V nakladatelství Emiment vyšla kniha Pavlíny Brzákové se zajímavým názvem Kryštof ÁDéHáDě. Jak tento titul napovídá, jedná se o příběh Kryštofa trpícího ADHD, který možná mnoha lidem otevře oči.
Kryštof má vývojovou dysfázií a ADHD, svou sestru a především milující maminku. Ta napsala bez příkras velmi osobní a citlivé dílo o zoufalství, překážkách, bojích, ale také o naději a hlavně lásce. O té v první i poslední řadě. Knihu nejvíce vystihuje citát z věnování na začátku knihy: „Smyslem knihy je hledání smysluplné cesty ke vzdělávání nám nejdražších bytostí – našich dětí, a to za jakýchkoli podmínek a životních situací.“ Autorka se totiž nesnaží jen vypsat, ale poskytnout například učitelům a vychovatelům pohled z druhé strany.
Každý po přečtení musí pochopit, že výchova dětí s ADHD není jednoduchá a vyžaduje spoustu trpělivosti a síly. Odsoudit někoho z nejrůznějších důvodů je vždy snadné. Kryštof je jedinečný, má svůj vlastní svět, vyžaduje své jistoty, a když je nemá, je zle. Pro okolí mohou být jeho záchvaty jen scény plné vzteku, ale jen máma ví, co přesně to znamená a s čím vším to souvisí. Já jsem k autorce chovala velký obdiv už od prvních stránek a její přístup mě fascinoval během čtení celé knihy. Nejenže sdělovala spoustu niterných a citlivých pocitů, ale udělala s Kryštofem také velké pokroky, mnohdy okolnímu světu navzdory.
„Kdybych chtěla popsat svět, byla by to nekonečná pavučina posetá třpytícími se kapičkami. Ten třpyt jsou signály odjinud. I já vysílám na různých frekvencích podle toho, jak se zrovna cítím. Jen moc nekotvím, a Kryštof to ví, a neví proč. Nebo tomu nějak rozumí?
„Až vy-ost, vemu si tě za ženu.“
„Až budeš sta-á, donesu ti jídlo.“ (str. 96)
Kniha Kryštof ÁDéHáDě má přes 200 stránek a krátké kapitoly. Styl Pavlíny Brzákové je poměrně jednoduchý, popisný a především plný pocitů. Čtení mě bavilo, ale zpočátku se mi zdálo hodně náročné a měla jsem problém u něho vydržet delší dobu. Nakonec jsem se zakousla, sledovala rodinu v Kosovu a zhltla Kryštofův příběh jako malinu.
Skvělou práci na knize odvedl také její ilustrátor Petr Herold mající na svědomí jednoduché, leč obsahově důležité a velmi zajímavé černobílé kresby. K ději to skvěle sedělo a dotvářelo Kryštofův mnohdy tajemný svět. Působivá je také modrá obálka i hravé nadpisy na ní.
Autorka dílem Kryštof ÁDéHáDě udělala velmi zajímavou osvětu a já knize přeju, aby se dostala do správných rukou a ulevila těm, kteří třeba ještě bojují s těmito čtyřmi písmenky. A věřím, že i pro ostatní to bude velmi zajímavé čtení stejně jako pro mě.
Pavlína Brzáková se narodila 13. března 1972 v Městeci Králové a je to spisovatelka, etnoložka, cestovatelka a také šéfredaktorka měsíčníku Regenerace. Vystudovala obor etnologie na FFUK, kde získala i doktorát, a dlouhodobě se zabývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala mnoho knih, například: Goromomo goroló (sibiřské pohádky a příběhy), Cesta medvěda, Až odejdu za horu, Co přináší vítr nebo byla spoluautorkou knih Květa Fialová – Štěstí tady a teď a Květa Fialová – Zákony štěstí. Pavlína Brzáková spolupracuje také s Jaroslavem Duškem, který načetl její knihu Dědeček Olge a společně napsali knihy Ze mě a Tvarytmy.

Kryštof ÁDéHáDě
Autor: Pavlína Brzáková
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Eminent
Rok vydání: 2017
Počet stran: 231
Hodnocení: 85 %
Více informací: https://www.adhdkrystof.cz/
| < Předchozí | Další > |
|---|







Daniel Čech je na českém uměleckém poli jako doma. Nejvíce vešel do podvědomí televizních diváků v zábavném pořadu Na stojáka. Jeho stand-upy jsou nezapomenutelnými zážitky každého návštěvníka. Kromě toho se věnuje i film...
Novinář a historik Josef Král (nar. 1933) je autorem textů, vznikajících mezi léty 1984– 2011. Začal je psát ve svých šestačtyřiceti letech. Hranaté míčky s hřebíčky napřed vyšly samizdatem, neboť...
Nová 67. sezona Městského divadla Zlín se rozjede s humorem. V sobotu 8. září večer se uskuteční ve Velkém sále premiéra Příběhů obyčejného šílenství, kterou si nenechá aujít ani autor Petr Zelenka
Do kin před několika dny vstoupila letní komedie Přes prsty, která svým sportovním zaměřením vlastně může tak trochu připomínat Ženy v běhu. Dokáže se jim ovšem vyrovnat?