Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

 Jednomu by se skoro až nechtělo věřit, že globální oteplování je tématem, které působí mnohdy jako rozbuška, relativně spolehlivě staví barikády mezi zastánce a odpůrce, mezi jejichž tábory létají ostrá slova jako ostrá munice v nefalšované bitvě. Potřebu vyjádřit se k ožehavé problematice měl i Ian Plimer, geolog a emeritní profesor univerzity v Melbourne, a tak své poznatky a názory sepsal do knihy Konec poplašných zpráv o modré planetě.

Ian Plimer na globální oteplování nenazírá pouze z jednoho úhlu pohledu. Nejen že se opírá o svou vědeckou specializaci, ale při argumentaci využívá i jiné přírodovědné disciplíny, například klimatologii, zmiňuje ekonomické aspekty problematiky oteplování a jiné. V neposlední řadě pak ve své knize předkládá soubor otázek, které by měli studenti pokládat svým pedagogům při diskuzích na toto téma.

Jelikož Ian Plimer působil celý život v akademické sféře, jeho profesním zaměřením byla geologie, tedy exaktní věda, měl by používat v odborné diskuzi vědecký jazyk, svá tvrzení podkládat pádnými vědeckými důkazy. Bohužel však autor velmi často sklouzne do nabubřených výkřiků člověka, kterým cloumají emoce, od jejichž vlivu se neumí oprostit. Velmi často si také „vypomáhá“ zpochybňováním úrovně vědecké práce svých oponentů, když poukazuje na jejich relativně nedávné získání vědeckého titulu, případně na delší než obvyklou dobu, která k získání titulu vedla. Ač nelze popřít, že některé autorovy argumenty podepřené fakty z přírodních věd, je nutné brát vážně, osobními emocionálními výpady svou argumentaci poněkud shazuje. Vrcholem tohoto počínání jsou úryvky emailů, které mají přinést důkazy o falšování dat. Z útržkovitých a mnohoznačných narážek lze však odvozovat tak či onak, nehledě na to, že lze s úspěchem pochybovat o amatérismu, který by vedl k úniku klíčových důkazů o manipulaci s naměřenými teplotami.

Přestože není pochyb, že Ian Plimer jakožto geolog má k problému globální změny klimatu co říct, bohužel čtenář často získá pocit, že toho nejspíš zas tak moc nebude. Jinak si nelze vysvětlit celou jednu stránku, která obsahuje výčet finančních dotací, které byly poskytnuty jednotlivým organizacím, jež v problematice globálního oteplování větší či menší měrou operují. Pro někoho může být finanční stránka různých výzkumů důležitá, pro problematiku globálního oteplování to však do takové míry relevantní nebude.

Téměř dokonalosti dosáhl Ian Plimer ve vytrhávání skutečností z kontextu a neschopnosti nebo spíše neochotě přemýšlet v souvislostech. Otázkou zůstává, zda je třeba jednoznačné popření negativ zvýšení teplot důsledkem nevidět dál než k hranicím autorovy vlasti Austrálie, nebo je to záměr či kombinace obojího. Stejně tak odvolávání se na prakticky nulové důsledky zvýšení mořské hladiny v minulých stoletích svědčí o tom, že si autor neuvědomuje například současnou hustotu osídlení v nízko položených přímořských státech.

Autorovi lze přičíst k dobru jedině to, že v závěru své knihy uvedl sto otázek, které mají studenti pokládat svým učitelům. Co na první pohled vypadá jako chvályhodný počin, který naučí mladé lidi se ptát, diskutovat a vyhodnocovat předkládané informace, při zevrubném prozkoumání zarazí. A to především z důvodu, že autor k jednotlivým otázkám přikládá odpovědi, které on považuje za správné, a které mají za správné považovat i studenti. Pro případ, že by odpověď zněla jinak, než jak si představuje autor, má vysvětlení – odpovídající je ignorant, hlupák či aktivista.

Téma globálního oteplování a případná míra antropogenního vlivu na globální změny teplot připomínají bednu s dynamitem. Stačí přeskočit malá jiskřička, rozbuška začne doutnat a záleží jen na diskutujících protistranách, zda dojde k explozi. A nezřídka k ní dochází. Na obou stranách barikády „válčí“ jak odborníci, tak laici, bojují jak pomocí seriózních dat a argumentů, tak demagogickými emocionálními výkřiky. Ian Plimer má tendenci bojovat seriózně, velmi často jej však emoce a snaha vyřídit protivníka svedou z férového boje ke stylu guerillové války. Knihu Konec poplašných zpráv o Modré planetě však rozhodně stojí za to číst. Dokonce bych ji navrhla jako studijní materiál do kurzů „jak rozpoznat manipulativní text, který se tváří jako vědecký“.

Je to velká škoda, protože kdyby se Ian Plimer držel seriózních způsobů vědecké práce, jeho přínos k debatě o globální změně klimatu by byl nepopiratelný.

Název: Konec poplašných zpráv o Modré planetě

Autor: Ian Plimer

Žánr: populárně naučná pro dospělé

Vydáno: 2013

Stran: 183

Vydalo nakladatelství: Fragment

Překladatel: Petr Holčák

Hodnocení: 33 %

Zdroj foto: nakladateství Fragment