V pražském UPM právě probíhá výstava fotografií Františka Drtikola (1883 – 1961). Ten na počátku druhé světové války rozdal svůj archiv různým muzeím či institucím. Uměleckoprůmyslové muzeum dostalo – mimo jiné – kolekci fotografií, pracovních studií a různých tematických variací, jejíž malou část vystavuje.
Návštěvník, který má v paměti velkolepou Drtikolovu výstavu z loňského jara, bude možná trochu zklamán. Okázalost a pompu, se kterou minulý středočeský hejtman krátce před svým pádem Drtikolovo dílo prezentoval, jde jen těžko překonat. Co na tom, že loňská výstava měla naprosto chaotickou koncepci a téměř žádný doprovodný text a program - jen když na první pohled ohromila! Naproti tomu je za současnou výstavou fotografových prací vidět kus solidní práce. Z velkého množství dosud neznámých děl jsou vybrána ta, která tvoří jasný a kontinuální vhled do uměleckého uvažování Drtikolova. Pozorný divák vidí podrobně jak fotograf pracoval, které téma ho zaujalo a jak se – někdy klopotně a nelíbivě – postupně propracovával až ke kýženému výsledku. Pečlivě vybraný soubor kontaktů, vytvořený krom práce s živými modely i hliněnými maketami a pro Drtikola typickými „vystřihovánkami“, je podrobnou lekcí autorova tvůrčího myšlení. Soubor prezentovaných prací tvoří díla z let 1930 - 1935, kdy Drtikol zrušil svůj ateliér.
František Drtikol se narodil r. 1883 v Příbrami, absolvoval r. 1903 odbornou fotografickou školu v Mnichově a po několika letech sbírání zkušeností v různých ateliérech v cizině i v rodném městě si r. 1912 otevřel fotoateliér v Praze. V něm se věnoval především tvorbě aktů. Jeho studie lidského těla, ovlivněné zpočátku zejména secesní manýrou, později určitým purismem, inspirovaným stylem art-deco a kubistickými jednoduchými a od jakéhokoliv dekoru oproštěnými liniemi, jsou vpravdě geniální a dodnes mnohdy nepřekonané. Jejich působivost spočívá především v originální práci se světlem. Sám Drtikol o tom ve svém odkazu napsal: "Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši do duší lidem světlem poznání." Na počátku dvacátých let vytříbil svůj styl, místo nehybně stojících modelek pracoval s tanečnicemi a do svých aktů zakomponovával geometrické linie a prvky. Také objevil vlastní fotografickou techniku - půltónovou fotolitografii. Postupně vytvořil cykly Studie, Akt a Kompozice, na konci dvacátých let mimo jiné například soubor fotografií Krok. V počátku třicátých let pak vznikl jeho nejznámější fotografický soubor - Světlo duše. A právě v tomto období, kdy autorova tvorba dosáhla vrcholu, vznikla též díla, která výstava prezentuje. Studie lidského těla v prostoru či fotografie papírových siluet začleněných do pečlivě připravené kompozice pozadí jsou autorovi prostředkem, jak sdělit světu svůj subjektivní pohled na svět a člověka. Drtikolův vliv na vývoj fotografie jako svébytného umění je naprosto nezpochybnitelný a zásadní. Drtikol ceněn a uznáván jako fotograf osobitého stylu a techniky doma i ve světě, přesto v roce 1935 náhle zavírá svůj ateliér a se svou fotografickou tvorbou končí. Oficiálně obhajoval své rozhodnutí hospodářskou krizí a nevýdělečností svého podniku, to asi byla pravda jen částečná. Fakt je, že na své umění si před tím byl ochoten vydělávat třeba i pořádáním kurzů pro amatérskou veřejnost anebo tvorbou interiérových uměleckých doplňků, jejichž fotografie výstava též ukazuje. Je velmi pravděpodobné, že největší vliv na jeho náhlý odpor k fotografování neměl nedostatek financí, ale negativní ohlas, jaký mělo používání čím dále tím mladších fotografických objektů. Drtikola stále více fascinovala nahota těla téměř bezpohlavní, s efébskými rysy, které nacházel u dětských modelek. Podle jeho současníků ukončení tvorby tak bylo jedinou cestou, jak se vyhnout hrozícímu skandálu. Drtikol se od fotografování odvrátil a dále se věnoval jen malbě, překladu budhistických textů a svým žákům, které právě východním filosofiím, józe a budhismu vyučoval. Po válce se stal horlivým členem Komunistické strany, hrdě se hlásil ke své aktivní účasti v únorovém převratu a jako funkcionář se na politice komunistické strany po celá padesátá léta horlivě podílel. Jak ovšem jeho umění a budhistické náboženské přesvědčení šlo dohromady s komunistickou činností v nejkrutějších padesátých létech, to je pro jeho příznivce dodnes nepochopitelnou záhadou a temným stínem v umělcově osudu.
Výstava, kterou až do 24. listopadu můžete v Uměleckoprůmyslovém muzeu shlédnout, je věnována autorovi první monografie, která o fotografovi Františku Drtikolovi v r. 1938 vyšla – Josefu Richardu Markovi. Krom doposud neznámých děl Drtikola můžete vidět i ukázku z jeho fotoceníků interiérových doplňků, kreseb a několika pro něj důležitých osobních maličkostí. Součástí expozice je též velmi zajímavý životopisný filmový medailon. Nápaditým a okouzlujícím zpestřením je možnost si Drtikolův oblíbený pracovní postup vyzkoušet. Několik negativů s jeho nejtypičtějšími papírovými figurkami, kousek černého tylu a podobných rekvizit spolu s promítacím přístrojem a bílou plochou navnadí k vlastním tvůrčím pokusům snad každého návštěvníka výstavy.
Z fotografického archivu
František Drtikol
Kurátor výstavy: Jan Mlčoch
Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 17. listopadu 2, Praha 1
Výstava trvá do 24. listopadu 2013
Foto: Uměleckoprůmyslové museum Praha
| < Předchozí | Další > |
|---|
Před nedávnem jsem se úplně náhodou seznámila se společností GIVT.cz. Ostatně, s přibývajícím věkem se mi potvrzuje, že nic se nestane náhodou a že různé skutečnosti mi zkříží cestu právě v tom okamžiku, kdy je jich zapotřebí.
Kdyby byl Bohumil Hrabal malíř, maloval by jako Francis Bacon. Kdyby byl Francis Bacon spisovatel, psal by jako Bohumil Hrabal.
Česká kulturní krajina, toť mozaika polí, luk, lesů, sadů, protkána sítěmi polních cest, stezek, po kterých v dobách dávno minulých kráčeli zemědělci na svá políčka, ale i poutníci. Stín jim během jejich putování poskytovaly nejen aleje, ale ...
V roce 1988 vydal hvězdný anglický romanopisec Roald Dahl knihu, která se vedle jeho dalších dětských knížek jmenuje vlastně obyčejně. Posuďte sami: Jakub a obří broskev, Karlík a továrna na čokoládu, Fantastický pan Lišák – a Matilda. Příběh malé hol...
Film The Gambler (2014) je velmi zajímavé a přitom vtipné drama o hazardérovi (hraje Mark Wahlberg), který pořád hraje i když mu to očividně moc nejde. Hraje každý den, za velké peníze, nedá si přitom pokoj i když dluží spousty peněz a začíná mu j...
