Ladislav Zibura alias „Princ Ládík“ není autor, jehož bychom si museli dlouze představovat. Ale kdyby přece - je to sympatický mladý kluk, který rád chodí pěšky po cizích zemích a pak o tom s humorem vypráví. Jeho třetí (a prozatím poslední) kniha dorazila na knižní pulty loni v prosinci. A ještě stále tam je, takže kdybyste si ji chtěli omrknout, směle do toho! Hledejte obálku s babkou v šátku a nápis Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.
Na úvod nutno říci, že třetím cestopisem autor své fanoušky dozajista nezklamal. Podobně jako v předchozích dvou knihách, také zde popisuje, jaké to je bezcílně putovat po cizích zemích (tentokrát po Arménii a Gruzii), líčí peprné interakce s místními obyvateli, servíruje nám neotřelé postřehy… a to vše s dávkou inteligentního humoru, na který jsme u Ládíka zvyklí. Jen místo čaje tentokrát popíjí alkohol a v určitém bodě ze zdravotních důvodů vyměňuje chůzi za bicykl (mimochodem - odtud ten zdánlivě nihilistický název).
Stejně jako u předchozích knih Ladislava Zibury musím dále pochválit grafické zpracování knihy. Líbivé ilustrace doplňující text jsou zkrátka v žánru cestopisu čímsi originálním a možná, že čtenářovu představivost nakonec rozproudí lépe, než by to kdy dokázaly fotografie.
Kdybych měla říct, čím se tato kniha od předchozích dvou naopak liší, určitě bych měla zmínit větší množství ryze poučných pasáží. Na rozdíl od autorova předchozího textu Pěšky mezi buddhisty a komunisty můžete navíc očekávat zasvěcenější vhled do místní kultury - v končinách zemí bývalého Sovětského svazu byl totiž Láďa jazykově o poznání vybavenější, než tomu bylo třeba v Číně… Takže se toho více dozvěděl. Obecně sice zastávám názor, že na to, aby člověk jakoukoli zemi opravdu poznal, chození od jednoho domu ke druhému nestačí. Ale Láďova kniha vlastně takový cíl ani nemá. Není o zemích. Je o cestě po nich.
To je možná nakonec jedním z důvodů, proč určitým lidem autorův styl nesedne. V takovém případě může převládnout pocit zklamání, protože Ládík zkrátka jenom „šel, šel a šel…“ Nebudu lhát, i takový může být pohled na Ziburovy knihy. Nicméně žádný strach - mnohem početnější se zdá být základna nadšených čtenářů, které Ládíkovy texty prostě baví. Přidáte se k nim?
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Autor: Ladislav Zibura
Žánr: cestopis / humor
Grafické zpracování obálky: Tomski&Polanski
Ilustrace: Tomski&Polanski
Nakladatelství: BizBooks v Brně
Rok vydání: 2017
Počet stran: 312
ISBN: 978-80-265-0701-7
| < Předchozí | Další > |
|---|
Večer na charitativním festivalu bude patřit mladým klukům z kapely Lola běží. Momentálně finišují práce na nové desce a jsou odhodláni si užít nejenom tento koncert. V tomto rozhovoru se dozvíte informace jak o novém albu, tak o jejich přístupu k muzice.<...
„U stolu sedí žena s plavými vlasy. Dalo se čekat, že přijde. Zabití přicházejí. Touží po pozornosti, touží po doteku. Plavovláska má roztržené šaty a pořezaný krk, je bledá. Ptá se: „A kdo umře teď?“
Výstava v grafickém kabinetu Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně seznámí návštěvníky s tvorbou architekta a stavitele Dominika Feya, který na přelomu 19. a 20. století zrealizoval řadu staveb ve Zlínském a Jihomoravském kraji. Výstava...
Říkáte si, že vás nemůže v divadle nic překvapit? Chcete od večera stráveného ve společnosti lidí jdoucími za kulturou něco víc než samotný děj představení a jde vám i o celkový zážitek, než o pouhý dojem ze shlédnuté...
V úterý 6. března 2012 nabídne Česká televize všem zájemcům o emotivně hluboký zážitek snímek Racek Jonathan Livingston. Jeho příběh má u nás hluboké kořeny: před třemi desítkami let zaujal návštěvníky Lyry Pr...