Kultura21.cz

Už to slovo nedokončená provokovalo výstavu navštívit a zjistit, co se skrývá za ním. Ústeckou Severní terasu jsem vždy považovala za místo vhodné nejen k bydlení, ale hlavně k žití, je tam úplně vše, co člověk k němu potřebuje.

Sídliště  60-70 léta minulého století zažívala velký boom. V severních Čechách v důsledku rozvíjení těžební činnosti, byly likvidovány celé vesnice i město Most. Bylo nutno zajistit nové bydlení pro tisíce rodin a panelová výstavba domů byla ta nejrychlejší. Přednost dostávaly byty a občanská vybavenost za ní daleko pokulhávala. Názory na bydlení v paneláku se liší, podle toho kde a v jakém bytě či domku, kdo bydlel. Pro někoho to byl luxus, pro jiného králíkárna.

V roce 1962 byla vypsána v Ústí nad Labem veřejná celostátní anonymní soutěž na urbanistické řešení celé nové čtvrtě, dnes známé jako Severní terasa. To si nemohla nechat ujít ani skupina ústeckých architektů, i když v té době byla plně vytížená výstavbou Nového Mostu. Oblast o rozloze cca 260 ha byla ve výšce 50-80 m nad městským jádrem, patřila k té nejzdravější části nad stále zamořeným městem. Návrh musel vycházet ze Směrného územního plánu z let 1956 a 1962. Je určitou zajímavostí, že již v roce 1927 byla na toto území vypsána veřejná soutěž, ale k realizaci nedošlo.

Do soutěže přišlo 31 návrhů a porota složená z odborníků v čele s Ing. Arch. Jiřím Gočárem vybrala návrh, který podala právě skupina z Ústí nad Labem s tím, že doporučila, aby projektová příprava byla svěřena právě tomuto kolektivu. V té době se spolupodíleli na výstavbě města Most a bylo nutno se rozhodnout, kterému projektu se plně věnovat. Nakonec se rozhodlo, že předkladatelé vítězného návrhu (V. Krejčí, J. Gabriel a M. Böhm) dokončí jen svou rozdělanou práci v Mostě a budou se plně věnovat ústeckému projektu.

Celé území, kterého se nová výstavbě týkala, tvořily zelené plochy a pole s různým převýšením.  46 ha plochy však již bylo určeno na stavbu zdravotnického areálu a na vysokou školu chemicko-technologickou. Území architekti rozdělili na čtyři obytné okrsky s bytovou výstavbou pro 21 tisíc obyvatel. Výstavba byla zahájena až v roce 1969 z finančních důvodů, což způsobilo další nemalé problémy. Hledalo propojení na inženýrské sítě, dlouho i řešení k vytápění, protože vlastní teplárnu projektanti nechtěli připustit z důvodu znečištění ovzduší.  Později se projektový ateliér se přestěhoval přímo na staveniště, aby operativně mohl zasahovat. Trvali i na tom, aby sídliště bylo komplexní, což znamenalo vyřešit objekty občanské vybavenosti včetně jeslí, školek a škol až po gymnázium.

Dominantou bylo vytvoření parkového náměstí , který se táhne přes celé sídliště s velkou vodní plochou, propojený na všechny obytné části. Tím zároveň byla vyřešena bezpečnost lidí a hlavně dětí, které nemuseli chodit přes nebezpečné ulice. Hlavní silnice byla provedena tak, aby obkroužila celé sídliště vnějškem a zároveň vyřešila i dopravu obyvatel do různých částí města. Pozornost se věnovala občanské vybavenosti obchody počínaje, přes poštu, policejní služebnu, kulturní dům, knihovnu či kino. Vyrostlo zde také v 70 letech hotelové bydlení a Dům pro seniory (1987).

Nebylo vůbec jednoduché takovou stavbu uskutečnit a problémů bylo víc jak dost. Často také museli projektanti činit kompromisy, i když stále bojovali za své návrhy. Obytné domy z původně 16 podlažími museli snížit na 12, většinou se stavěly budovy 8 podlažní a menší 4 podlažní. Park s vodní plochou se podařilo uchránit a realizovat, i když byl tlak postavit i tam obytné domy. Nezapomnělo se ani na plastiky či sochy od různých umělců, které zdobí veřejné prostory.

Od roku 1963 do roku 1989 byly již původní technologie výstavby podstatně jiné a i na to museli projektanti reagovat. Nedokončená byla tzv. Jižní terasa, se kterou  se započalo v roce 1982, která měla být odpočinkovou zónou plnou zeleně, se sportovním areálem i s rozsáhlým sektorovým centrem  zasazeným  do dalšího parku. Byla sice vybudována dodatečně projektovaná Krajská politická škola (1983), dnes Univerzita JEP, vedle které byl postaven hotel Máj. Sektorové centrum, jehož výstavba byla sice zahájena (1979), zůstalo nedostavěno, dnes je zbouráno a prostor upraven podle přání obyvatel na dětské sportoviště. Zatím nedošlo k výstavbě původně plánovaného přechodu přes hlavní dopravní tepnu k němu. Důsledkem změny majitele po roce 1989 se z hotelu Máj stala ruina ohrožující okolí. Je velká škoda, že původní záměr na vybudování Jižní terasy se neuskutečnil. Mnozí obyvatelé netuší, že jejich sídliště vlastně zůstalo nedokončené.

Proto velký dík patří ústeckému muzeu, které ukazuje nejen to, co se povedlo realizovat, jaké problémy byly s výstavbou spojeny, ale také co zůstalo jen na papíře. A pokud budete již v muzeu, nezapomeňte se po něm důkladně rozhlédnout, je tam připravena spousta dalších výstav jak pro děti tak i dospělé, tak si je užijte.

www.muzeumusti.cz

Foto z výstavy: autorka