Kultura21.cz

Obrazy Evy Chmelové jsou poslové krásy z jiné planety. Přinášejí nám fascinaci, melancholii i štěstí.
PhDr. Ivan Havelka

Ani po dvaceti letech po rozdělení Československa nedošlo ve výtvarném umění mezi Čechy a Slováky k nějakému většímu vzájemnému odcizení. Příkladem je pražská Galerie S.V.U. Mánes Diamant ve Spálené ulici, která vystavuje do konce září 2012 obrazy z posledních let od Evy Chmelové, slovenské malířky žijící v Praze. Zříme šťavnaté plody exotických stromů, opuštěná zvlněná drapérie, akty lidských těl zamlžené clonou barevného světla a fragmenty neznámých krajin. Prohlížíme-li si díla Evy Chmelové s jistým odstupem, nalézáme netušené souvislosti, nové asociace i vzrušující otázky. A vůbec jsme na vernisáži její výstavy Obrazy netušili, že štíhlá, tmavooká a černovlasá Eva Chmelová slaví své padesátiny i 125. výročí vzniku S.V.U. Mánes. Se zájmem jsme pozorovali nekonečný přísun květinových darů, které s úsměvem jí vlastním přijímala od svých příznivců.

Jaké obrazy Eva Chmelová maluje?

Obrazy jsou o vítězstvích, prohrách, lásce i sexu. Samotná díla výtvarnice Evy Chmelové však nijak prostá nejsou. Jak napsal Stefan Milkov, lze v nich číst o jejích zápasech, vítězstvích i prohrách, rezignacích a vzápětí dalších vzpourách, také však o lásce a erotice či jiných "pikantériích".

A jak se vyjadřuje k jejím obrazům Radan Wagner? Od poloviny 90. let sleduje v jejích obrazech využívání většího prostoru pro osobitou vrstevnatou mytologii. Dále Evu Chmelovou považuje za malířku, která ctí tradiční práci s barvou, jež je jedním z rysů jejího celkového výrazu, která kombinuje hutné pasty a opakovaně nanáší citlivé prostupující lazury, a tak dosahuje kvalit významných koloristů. Malířka se koncentruje na pevnou stavbu z pilířů promyšlené kompozice, a tak se vědomě vzdaluje navázané nahodilosti a nechtěnému experimentování.  

Tvorba slovenské malířky obsahuje náznaky, prolínání obrazů a částí textů. "Pracuji s barvou, tvarem, ale není tam literární příběh," uvedla Chmelová. "Texty jsou na jednu stranu strukturou v obraze, plní výtvarnou funkci, a zároveň jsou takovým malým vzkazem, vlastně nečitelným, ale pro mě jasným. Většinou jsou to texty o kráse a o umění."

Podařilo se nám na díle Obraz (tempera, akryl na desce, 115 x 115 cm, 2012) přelouskat text, i když nepříliš čitelný, ale velmi zajímavý, který jsme si opsali, abychom se nad ním zamysleli, protože je v něm skryta hluboká pravda:
„Nelze říct, že lidskost a duševní svět umělce se odráží ve své hmotě a stává se celkem tvořenými znaky, barvami či slovy, protože umění nezobrazuje ani neutváří lidský život.  Umění pouze zobrazuje a formuje hmotu, ovšem hmota je formována neopakovatelným tvůrčím způsobem vlastním duchovním světem umělce, který vytváří styl.“
Luigi Pareyson, „Estetika“ 1959

A teď ještě jedna citace: Jindřich Bořecký v úvodu k Chmelové monografii s názvem 1987 napsal:  

"Její díla jsou pozornému diváku stejně vzácným darem jako básně, jejichž slova nesou chápavému čtenáři plnost vlastních i doprovodných významů. Ale do slov jsou nepřeložitelné, mluví výlučně svým osobitým malířským jazykem, jehož tvarosloví, skladebné, eidetické, optické a chromatické principy jistě jsou ozvukem ikonografické paměti, ale především dílem dospělého a velmi, velmi poučeného, svrchovaně kultivovaného umu samé autorky."

I tak můžeme současnou výstavu této osobité malířky popsat. Její obrazy nás vedou cestami poznání do svobody.

Z jejího života

Eva Chmelová se narodila 30. června 1962 v Bratislavě a vyrostla na Slovensku. Eva Chmelová, která začínala jako absolventka Stredné umeleckopriemyslové školy v Bratislavě, kde studovala u profesora Rudolfa Fily, a následně pražské Akademie výtvarných umění u profesora Františka Jiroudka (1981 – 1987), se dnes v Praze věnuje volné tvorbě, grafickému designu, fotografii a spolupráci a poradenství na výtvarných řešeních interiérů. Po sametové revoluci v roce 1989 Chmelová založila se svými přáteli výtvarnou skupinu Tunel. Ostatně bratislavská rodačka Eva Chmelová je členkou Spolku výtvarných umělců Mánes již od roku 1996. Vystavuje samostatně nebo na širších přehlídkách, jako ve výstavní síni Mánes, Galerii V. Špály, v Obecním domě, v zahraničí v Karlsruhe a Dortmundu.

 
5. 9. – 30. 9. 2012 Galerie S.V.U. Mánes Diamant
Praha 1 – Nové město
Spálená 4
Vchod: roh Lazarské a M. Rettigové
Tel. 224 930 324
Otevřeno denně mimo pondělí od 12.00 do 18.00 hodin

Zdroj foto: internet