Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Pátek 4. května patřil největší oslavě jara u nás a zejména pak pražským studentům. Do Prahy přicestoval Majáles a tak se mohlo celý den a celou noc tančit a slavit. Mohlo je ale bohužel to správné slovo.

Festivalový dojem je dost jednostranný. Někdo se potká s přáteli ve výborné partě, někdo se opije tak, že mu nevadí špatné nazvučení kapel a někdo je jednoduše dost nenáročný na mobilní „sociálky“ nebo na lidi okolo. Jeden si může festival uložit v paměti jako výborný zážitek, jiný z té samé akce může přijít domů značně znechucený. Co potom tedy patří do objektivního hodnocení festivalu?

První zmínku v historii o oslavě Máje najdeme v česko-neměckém slovníku s doslovným překladem „radovánky v máji“ z roku 1890. Klasickou festivalovou podobu jakou známe dnes, si nejdéle buduje majáles Plzeňský, jehož obyvatelé si open air užívají od roku 1990. Letošní pražský Majáles se konal s pořadovým číslem osm. A za těch pár let stihl vystřídat několik lokalit. Tančilo se na Jižáku, Edenu i Džbánu. Před dvěma lety pořadatelé umístili oslavu do Stromovky a od té doby jí zůstávají věrní. Stejně jako slibu, že další ročník už bude na tom podstatně lépe s organizací. Jedním ze zlepšováků má být od loňského roku rozšíření prostorů zajišťující lepší „průchodnost“. Nebo spíš více prodaných lístků?

Již týden před samotnou akcí hlásily webové stránky, že vstupenky jsou takřka vyprodané a šance jejich zakoupení na místě velmi mizivé. A i přestože v osm hodin večer byl před pokladnami doslova živý štrúdl, nikdo nikoho neotočil na podpatku se zpátečkou. Ovšem prostor nebyl nafukovací, lidí i pro lidumily naprosto neúnosný počet a projít z jednoho konce areálu na druhý vyžadovalo silnou dávku trpělivosti, velmi ostré lokty a především dostatek času. Ten ale možná měli jen ti, kteří přišli za alkoholem (a že jich bylo dost) a ne za hudebním programem. Kapel bylo hodně, většina se zvučnými a mediálně přitažlivými jmény a silnou fanouškovskou základnou. Že by druhý kámen úrazu? I při nejlepší vůli se nedalo stihnout vše, co chtěl průměrný návštěvník vidět. A i přes pořadatelskou snahu sjednotit stage (jedna například byla ve znamení ska, na další se rapovalo) se vystupující překrývali. Ovšem nejen časově, ale bohužel i zvukově. Fanynkami milovaný moment unplugged „udegéčkovského“ Hvězdáře rušil hudební nářez z pódia opodál. A chvílemi pro jistotu nebylo slyšet takřka nic, zvuk vypadával po celý den i večer.

Po celém areálu bylo pět stanovišť s mobilním sociálním zařízením, vzdušnou čarou kousek odkudkoliv. Prokličkování mezi davy nastavovalo vzdálenost, že se toi toi zdály kilometry daleko, tekoucí voda byla sen už půl hodiny po otevření areálu a bojím si představit, co si mysleli ti, kteří po skončení akce měli na starost úklid. Zoufale málo odpadkových košů se ve finále proměnily v jeden velký. Celá, místy hodně rozblácená, plocha posetá kelímky a tácky od nejrůznějších festivalových lahůdek, připomínala minimálně třídenní rockové řádění. Jen za úklidovou četu doufám, že se do práce nemuseli pustit hned po skončení open airu. Bez jediného osvětlení by to byl asi nesnadný úkol.

Drobné mouchy? Neztrácí se pak v organizačních nešvarech festivalu výborná vystoupení účinkujících, leckdy vtipné doprovodné programy a promo akce? Méně je někdy více. A u letošního pražského Majálesu to platí dvojnásob. O pár kapel méně by zajistilo více pozornosti těm na pódiích, při dodržení kapacity prostoru by se nestály kilometrové fronty na langoše a halušky a lidé by si nemuseli brousit lokty. Snad jen u toho zvuku…bych řekla více!

Pražský Majáles 2012
Datum a místo konání: 4. května 2012, Stromovka
Hodnocení: 38%

Zdroj foto: autorka článku