Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nikomu by neublížil. Už jen tato tři slova ve mně vzbuzují pochybnosti. Kdyby to tak bylo a nikomu by neubližoval, nemuselo by se o tom mluvit. Má zvědavost kdo, co, kdy, kde a jak mě k nové knize Catherine Burns přitahuje jako přímo magnetickou silou. Očekávám čtení na pomezí thrilleru a psychologického románu.

Samozřejmě dřív, než se vrhnu na stránky románu Nikomu by neublížil, přelouskám oficiální anotaci nakladatelství Alpress:

„Marion žije s dominantním bratrem Johnem v rozpadajícím se domě po rodičích. Stará panna, která ještě spí s plyšovým medvídkem, je na něm zcela závislá. Když bratr skončí s infarktem v nemocnici, musí Marion čelit tomu, před čím celou dobu zavírala oči. Před tím, co se dělo ve sklepení. Zdá se, že John není jediný, kdo skrýval svou temnou stránku.“

S americkou autorkou Catherine Burns se seznamuji úplně poprvé. A protože knížky od Alpressu jsou moje srdcovka, tuším, že čtení bude plynulé a hezky rychle odsýpat. Naštěstí se nemýlím. S přispěním překladatelky Lenky Faltejskové mi stránky ubíhají přímo před očima. Styl i forma vyprávění je fajn. Vše srozumitelné, nekomplikované.

Příběh má už od začátku své vlastní tempo a hlavně atmosféru. Lehce ponurou, temnou a takovou vlezle plíživou. Napadá mě, ač nerada používám cizí slova, protože čeština je tak krásný jazyk, ale tady mi v hlavě rezonuje, creepy, strašidelný. Autorka nám tenhle pocit dávkuje hezky rovnoměrně, nečekejte žádné strhující chvíle a pak zas klídeček. Ta hrůzu nahánějící atmosféra na nás čeká na každé stránce. A to člověka nutí číst dál a dál.

Už od první stránky se dostávám do centra dysfunkční rodiny s dvěma dětmi. Marion a Johnem. Marion tu beru jako hlavní postavu, protože to ona je z těch všech „divných“ lidí nejdivnější. I když vlastně její bratr není o nic normálnější, jen ten jeho svět je sice krutý a šílený, ale zároveň jakýsi uchopitelnější. Marionin svět je kombinací fantazie, sociální izolovanosti a nezkušenosti. Chvílemi mám tendence jí litovat, pak fandit, za moment jí pochopit anebo dokonce odsoudit. Jako postava je barvitá a zajímavá.

Catherine si s postavami opravdu umí hrát. Příběh staví hlavně na nich. Na Marion a Johnovi. A to mě baví. To, že i když v současnosti jsou oba sourozenci dospělí a žijí spolu sami v jednom domě, víme, jaká minulost je formovala. A to jim dodává další rozměr. Náhledy do minulosti dávají smysl současnosti.

A ten podivný, strašidelný dům? Ten něco skrývá. Krůček po krůčku odhalujeme tajemství, o němž vlastně víme nebo ho přinejmenším tušíme, ale potřebujeme se dozvědět celý smysl toho co se děje. A to se dozvíme. V závěru, který to všechno rozmotá. Když budu chtít být protivná, tak možná pár much bych finiši vyčíst mohla, ale já protivná být nechci. Vlastně ani nemůžu. Protože ještě teď mám husí kůži i na místech, na kterých jsem myslela, že ji mít ani nelze.

Pokud chcete u knihy zažít napětí, trochu odporu, strašidelnosti a děsu, tak po románu Nikomu by neublížil sáhněte. Za přečtení rozhodně stojí.

Název: Nikomu by neublížil (The Visitors)
Autor: Catherine Burns
Žánr: Světová literatura, Thriller, Psychologický román, Horor
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 248
Hodnocení: 85 %                                                          
Zdroj foto: Alpress
Odkaz na web: Alpress