Česká kulturní krajina, toť mozaika polí, luk, lesů, sadů, protkána sítěmi polních cest, stezek, po kterých v dobách dávno minulých kráčeli zemědělci na svá políčka, ale i poutníci. Stín jim během jejich putování poskytovaly nejen aleje, ale i solitérní stromy, jimž nezřídka dělal společnost nějaký ten svatý na kříži, boží muka či kaplička. Co s českou krajinou udělala kolektivizace a intenzifikace zemědělství, netřeba rozvádět. O to víc je třeba si opečovávat nadšence, kteří s vervou a úsilím snaží ať již přírodní, nebo kulturní prvky do krajiny navracet a pečují o ně.
Nadšenci, kteří investují svou energii do zvelebování krajiny v katastrech obcí Šarovy, Lhota, Salaš a Bohuslavice u Zlína, vytvořili občanské sdružení Jiná krajina, jmenovitě to jsou Jan Ambrůz, jeho syn Kryštof Ambrůz a studentka Jana Ambrůze Pavla Kačírková. V neděli 2. září představili ve foyer zlínského Městského divadla prostřednictvím fotografií svůj dlouhodobý projekt KŘÍŽE CESTY SOCHY KRAJINA LIDÉ, v jehož rámci se snaží realizovat aktivity vedoucí ke zvelebování krajiny. Jak již název projektu a profesní zaměření členů sdružení napovídá, jedná se především o umísťování soch a dřevěných objektů do extravilánu obcí. Nejen fotografie, ale také dřevěné objekty Jana Ambrůze a Pavly Kačírkové oživily horní foyer zlínského divadla.
Drobné sakrální stavby byly dříve běžnou součástí české krajiny. Proto na mě fotografie křížové cesty Pavly Kačírkové dýchly vůni časů dávno zašlých. Nic křížům na jejich nepodbízivé kráse neubralo ani relativně moderní provedení. Taktéž kaple zaujme svou jednoduchostí, ač právě tato jednoduchost, náznakovost, nemusí být staromilci vítána. Kapličky však bývaly vždy místem zastavení, rozjímání o věcech nadpozemských, jednoduchost staveb tak neodvádí pozornost, která může být plně upnuta k duchovním věcem. Také ostatní umělecko-krajinotvorné prvky nepostrádají nápaditost a hravost. Troufám si tvrdit, že umístěny ve volné krajině spoluvytvářejí genia loci místa. Jako materiál bylo zvoleno převážně dřevo a kámen, tudíž něco, co není v krajině cizí, nepřirozené.
Vysazování stromů je další aktivitou občanského sdružení. Budiž jejím členům připočteno k chvále, že se jedná o druhy v naší krajině původní, i když ne už zcela běžné, a to hrušně, jeřáby, třešně nebo lípy. Stejně tak i fakt, že se nejedná o bezmyšlenkovité, náhodné sázení, ale o znovuvytvoření součásti cest a pěšin tak, jak je znali naši předkové.
Největší radost mi ovšem udělal fakt, že se vyskytují lidé, kteří mají cit pro krajinu, není jim lhostejná, váží si jí. A především mají sílu na věčný boj s lidskou pohodlností, individualismem, nezájmem většiny lidí o okolí a především lidskou hloupostí. Nevzdávají se po prvním, druhém a klidně i třetím neúspěchu. Co lze jiného cítit, než pocit zmaru, když přijde úřední lejstro s pokynem vytahat již zasazené lípy?
Až do 22. září mají zájemci možnost se seznámit s aktivitami občanského sdružení JINÁKRAJINA. Přestože je foyer divadla s výhledem na rušnou městskou ulici prostředím ne příliš inspirativním a vhodným k rozjímání o krásách venkovské krajiny, tak vystavené fotografie touhu se do krajiny vydat určitě podnítí.
JINÁKRAJINA - Pavla Kačírková, Jan Ambrůz, Kryštof Ambrůz
Datum a místo konání: 2. – 22. září 2012, foyer Městského divadla ve Zlíně
Pořadatel: občanské sdružení JINÁKRAJINA
Hodnocení: 99 %
Zdroj foto: Petr Jurča
| < Předchozí | Další > |
|---|
Píše pohádky, básničky, hádanky, příběhy o zvířátkách, povoláních, napínavé příběhy s vesmírnou tematikou nebo dětské detektivky. Inspiraci pro své příběhy nachází Zuzana Pospíšilová všude kolem sebe a to...
I když v těchto dnech vystavuje v Domě kultury v Kroměříži olomoucká malířka Lenka Kučerová Žampová obrazy, v níž se zabývá prazákladem, z něhož vzešel život - vodou a mořem, jsou pro ni zásadní i další témata. Vypráví o tom ostatně v následujícím rozh...
Teorie není špatná věc. Ale praxe a dlouholeté zkušenosti jsou k nezaplacení. A my můžeme být rádi, když nás chce nějaký odborník zasvětit do svého řemesla. Philip Hook nás ve své knize zavede do spletitého světa výtvarného umění a obchodu s ním.
Eugene O’Neill (1888–1953), otec zakladatel amerického dramatu, se na počátku 30. let po velkém úspěchu trilogie Smutek sluší Elektře (1931) a velkém neúspěchu dramatu Dny bez konce (1933) na řadu let odmlčel. V letech, kdy o...
Natáčení komediálního seriálu Osada osvědčeného tandemu scenáristy Petra Kolečka a režiséra Radka Bajgara je opět v plném proudu. Poslední klapka druhé řady, čítající deset nových dílů, padne v říjnu. S na první pohled nesourodou komunitou chatařů, ...
