupiny by neměly být nikdy nadřazeny nad zájem plemene. Nejsmutnější je, pokud se někdo domnívá, že pořízení finančně nákladného psa zhodnotí jeho chovem, aniž by se zajímal o chov samotný. Není pravda, že každý jedinec potřebuje mít své potomky. Chovatel by měl mít vyšší cíle, než je podnikatelský záměr. Naopak, renomovaní chovatelé, kteří se dlouhodobě – mnoho let – snaží o kvalitní linii a jejich chov produkuje zdravé a úspěšné jedince, si zaslouží velkou poklonu a vděk majitelů jejich zdravých odchovů.

horova2

Čím vás plemeno okouzlilo?

Amíčci mi učarovali především svou veselou povahou. Toto plemeno bylo vyšlechtěno z amerického plemene Rat terrier, na stránkách jeho amerického klubu je krásné motto: „Rat terrier je plemeno mnoha plemen“. Dle mého názoru to krásně vystihuje i amerického bezsrstého teriéra. Amíček, jak se říká americkému bezsrstému teriérovi, je unikát mezi psími naháči, protože známe skupinu, ze které pochází – teriéři. A je také unikátem mezi teriéry, nejen absencí srsti, ale i báječnou teriéří povahou, ve které je namícháno to nejlepší ze psů. Je teriérem, který dokáže odpočívat se svým člověkem na gauči, stejně jako absolvovat nějakou náročnější sportovní aktivitu. Úžasné je, že se jedná o naháče, kterého není potřeba nijak upravovat, na rozdíl od čínského chocholatého psa není nutné žádné doholování. Jeho kůže je na omak odlišná od mexického i peruánského naháče a často se na ní vyskytuje hebká mikroplyš, která může připomínat povrch broskve. Pro některé alergiky je naháč dobrou alternativou. Vždy upozorňuji na to, že toto je potřeba předem ověřit, protože alergická reakce může i tak nastat.

Jak je to přesně s tím výročím?

Rok 2022 byl pro milovníky amerických bezsrstých teriérů významným datem. V roce 1972 tj. přesně před padesáti lety se narodilo fence plemene Rat terrier (krysí teriér) bezsrsté štěňátko, které se stalo základem pro chov amerických bezsrstých teriérů. Tato malá a holá fenka dostala jméno Jo – Josephine a její majitelé Willie a Edwin Scottovi propadli jejímu kouzlu natolik, že se rozhodli vynaložit nemalé úsilí, aby mohlo vzniknout plemeno bezsrstých teriérů. Jejich chovatelská stanice dostala jméno „Trout Creek“. V loňském roce zemřel právě pan Edwin Scott, který se zasloužil nejen o vznik tohoto plemene. Kniha Temperamentní optimista vychází také jako pocta jeho práci a jedná se o první publikaci o amerických bezsrstých teriérech u nás.

horova1

Sepsala jste knihu – komu byste ji doporučila? Co přinese zájemcům o toto plemeno?

Věřím, že osloví zkušené chovatele bezsrstých plemen, stejně jako majitele „začátečníky“, pro které je v ní podrobněji přiblížena problematika péče o psího naháčka. Věřím, že každému přinese nějaké nové a zajímavé informace. Moc bych si přála, aby se Temperamentní optimista stal součástí výbaviček štěňátek.

Je v knížce i něco navíc pro chovatele jiných plemen?

Knížka poskytuje zajímavé informace pro majitele a chovatele dalších bezsrstých plemen: čínského chocholatého psa, mexického naháče a peruánského naháče. To, co se čtenáři dozvědí, může být zajímavé i pro budoucí majitele a zájemce o štěňátka, kterým pomůže tato plemena blíže poznat, dozvědět se o jejich historii, o péči o ně a pokusí se pomoci při tom, jak je od sebe rozeznat. Jedná se o knihu, která se po dlouhé době věnuje těmto plemenům, naposledy u nás vyšla kniha Naháči od Libuše Brychtové, ve které je o ABT jen malá zmínka.

Organizujete vycházky I love naked, které mívají docela hojnou účast, jak dlouho trvalo, než jste nápad zorganizovala?

První procházka se konala v roce 2018 a každoročně pořádáme alespoň čtyři do roka. Nápad jsem realizovala okamžitě, a to díky sociálním sítím a přátelům. Podařilo se nám oslovit naše pravidelné účastníky. Když jsem organizovala první setkání, tak bylo mým přáním potkat spřízněné duše a jejich psí miláčky. Dnes už kolem I love naked vznikla komunita přátel, jejich řady se stále rozšiřují a z toho mám velkou radost. Nyní se snažím, aby I love naked bylo platformou pro majitele bezsrstých plemen psů, místo, kde se mohou setkat všichni bez ohledu na výstavní úspěchy. Na jedné naší akci se nám podařil zápis do české knihy rekordů: „Nejvíce psů bezsrstých plemen na jednom místě“. Je pravidlem, že jednou za čas akci obohatí i nějaká edukativní složka, účastníci tak mohli vyslechnout třeba psího psychologa Pavla Bradáče, nebo se zúčastnit workshopu Viento-První pomoc psům. Loni jsme na Víkendu bezsrstých plemen psů poprvé oslavili Mezinárodní den bezsrstých plemen psů.

