Kultura21.cz

Kovář, sochař, malíř, řezbář, restaurátor, fotograf i dobrý amatérský hvězdář od jehož úmrtí uplynuly tři roky,  to byl Michal Bílek, jehož celoživotní dílo a život veřejnosti představuje ústecké muzeum pod názvem Lidé a hvězdy.

S uměleckou fantazií se člověk musí narodit, tvrdíval se svou manželkou, grafičkou. Narodil se 22.10.1942 v Turnově, kde studoval v oboru umělecký kovář, pokračoval na SUPŠ v  Hořicích  v oboru sochař-restaurátor a studia ukončuje na AVU v Praze v roce 1969. Od roku 1971 žil v příhraniční obci Petrovice u Ústí nad Labem, jehož chaloupka s tajemnou bílou kopulí naznačovala zapálenost pozorovatele pro vzdálené hvězdné galaxie.

Jeho plastiky jsou rozesety po celých severních Čechách, sochy jsou ve sbírkách Národní galerie v Praze, v Oblastní galerií v Liberci i v Severočeské galerií výtvarného umění v Litoměřicích. Nevím, jestli v dílech starých mistrů se při jejich opravách otvírají jejich duše, ale restaurátor pán Bílek dokázal s nimi hovořit a jejich dávná poselství  přenést časem.

Později pískovcové a mramorové sochy nahradilo dřevo, kdy v obličejích postav se odráží lidský příběh. Právě tyto robustní dřevěné sochy jsou umístěny na výstavě. V sousoší Král a královna ukazuje představu vlastního stáří, opakem je jeho autoportrét se synem a jejich radost z výletu do přírody. Zajímavě působí jeho vlastní úsměvný náhrobek ve stylu dávných rytířů, kde ztvárnil  celou rodinu včetně psa i kočky. Na mne nejvíce zapůsobila ležící opuštěná stará žena, neschopna utéci před zlem, což byla jeho reakce na krutou válku v Jugoslavii v roce 1993.

Když při jedné výstavě měl něco říci ke svým dílům, řekl „nevystavuji krásné sochy, vystavuji krásné, i když dřevěné duše lidí. Ty ať v tom dřevě hledají“. Pokud výstavu do 30.9 navštívíte, než se přesune do libereckého muzea, víte, co máte hledat.

A jako bonus vyjde i kniha, která bude obsahovati úplnou Bílkovou tvorbu.

Foto z výstavy autorka