Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Petra Talová (1964) - terapeutka a spisovatelka vyvinula vlastní metodu osobního rozvoje - odhalování a odstraňování nevědomých mechanismů, kterou již více než deset let s úspěchem používá v praxi a nyní ji poprvé odhaluje veřejnosti.

Tato kniha léčí strach. Podobně jako skutečný terapeut je spíš průvodcem než knihou univerzálního moudra.  Provází čtenáře na cestě sebepoznání, cestou učí jinak komunikovat a tím i jinak myslet.

Tato kniha je určena lidem moderní doby – těm, kteří na sebe nemají příliš času, lidem uspěchaným a zatíženým zodpovědností. Je určena těm, kterým sešel z očí skutečný smysl života a těm, kteří nevidí cestu, jak ven z kruhu, do kterého se nechali lapit moderní uspěchanou dobou.

Hlavní ambicí knihy je umění odvahy a návod jak se zbavit strachu.

Odvaha je přirozeným talentem nás všech. K dnešní uspěchané a ustrašené době jsme však svoje přirozené instinkty ztratili.

Ztratili jsme schopnost přirozeně komunikovat. Budeme se divit, když budeme chvíli sami sebe skutečně poslouchat, jaká vyslovujeme negativní slova, co to vlastně nevědomě říkáme za nesmysly. Máme strach říkat pravdu. Přitom samotná pravda je mnohdy o hodně pozitivnější než „věštby“, které vyslovujeme. Někdy máme strach mluvit a jindy máme strach být potichu, i když je na to zrovna příhodný čas. Máme strach, abychom v tichu nestihli říct pravdu alespoň sami sobě. Říkáme raději jakékoliv nesmysly, abychom se vyhnuli konfrontaci sami se sebou i s ostatními. Máme z pravdy strach.

Dnes už neumíme ŘÍKAT NE, nemáme na to odvahu, a tím pádem nemůžeme vědět, čemu vlastně my sami říkáme ano. Přitakáváme pak všemu, čemu věří většina ostatních. Děláme to ze strachu, že bychom se mýlili a dokonce na to byli sami, nebo proto, že je pro nás bezpečnější mýlit se s většinou, než být na pravdu sám. Potom však ztrácíme svou vlastní pravdu a s ní i svobodu. Od té chvíle žijeme ve strachu.

Zapomněli jsme MILOVAT, neumíme milovat ani sami sebe, natož abychom měli odvahu milovat někoho jiného nebo svět, ve kterém žijeme. Neumíme dávat lásku bez podmínek sami sobě a pláčeme, že nám ji nedává někdo jiný. Nevíme, že nelze bezpodmínečně milovat někoho, kdo sám sobě klade podmínky k lásce. Místo lásky pak máme jenom strach, že budeme sami.

Neumíme dnes SPRÁVNĚ ZACHÁZET SE SVOU ENERGIÍ, neznáme její kvalitu a zaměřujeme ji špatným směrem. Svou energii vydáváme většinou na to, abychom naplnili očekávání okolí nebo abychom někoho přinutili naplnit naše očekávání. Místo toho si můžeme ujasnit, po čem skutečně toužíme, a pomocí své energie si splnit své sny sami. Očekáváním, že to za nás udělá někdo jiný, ztrácíme pozitivní motivaci a s ní i svou dynamiku a odvahu. Naším hnacím motorem je pak už jenom strach.

Jsme na sebe dnes příliš přísní. Neumíme  VNÍMAT SVOJE ZKUŠENOSTI, vidíme je jako chyby. Když na to máme odvahu, vidíme svou chybu jako svou zkušenost. Pokud už jsme odvahu ztratili, vnímáme svoje zkušenosti  jako svoje chyby nebo, v ještě horším případě, jako chyby někoho jiného. Netušíme, že život je jedna chyba - zkušenost za druhou. Pokud se v životě neřídíme vlastními chybami - zkušenostmi, kdo potom řídí náš život? Nemáme-li odvahu dělat chybami vlastní zkušenosti, převezme vládu nad naším životem strach.