Pomáhá vám s tím někdo?

Akce jsou neziskové a organizuji je sama, a tak jsem vděčná za pomoc mé rodiny, přátel, ale i komunity samotné.

horova3

Jak často se scházíte? Může se zúčastnit každý, třeba i bez psa?

Akce se konají minimálně čtyřikrát do roka. Obvykle máme jarní, letní, halloweenskou, vánoční a novoroční procházku. Čím dál populárnějším se stává Víkend bezsrstých plemen psů, který se koná v červnu u Sečské přehrady, kde si loni mohli všichni vyzkoušet jízdu na paddleboardu se svým psem. Srdečně zveme na společná setkání všechny obdivovatele, milovníky, chovatele a ty, kdo chtějí tato plemena poznat a třeba si i vyzkoušet, jestli na ně nemají alergii. Akcí se v omezeném množství účastní i jiná plemena a také voříšci.

Máte dvě fenky, zdalipak se chystáte na výstavy, mají šanci?

Ano mám dvě feny amerického bezsrstého teriéra, Tao a Sofii. Tao už nějaké tituly z výstav nasbírala a povedlo se nám získat i titul championa, bohužel jí výstavy moc nebavily a já její přirozené nastavení respektuji. Sofie k nám loni přicestovala z Ukrajiny, chtěla jsem spojit příjemné s užitečným. Fenku jejího zbarvení (red sable) jsem vyhlížela již dlouho a tou dobou u nás žádná taková nebyla. Roztomilé štěňátko mě okamžitě oslovilo a stejně jako to bylo před lety s fotografií Manolo Blahnika, bylo prostě jasno. „Zvířatka přece za nic nemůžou“, a tak se Sofie vydala ze země, ve které probíhal válečný konflikt, ke mně „do peřin“. Příjezd byl opravdu dramatický. Ale vše dobře dopadlo a před pár dny k nám z Ukrajiny přišel i její průkaz původu, za který by se ani princezna stydět nemusela. S pokorou budu sledovat, jak se vyvíjí a roste, a podle toho naplánuji její případnou výstavní kariéru. Pro mě je největším úspěchem, když jsou moji psi spokojení, zdraví a vychovaní. Výcvik a soutěže krásy jsou pak třešničkou na dortu.

horova krest

Čím se právě teď zaobíráte, nač nás můžete pozvat?

Aktuálně řeším program zmiňované akce Víkend bezsrstých psů, který i letos v červnu proběhne na Seči a bude se na co těšit! Po loňském úspěchu bude část programu ve spolupráci s Lukášem Uncajtíkem – SUP Pardubice věnovaná paddleboardingu se psem. Jsem nadšená, že se povedlo domluvit, že vzdělávací částí bude workshop zaměřený na aplikaci metodiky pozitivního posilování s legendou mezi trenéry RNDr. Františkem Šustou PhD. Výherce soutěží, které na akci proběhnou, oceníme krásnými cenami od generálního sponzora, kterým je Pučálka s.r.o. Věřím, že se akce povede a že i letos vybereme v tombole na něco užitečného pro pejsky, kteří neměli takové štěstí...

Děkuji za rozhovor.

Zdroj foto: archiv Renaty Horové


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Exkluzivní rozhovor s Káčou Černou, talentovanou stvořitelkou Feny Art!

bodypaint perexTato sympatická třiadvacetiletá Plzeňačka se dosud věnovala především kresbám a malbám portrétů. Ovšem to nebylo zdaleka to jediné, čemu se tato umělkyně upsala. Její značka se otiskla i do látky. Kus Feny Artu si tedy člověk nemusí jen pov...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Mariana Zacharová: Baví mě práce s publikem, které vám nic neodpustí, a vždycky musíte najít klíč, jak si ho získat

archiv Mariana Zacharová s rodinoumPI když pochází z umělecké rodiny, o herectví neuvažovala. V dětství ji bavil sport a po absolvování VŠE si vyzkoušela různá zaměstnání, nakonec je z ní lektorka...


Literatura

Dlouhá noc v Paříži

dlouha noc v parizi perexŠpionážní thriller z prostředí IT, do kterého je vtažen Izrael, Francouzi, čínská mafie i ruské zájmy, zobrazuje konflikt profesní cti s touhou po moci a pen...

Divadlo

Nora, osekaná, Helmerová

nora uvodkaHenrik Ibsen a jeho Nora (původně Domeček pro panenky) patří k divadelní klasice. Hra byla napsaná před více než sto lety, ale její téma – postavení žen ve společnosti - je živé dodnes. Inscenace brněnské Reduty (Národní divadlo Brno) přijela v p...

Film

Malá holčička se v dubnu pokusí zachránit posledního žijícího draka

Jak zachranit draka 200Ve starověké Číně byli draci a lidé přáteli, ale lidská chamtivost ukončila jejich spojenectví a tato kouzelná stvoření se stala kořistí. Posledního z nich teď drží v zajetí krutý císař. Jednoho dne přinese krmení drakov...