Představuji si, že přesně takovou hudbu si ve svém autě pouští řidič, který jede a nezná cíl. Formace Luno a její třetí disk Zeroth v sobě nesou tíseň člověka z těchto časů. Muzikanti kolem charizmatické zpěvačky Emy Brabcové se zkrátka trefili do něčeho velmi podstatného.
Skupina Luno vznikla koncem roku 2009. A protože její členové nejsou žádní začátečníci, není překvapením, že se kapela neztratila v šedém průměru. Naopak – dnes je zajímavou součástí alternativního proudu electro-rock-popu.
Frontmanku kapely si možná někteří z vás pamatují z formací Khoiba nebo Roe-Deer. Baskytarista Šmity hrál v partičce Prostitutes a jako vyhledávaný zvukař má za sebou pestrou cestu, mimochodem v této roli procestoval Evropu s Black Lips. Bubeník Jan Janečka je nepochybně zručný muzikant, proslavil se v Southpaw a vystupoval také s Glenem Hansardem. Kytarista a klávesák Martyn Starý je nejmladším členem kapely a přinesl hodně nespoutané energie.
Na albu Zeroth nehledejte klasické písničky s chytlavými refrény, ale spíše atmosféru, nálady a pocity. Luno je městská hudba. Když si tuhle kapelu pustíte do uší, můžete mít dojem, že kráčíte po mostě a pod vámi pulsuje stereotypní život. Ale pozor, nezaměňovat ho s ospalostí! Pravidelné minimalistické rytmy vám totiž na klidu nepřidají, sálá z nich těžko popsatelná nervozita. Jako by v příštím okamžiku mělo něco někde bouchnout. Ne, nemusí hned padat domy nebo obchodní centra, stačí jen, že odněkud se ozve zlý nebo zoufalý výkřik. A vy ho slyšíte třeba jako ostrou kytaru.
Muzika je tu jako odlidštěná krajina plná nevzhledných ploch a chladných budov. A taky strojů a stroječků, které pozvolna přebírají vládu. Jinou funkci má zpěv Emy Brabcové. Melancholický podmanivý vokál se táhne nad „krajinou“ jako hlas odjinud. Může vás i hypnotizovat. Záleží, jak se na něj napojíte. Asi není náhoda, že zpěvačka Ema B. se v civilu zabývá muzikoterapií. Poslouchejte opakovaně, víc, ještě víc a dojde vám to.
Luno může na někoho působit jako depkařská póza, jako zručně přetavená inspirace islandské šamanky Björk, jako… Ano, podobných nálepek lze vymyslet minimálně devět. Užitečnost alba Zeroth mohu vyjádřit ještě úplně jinak: je to ideální potrava pro samotáře. Pro duše bloumající městy zrovna ve chvílích, kdy je mlha a tma.
Jak jsem už naznačil, nic moc veselého nečekejte.
No heil syndrome
Název: Zeroth
Interpret: Luno
Žánr: electro/rock/pop
Skladby: 1/ Wrong start, 2/ Plasma generator, 3/ Her sex code, 4/ Human centipede, 5/ This is the fake, 6/ Heart cavernoma, 7/ No heil syndrome, 8/ The last time you made me come back on the coach, 9/ Zeroth, 10/ Sizrhen
Stopáž: 35:12
Vydavatelství: Indies Scope, 2012
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto /obálka: www.indies.eu
| < Předchozí | Další > |
|---|
Tomáš Starý působí již druhou dekádu na streetartové scéně. Zaměřuje především na mural art – velkoplošné malby ve veřejném prostoru. Patří k nejvýraznějším muralistům současnosti, věnuje se také grafickému designu a malbě na plátno. Svá díla vyst...
Ne, nechystám se psát politický komentář, to ráda přenechám jiným. Ale že je na Pražském hradě – konkrétně v jeho Tereziánském křídle - momentálně veselo a úsměvno, za tím si pevně stojím! Vystavuje zde totiž svá...
Městské divadlo Zlín se jako první v České republice zapojí do scénických čtení současné běloruské hry Uražení. Bělo/R/usko. Akce je součástí celosvětového projektu Insulted. Belarus(sia) Worldwide Readings. Jde o vyjádření podpory a sounáležitosti...
Zelňačka (1981) je jedním z těch velmi povedených filmů, ve kterých hraje stařičký Louis de Funes. Ve své knižní předloze je příběh hlavně o kontrastu zarezlých starousedlíků a nového, svěžího mládí. Fil...