Zapomněli jsme umění vztahů. Zacházíme sami se sebou, jako s někým, ke komu nemáme žádný vztah. Jak bychom pak mohli mít láskyplný vztah k někomu jinému? A jak by pak mohl mít někdo láskyplný vztah k nám? Pěstujeme raději vztah k hmotě ze strachu milovat živého člověka, kterého nemůžeme vlastnit. Nebo ho vlastníme a říkáme tomu láska, jindy se necháváme vlastnit a říkáme tomu také tak. Nemáme odvahu si přiznat, že ve skutečnosti nemilujeme, ale vlastníme nebo nejsme milováni, ale jsme vlastněni. Místo skutečné lásky pak máme jen strach, aby nám naše vlastnictví někdo neupřel nebo nesebral a neuvědomujeme si, že už se tak stalo, že už dávno nemáme ani sami sebe, že nás ovládá a vlastní náš strach.

Bojíme se DĚLAT ZMĚNY, když jsou potřeba, myslíme si, že si jednou něco nějak nastavíme a ono to pak bude fungovat do nekonečna. Nepoznáme, kdy je nutné změnu udělat. A i když to poznáme, nemáme odvahu něco změnit. Nechápeme, že změna je život. Nechceme pochopit, že všechno je v pohybu, všechno kolem se nás neustále mění a my musíme také. Dokud toto nechápeme, jsme neustále za životem pozadu a hlavně ze skutečného života máme strach. Neumíme se pohnout. Na jednom místě – většinou v nějaké své ulitě – přemýšlíme jak svůj život změnit, a přitom se nehneme. Nejsme ochotni vystoupit z ulity, zvednout se a svůj život rozpohybovat. Někteří z nás mají naopak strach na chvíli se zastavit a odhalit svoje nesmyslné mechanismy a rutinu. Ze strachu chceme svůj život vymyslet, ale udělat nebo změnit jen málo nebo vůbec nic. Říkáme „nejde to“, ale vlastně tím jen říkáme „mám strach“.

Zapomínáme ODPOČÍVAT, zacházíme se svým tělem i svou psychikou, jako by to byl nástroj určený k vykonávání příkazů někoho jiného nebo příkazů našeho ega. Chováme se ke svému tělu jako k nástroji nebo jako ke stroji, a přitom se o něj mnohdy postaráme méně než o svoje auto. Nečistíme ho dost často, přetahujeme svůj „motor“ a naléváme do něj nevhodné palivo. Neznáme zdroj energie pro své tělo a pak se divíme, že žádnou energii nemá. Naším hnacím motorem je potom už jenom strach. Strach nakonec kompenzujeme jídlem, drogami, alkoholem, nadměrným nakupováním a podobně, a tím ztrácíme ještě více energie. S nedostatkem energie ztrácíme víru a důvěru v sebe a následně i svou odvahu.

Neumíme ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI, ze strachu ze života jsme neustále myšlenkami v minulosti a přemýšlíme, jak bychom tam spoustu věcí změnili. Jsme si vědomi, že to nejde. Cítíme-li potřebu něco změnit, musíme změnu udělat teď hned, jenže k tomu nemáme odvahu. Proto se nám tento okamžik změní v minulost, kterou budeme chtít v příštím okamžiku opět změnit, ale ono už to zase nepůjde, a tak nám zbydou jenom výčitky. Často také býváme myšlenkami v budoucnosti, koukáme do tmy před námi, jako bychom nevěděli, že dnešní světlo může být jenom dnes a že jen dnes máme rozsvíceno na dnešní kroky; zítra zase bude světlo, které nám posvítí na kroky zítřejší. Dnešní světlo nám svítí na cestu, po které kráčíme zrovna teď. S tím světlem máme i všechny prostředky tvořit dnešním činem v přítomnosti svou budoucnost, do které dnes ještě nevidíme. Nevidíme světlo nikde, pokud jsme jinde než v přítomnosti. Nevidíme zázrak svého života. Je schovaný za naším zrakem. Žijeme ve tmě a máme strach.

Ve chvíli, kdy si UVĚDOMÍME, že náš život není žádný ZÁZRAK, s tím chceme něco udělat. Tento průvodce nabízí jednoduchý návod jak na to.

Bláznův průvodce na cestu do Vesmíru
nakladatelství: Petra Talová
http://www.petratalova.cz/
Ilustrace: Mirka a Luděk Vystydovi
Obálku navrhl: Luděk Vystyd
Korektury textu: Ivan Ondřej Straka
Sazba a grafická úprava: Jana Krulišová
Rozsah: 158 stran + obálka
Cena knihy: 369 Kč
Kniha je interaktivní a obsahuje pracovní listy.

Kniha je od 7.9. 2016 na pultech u všech dobrých knihkupců.