Kniha Petry Braunové Nina, kterou v tomto roce vydalo nakladatelství Grada, má podtitul životní příběh Niny Divíškové a seznamuje čtenáře s životními peripetiemi známé divadelní a televizní herečky a jejích blízkých. A moc krásně začíná.
První návštěva u Niny byla překvapivá.
Nabídla mi tykání a zarecitovala báseň.
„Myslím, že by se to hodilo na začátek knihy,"
řekla mi a bez jediného zaváhání spustila:
„Fráňa Šrámek
Uprostřed cesty
Ne, nenatrháš z nebe hvězd.
A přece věř, že natrháš.
V boj marný když se nevrháš,
tu za dnů vázneš v jílu cest
a večer, tiskna bradu v pěst,
svůj oheň čadit zříš a civíš v noc,
hluchého srdce němá stráž.
Ať cesty nikam nevedou,
tys po nich šel a šel jsi rád,
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,
až přestaneš se ptát..."
Manželka herce a divadelního režiséra Jana Kačera, se kterým spojila svůj život, to určitě vůbec neměla jednoduché. Tato partnerská dvojice prožila 51 společných let v soukromém životě a s přestávkami i na divadle. V současné době se zdá skoro neuvěřitelné, že jejich život probíhal bez skandálů a mediální publicity tak, jak je to běžné v dnešní době u velkých hvězd. A že oba k našim velkým hvězdám bezesporu patří, o tom není pochyb.
Během čtení knížky se mi, mimo jiné, vybavovaly vzpomínky na Jana Kačera v televizním zpracování knihy CH. Brönteové Jana Eyrová. Kdo by si taky nevzpomněl na zdánlivě nepřístupného a samotářského Edvarda Rochestera.
Přesto, nebo možná právě proto, život s takovým mužem nebyl zrovna jednoduchý. Oba vstupovali do manželství s tím, že je to jednou provždy. Je to krásná představa, ale život přináší různé překážky, které ne vždy dokážeme s grácií ustát. Oni to dokázali. Dýchá to na čtenáře z každé stránky knížky, ať už má slovo některý z nich, jejich dcery nebo někdo z příbuzných či přátel.
Vyprávění Niny Divíškové o rodině a divadlu je balzám na dnešní uspěchanou dobu a každodenní starosti. Ne proto, že by měla jednoduchý a snadný život. Ale proto, jak se s ním dokázala za každé situace vyrovnat. Dřív to možná platilo také, ale dnes mám dojem, že všichni hledají důvod, proč něco nejde udělat, než abychom se zamysleli nad tím, jak to udělat, aby to fungovalo. Říkáme, že je něco špatně, ale neuděláme nic pro to, aby to bylo dobře. Myslím, že kdyby paní Divíšková tímto způsobem pohlížela na překážky, které jí život postavil do cesty, manželství s Janem Kačerem by mohlo být v ohrožení.
A tak jsem si každou otočenou stránku pořádně vychutnala. Je jako pohlazení po duši stejně jako divadelní tvorba obou hlavních protagonistů Niny Divíškové a Jana Kačera.
„Bála ses někdy o děti?"
„Bála jsem se, když byly nemocné. O Simonu a Adélu jsem se kdysi bála hodně. Opravdu jsem myslela, že umřou. A ještě bys tam mohla napsat, že se nebojím smrti, protože mě čekají všichni kamarádi. Až budu umírat, řeknu děkuju."
„Jak to, že nejsi drbna?"
„Nemám ráda tlachání. Pomluvy jsou zlý. Na člověku vždycky něco ulpí, i když to není pravda. Dvakrát jsem dostala nabídku do Třinácté komnaty. Ale co je to za třináctou komnatu, když tam na sebe všechno vyzradíš?"
„Stejně mi nejde do hlavy, jak ses mohla starat o domácnost, když jsi pořád hrála."
„Pořád jsem nehrála. Jednou jsem tak umyla okna, že do jed¬noho synovec vrazil hlavou, protože si myslel, že je otevřené."
„Skočil by pro tebe někdo do ohně?"
„Určitě táta. A Zbyněk Pohlídal."
„Kačer ne?"
„Kačer by volal, ať mě někdo vytáhne."
„A ty bys pro něho skočila?"
„Jasně. Ale nejdřív bych vytáhla děti."
„Lituješ něčeho?"
„Jenom toho, že jsem nemohla zůstat v Brně. Tam se cítím doma. Stačí mi, když přejedu hranice Čech a Moravy a je mi lip….“
Název: Nina
Autor: Nina Divíšková, Petra Braunová
Žánr: životopis
Vydáno: 2013
Stran: 224
Vydalo nakladatelství: Grada
Hodnocení: 100%
Zdroj foto: http://www.grada.cz/nina_7580/kniha/katalog/
< Předchozí | Další > |
---|