Historické romány čtu ráda. Je příjemné poznat dobu dávno minulou v příbězích postav. Udělám si tak obrázek o té které době, ujasním si stav společnosti a občas pak zapátrám v encyklopediích, abych si upřesnila své vědomosti z historie. A když je v takovém románu nějaké to tajemství, které je třeba odhalit, co víc si přát! S napětím, zda nebudu zklamána, jsem sáhla po románu Návrat kapitána Johna Emmeta od Elizabeth Spellerové. Jaký bude? Období mezi válkami, hledání pravdy o události, která změnila život jednoho kapitána a dovedla ho „snad“ k sebevraždě, britská společnost po válce – lákavé téma. Uvědomila jsem si totiž, že románů odehrávajících se v období těsně po válce jsem skutečně mnoho nepřečetla – ať už psychologicky či historicky laděných.
Elizabeth Spellerová se přenesla právě do této doby, doby, kdy Británie měnila svou tvář. Už nebyla impériem takového rozsahu, měnili se lidé, morální hodnoty, vztahy – všechno. Houfy mladých mužů tak trochu nevěděly kudy kam, cítili se staří, vykořenění, opuštění. Prožívali děsivá traumata z fronty a snažili se těchto hrůzných zážitků zbavit. Autorka se věnuje nejen oněm mladým mužům, kteří moc viděli, moc zažili a své štěstí, že přežili, vykupovali nočními můrami, ale i těm, kdo je doma vítali nadšením, že „jejich syn, manžel, snoubenec se vrátil z pekla“. Ale ani jedna strana nevěděla, jak navázat na doby „před“, jak znovu „jen spokojeně žít“.
A k této velmi poutavé psychologické sondě do pocitů všech, které válka navždy poznamenala, přidala autorka ještě záhadu smrti kapitána Johna Emmeta. On, pacifista, odešel do války dobrovolně. Chtěl tak splnit sen svého otce. Na frontě se přihodilo cosi divného, děsivého, něco, co převýšilo hrůzu z útoků, smrti kamarádů při nich. Něco, co on sám potřeboval pochopit, vysvětlit, aby si mohl opět vážit sám sebe. Přes odmítání přízně rodiny se zdá, že se pomalu uzdravuje, ale právě v tomto okamžiku přijde nečekaný zlom a mladého muže najdou mrtvého s prostřeleným srdcem a zbraní v ruce. Sebevražda? Vražda? Kdo ví…
Příběh kapitána Emmeta nám odhaluje jeho někdejší spolužák Laurence Bartram, také válečný veterán, který žije svůj osamělý život v Londýně, vyrovnává se se ztrátou ženy a syna i traumaty západní fronty. Právě jeho navštíví Emmetova sestra Mary, která nevěří, že bratr spáchal sebevraždu. Ne právě teď, kdy vše bylo na dobré cestě. A tak Laurence opouští svůj poklidný život. Při hledání pravdy se i on musí vrátit zpátky, musí znovu vstoupit do temných dnů válečného běsnění, musí otevřít dveře, které už otvírat nikdy nechtěl…
V následujících letech se Laurence Bartram často ohlížel do minulosti a pokaždé došel k závěru, že ve skutečnosti vše naruby nepřevrátila válka, útok v Rosières, dokonce ani ztráta jeho manželky, nýbrž návrat Johna Emmeta do jeho života. Než k němu došlo, snažil se Laurence soustředit na psaní knihy o londýnských kostelech. (strana 11)
Historický román Spellerové plyne v zdánlivě poklidném tempu. Přitom je nabitý událostmi. Autorka dokáže navodit atmosféru doby se všemi jejími klady i zápory. S ní se přeneseme do Londýna dvacátých let velmi snadno. Osvojíme si lehce tehdejší způsob chování, jednání i vyjadřování. Staneme se součástí vyprávění a spolu s Laurencem pátráme po kapitánových stopách na frontě i v míru. Nelze tedy napsat jednoduše, že jde o strhující román, přesto nás strhne, omotá si nás svými chapadly a nepustí. Je přece třeba odhalit tajemství, vcítit se do doby, uvědomit si, jak jiná byla právě tahle válka proti předchozím, víceméně lokálním. A pak je najednou konec, příběh se uzavřel s osudem nešťastného hrdiny, i když ani tehdy není jisté, zda se vše událo tak, jak se jeví!
