Dědina věrně popisuje vesnický život

Dědina věrně popisuje vesnický život

Tisk

dedina 200Spisovatelka Petra Dvořáková vydala knihu Dědina obsahující velmi zajímavý příběh jedné současné vesnice. Těšte se na nářečí a zajímavé postavy i osudy!

 

 

 

Dědina má v prvé řadě velmi pěknou a nepřehlédnutelnou obálku, kde na pozadí zeleného kostkovaného ubrusu vyčnívá klasický zdobený porcelánový talíř s logem Jednoty. Pod názvem knihy najdeme také jakýsi podtitul v podobě slov: pole, závist, chtíč a otčina. Dohromady to skvěle funguje a přímo láká na čtení.

V knize najdeme 4 povídky o různé délce: Ta naše Petruška, nevím, co z ní bude, Kdo to zas vyzvání v neděli dopoledne?, „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem, „Poď, čiči, de seš? Mám pro tebe kósek párku.“. Každá povídka je trochu jiná, ale přesto nezapřou společný rukopis a navíc se navzájem trochu prolínají. A hlavně, kdo žil na vesnici, tak si bude určitě mnohokrát přikyvovat, vzpomínat, nebo dokonce ztotožní některé postavy s těmi jeho. Já sama se díky Dědině myšlenkově mnohokrát vrátila do dětství a moc jsem si to užila.

První povídka ukazuje klasický generační rozpor – pohled babičky a dědy na rozjívenou vnučku, druhá povídka čtenáře seznamuje s prostředím klasických vesnických zabijaček a také se sukničkářem Laďou. Kromě zabijaček tady jde také o uživení velké rodiny, předání řemesla a podobně. Musím uznat, že ta se mi líbila nejvíce, i když jsem s hlavním hrdinou nijak nesympatizovala. „Tak kdo dál?“ popoženu lidi za pultem je nejobsáhlejším počinem, kde se střídají vypravěči z celé rodiny. Ať už je to prodavačka Maruna, její muž Josef nebo syn Zbyněk. Každého trápí něco jiného a každý se snaží nějak protloukat životem a poprat s nastalými situacemi. Poslední povídka ukazuje soužití dvou starých manželů, spory o peníze s příbuzenstvem a hlavně pravou lásku.

Tam zas všechno znova, ale prase je menší. Kdepak dvě stě padesát kilo. To měl Vavirek velký voči. Sotva dva metráky. Už mám dost v hlavě a Vavirci taky nalejvaj. Vzpomínají, jaký bejvaly zabijačky dřív. „Ještě s tvym tató, to bylo neco. Na to do smrti nezapomenu,“ poplácává mě dědek Vavirek po ramenách a Bohóš přikyvuje. „Prase drželi skoro v každym baráku, sjela se rodina, byla to událost. Taky bévalo vic snihu, to taky dělalo tu náladu,“ vzpomíná dál dědek a přihne si rovnou z flašky. Znám to už skoro zpaměti, opakuje to rok co rok, ale vždycky ho nechám, ať povídá. Však já na to taky vzpomínám. Bejvalo to tady po dědině skoro jako na těch pohlednicích od Lady. (str. 42)

Příběhy v Dědině neukazují život nijak idylický, ale hlavně hodně reálný. Jsou zde na vesnici všudypřítomné drby, závist a také skvěle vykreslené zažité stereotypy. A to ve stylu: rád bych jí za jídlo pochválil, ale neudělám to, ani můj táta to nedělal a ženy nás taky nechválí, že jsme pěkně vykydali hnůj.

Petra Dvořáková sama uznává, že nadělila práci na víc svým korektorům, protože Dědina je psána nářečím. Moc se mi líbilo, jak se s tím v nakladatelství společně poprali, protože nářečí je zde používané přirozeně, tedy tak, že se tomu dá rozumět a vytváří to tu hmatatelnou atmosféru. Dialekt vychází z Vysočiny a je zajímavé také pozorovat, jak kombinuje okolní nářečí – něco má z Valašska, něco z hánačtiny a nezapřou se ani vlivy obecné češtiny.

K Dědině se chci v budoucnu určitě ještě jednou vrátit, šlo o dobré, poutavé a originální čtení. I když jsem se nedokázala pořádně začíst a preferovala jsem kratší povídky, byla to opravdu zajímavá a poučná vesnická sonda.

Petra Dvořáková se narodila v roce 1977 a je to česká spisovatelka a scenáristka. Do povědomí čtenářů vstoupila knihou rozhovorů Proměněné sny (2006), za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další tituly Já jsem hlad (2009) a Sítě — příběhy (ne)sebevědomí (2016). Kniha Julie mezi slovy (2013) byla oceněna Zlatou stuhou (beletrie pro mládež) a Cenou učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství. Dalšími autorčinými knihami pro mladé čtenáře jsou Flouk a Líla (2015) a Každý má svou lajnu (2017). Autorka pravidelně spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem.

dedina

Dědina
Autor: Petra Dvořáková
Žánr: beletrie
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2018
Počet stran: 248
Hodnocení: 90 %

http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/ceska-beletrie/dedina-1438


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Igor Orozovič: Kdyby čeština byla mezinárodním jazykem, mohly některé české písničky být světovým hitem

IgorOrozovic 200Igor Orozovič, člen činohry Národního divadla v Praze a také zakladatel Cabaretu Calembour, uvedl na svém YouTube kanále sérii šesti videoklipů, kterou příhodně nazval Rébusongy aneb Poznávačky. Diváci mají za úkol uhodnout, o kterou če...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Divoké papíry od Marosi di Giorgio jsou malba textem

Divoké papíry

Marosa di Giorgio (1932-2004) byla Uruguayská poetistka a novelistka. Je považována za jednu z nejznámějších literárních hlasů Jižní Ameriky. Její styl psaní je velmi expresivní a metaforický. Využívá prvky surrealistické i...


Literatura

Co se dělo předtím, než slečna Peregrinová založila sirotčinec pro podivné děti

Povidky podivnych perex
Pokud  vás svou obrazotvorností omámila Riggsova trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové, případně jste se vypravili na filmový přepis (a přispěli tak k celkové návštěvnosti přesahující dvousettisícovou hranici), jist...

Divadlo

Děvky od Arbesa, herecký nářez v podzemí

arb 200Pokud máte pro strach uděláno, jděte se podívat do podzemí Švandova divadla na pražském Smíchově. Petra Hřebíčková a Zuzana Onufráková se v prostorách alternativního Studia proměňují v dračice, které maj...

Film

No, nic…

no nic 200Britskou komediální sestavu Monty Python (Terry Jones, Terry Gilliam, John Cleese, Eric Idle, Michael Palin, Graham Chapman), která svého vrcholu dosáhla v 70. letech, snad není třeba představovat - byť u nás jsme se s jejím odkazem mohli seznámit ...