Magie času

Úterý, 23 Říjen 2018 07:00 Jiří Vítovec

MagieCasu Čarodějovy hodiny od J. A. Bellairse už je možné zařadit mezi klasiku dětské fantasy a s novým vydáním od DOBROVSKÝ s.r.o. máme možnost se do této knihy ponořit znovu. Začíst se do ní můžete i bez dětí a pravděpodobně nebudete litovat. Dokonce se můžete těšit i na film, ale o tom později.

Takže, o čem že to je? O chlapci Lewisovi, který ztratí rodiče a musí se přestěhovat ke strýčkovi Jonathaovi. Samozřejmě si myslí, že strýček bude jen další obyčejný dospělý, ale už po chvíli zjišťuje, že ten pán s nadváhou a spoustou hodin ve starém domě je mnoho, jen ne obyčejný. Hlavně je to čaroděj, stejně jako jeho sousedka paní Zimmermannová a ten starý dům také nebude jen dvoupatrová barabizna. Hodiny v domě totiž tikají i ve chvíli, kdy jsou všechny vypnuté (chudák kapitán Hook by asi zešílel), což kvůli jeho předchozímu majiteli Isaaku Izardovi není zrovna dobré znamení.

A tak se Lewis snaží pomoct kde se dá, mnohdy i sám sobě, a když se mu podaří vzkřísit zlou čarodějnici, mimochodem manželku Isaaka, je na dobrodružství zaděláno.

Celé se to tváří jako příběh o mladíkovi, který se poprvé setká s magií a po několika dnech mizerného čarování zachrání svět nějakým primitivním způsobem. Jednoduše nějaká naivní young adult beletrie. Jenže to by příběh nesměl vzniknout v době, kdy podobné kousky ještě neměly autory, co by jimi zahltily svět. Jde v podstatě o úvod do detektivní série pro mladé čtenáře a v příběhu tak vidíme jen začátek dlouhého příběhu, který se nás nesnaží uhranout na první dobrou. Což je opravdu dobře.

V duchu hesla „méně je někdy více“ se setkáváme s magií, magickými předměty, napětím i kouzelnickým soubojem jen tak akorát, aby nás to navnadilo, ale nepřesytilo. Po přečtení knihy mám spíše pocit, že jsem četl příběh chlapce s běžnými problémy a čas od času kolem proletělo nějaké to nadpřirozeno, přátelsky zamávalo a schovalo se za nejbližší roh. Pro dětské čtenáře jde o příběh, který jim bude blízký, protože v něm nenajdou žádné všemocné čaroděje, kteří by s neuvěřitelnou pompou bojovali s draky a démony. Spíš najdou chlapce tlouštíka, který se snaží si najít přátele, zažívá strachy, smutky a má poněkud potrhlého milého strýce. A celé se to odehrává v trochu strašidelném domě.

Jak jsem psal na začátku, očekávat můžeme i film, na který se ta dětská část mého já těšila, ale po přečtení knihy si tím nadšením už nějak nejsem jist. Kniha je mírná, trochu temná a tak nějak nesmělá, jakoby kopírovala city dítěte, které ztratí rodiče. Film ale podle trailerů působí akčně, líbivě a zhruba polovina záběrů v knize vůbec není. Napadá mě, jestli to nedopadne podobně jako Letopisy Narnie. Kniha skvělá, film líbivý, ale příliš nenadchne i přes hvězdné obsazení. Ale uvidíme, snad se pletu.

Knihu každopádně mohu doporučit a těch necelých 150 stran textu přelouská i podprůměrný čtenář raz dva (dobře no, někdo i tři čtyři). Snad jen ty gramatické chyby v tom všem vadily. Tak se mějte a ne že začnete doma likvidovat hodiny.

MagieCasu.jpg obalka