Vzal jí obrázek z ruky. Fotografie měla oslí uši a středem se táhl vrásčitý přehyb. Vojáci na ní byli vyfoceni z krátké vzdálenosti. Snímek nebyl příliš kvalitní a v jednom rohu byl přeexponovaný. Skupinka vojáků nepózovala, naopak – ti lidé vypadali, že si přítomnosti fotografa vůbec nejsou vědomi. Většinou byli mladí a neusmívali se. Někteří stáli v hloučku a kouřili. Vojín v popředí byl ve srovnání s ostatními nápadně drobný a malý a jevil se spíš jako chlapec než jako muž. O hromadu polen se opíral jakýsi osamocený četař a mhouřil oči, působil však mnohem uvolněnějším dojmem než ostatní. Kousek od něj postávali dva důstojníci – jeden výrazně starší, podle Laurence neměl daleko k padesátce. Mladší se od fotoaparátu odvracel. Mohl to být John? (strana 37)
Světový tisk o románu píše (a je třeba s názory plně souhlasit): Spellerová umí mávnutím ruky oživit minulost. Intenzita, se kterou dokáže vyvolat emoce a atmosféru místa, je pozoruhodná. Je to citlivě napsaný román, který čtenáře zasáhne… Výtečný výsledek. Měli bychom se těšit na další knihy Elizabeth Spellerové. William Palmer, The Independent
Spellerová dovedně střídá líčení válkou zjizveného míru a utrpení vojáků ve francouzských zákopech. Jsme svědky hlubokého smutku prýštícího ze vzpomínek na boje, které si vybraly na britském lidu hrozivou daň. A sotva se národ vzpamatoval z války, která zpustošila celou jednu generaci, byl uvržen do další. Muriel Dobbinová, The Washington Times
Decentní, a přitom báječné. Návrat kapitána Johna Emmetta je plný šokujících odhalení a tichého porozumění — a jednoho posledního, nepatrného aktu milosrdenství, jehož ozvěna zní hlasitěji a déle než jakákoli rána z pušky. The Wall Street Journal
Elizabeth Spellerová se narodila v hrabství Gloucestershire. Studovala na londýnské univerzitě a v Cambridgi (zaměření na historii starověku), žila v Alassiu, Paříži, Římě a Aténách. Nyní se živí jako spisovatelka, učitelka, novinářka a básnířka. Je autorkou knihy Following Hadrian (Po stopách Hadriána, 2002), věnované rekonstrukci cesty římského císaře Hadriána napříč jeho říší; dvou turistických průvodců — po Aténách a Římě — a pamětí své rodiny The Sunlight on the Garden: A Family in Love, War and Madness (Sluneční svit v zahradě: Rodina v časech lásky, války a šílenství, 2008). Návrat kapitána Johna Emmetta (2010) je její první beletristickou knihou. V roce 2011 vyšel Spellerové další román The Strange Fate of Kitty Easton (Podivný osud Kitty Eastonové), o záhadě, která se udála roku 1924 ve starobylé krajině mezi Stonehenge a Savernake Forest. V současnosti žije na řeckém ostrově Paxos.
Název: Návrat kapitána Johna Emmeta
Autor: Elizabeth Spellerová
Překladatel: Radka Knotková
Žánr: krimiromán
Vydáno: 2013
Stran: 416
Vydalo nakladatelství: Host
Hodnocení: 85 %
Zdroj foto: www.hostbrno.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Blanka Kovaříková je autorka osmnácti knih o legendárních hercích, domech slavných a prvorepublikových detektivech. Patří mezi ně například Herecké balady, Jak se dědí sláva, Rada Vacátko a jeho hříšní lidé, Lexikon slavných čes...
Tato výzva vypadá jako návštěvník z daleké budoucnosti, ale její autor, Tiago Forte ve své knize „Pořiďte si druhý mozek“ ukazuje, že má svůj význam už pro nás dnes. Nejde ovšem o jakousi druhou hlavu, jak by se mohlo zdát, nýbrž o novo...
Festival nabídne pestrý doprovodný program pro laiky i odborníky a profesionály z oboru světelného designu a technologií.
Laskonky. Představení na námět spisovatelky Báry Nesvadbové zařadilo do svého programu pražské Divadlo Na Maninách. Premiéra se uskutečnila v pátek 30. listopadu.
Přeplněná losangeleská jídelna. Jediná noc. A muž, který tvrdí, že se sem vrací už po sto sedmnácté, aby zastavil apokalypsu umělé inteligence. Film Zlom vaz, bav se, neumři! (v originále Good Luck, Have Fun, Don’t Die) je žánrově nezkrotná sci-fi ak...
