Kultura21.cz

Operní zpěv jste začala studovat ve svých třinácti letech u Ludmily Bendlové, sólistky Národního divadla v Praze a profesorky Pražské konzervatoře. Co vás přivedlo ke zpěvu? Co vás ještě bavilo?

Spíše kdo. Moje maminka. Od mého narození věděla, že budu zpěvačka a neptejte se mě, jak je to možné. To netuším. Ale často říkala, že jsem měla tak krásné miminkovské fistulky a že jsem plakala c3, že tehdy mi to jako sudička přiřkla. Krom hry na klavír a zpěvu jsem v dětství neměla žádný koníček.

Vaším velkým vzorem je Ema Destinnová (1878–1930) a v Mezinárodní pěvecké soutěži, která nese její jméno, jste v roce 1996 uspěla. A k 120. výročí jejího narození v roce 1998 jste účinkovala na slavnostním koncertu. Čím vás tato světově proslulá pěvkyně tak zaujala a okouzlila?

Nedala se. I když jí říkali, že je ošklivá a neumí zpívat. Překročila stín českého rybníčku a hle, světová hvězda se zrodila. Obdivuji ji. Hlavně proto, že se nedala zlomit a věřila si.

Dva roky jste byla v angažmá Státní opery Praha. Od té doby hlavně vystupujete v Německu, kde jste sólistkou zájezdového divadla. Proč právě Německo? Jak jste se tam dostala?

Byla jsem oslovena a doporučena mým tehdejším kolegou. Zajímavé je, že ihned poté, co „splnil svůj úkol" naše kontakty zcela zanikly. Práce v německé operetě zůstala. Díky Bohu. Německé publikum je velmi přijímající a vděčné. Německo nebyla má volba. Prostě se to stalo.

Koncertujete také v Čechách. Své hudební recitály vždy provázíte průvodním slovem a po skončení programu jste svým posluchačům k dispozici. Vaše koncerty se vyznačují tímto osobním přístupem a úctou k posluchači. Co vás přivedlo k tomu si své koncerty také moderovat?

Těší mě, že to vyzdvihujete. Ano, slovo úcta je na místě. Vždyť ti lidé mne poctili svým časem a finanční odměnou v podobě vstupného. Já za nimi jedu, kolikráte dalekou cestu, sestavuji dramaturgii, hledám vhodného kolegu do týmu, klavíristu nebo těleso. Je to vzájemné. Je to energetická rovnováha. V tu chvíli však chci víc. Jsem zvědavá. Kdo jsou ti lidé v publiku? Setkání je nejvíc. Vzájemnost. Chcete-li, pojďte mi povědět něco víc, stiskneme si ruce, pohlédneme do očí, vyjádříme si své pocity. To je nejvíc. A opět, odpověď je kdo. Tentokráte já. Já to prostě začala, ze své touhy se necítit alespoň na chvíli osaměle a s těmi lidmi, co tu jsou otevření, sdílet samu sebe a oplátkou věnovat pozornost jim. Jejich reakcím, pohledům.

Vydala jste také několik CD Co je v mém srdci lásky (výběr nejkrásnějších písní a operních árii), Opera gala (výběr nejznámějších operních árií za doprovodu Orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno), Zdání (český hudební impresionismus) a Šansony (na klavír doprovází Táňa Vaněčková). A co další CD, rýsuje se něco? V jednom rozhovoru jste řekla, že byste chtěla natočit výběr operetních melodií, protože opereta je veselá a optimismus se hodí v každé době.

Jé, to jsem řekla hezky. Ano, je to pravda. Většinou nelžu. Popravdě řeším dvě věci. Peníze a formu nosiče. Jelikož rekonstruuji dům a mám leasing na auto, tak se jedná o upřednostňované investice. Druhá věc je technika. CD přehrávače už jsou přežité, málokdo je ještě má. Tak na co mám nahrát operetu? Takže suma sumárum, uvidím, záměr mám a chuť také. Třeba to osud nějak zařídí a obě cesty se zprůchodní a ukáží, tedy finance a forma nahrávky.

Díky své profesi se potkáváte s řadou umělců. Na koho ráda vzpomínáte a s kým byste se ráda setkala na pódiu? Jak se vám v roce 2024 spolupracovalo s Rotterdamským studentským orchestrem, s nímž jste absolvovala jako sólistka několik koncertů?

Nejraději zpívám s orchestrem Nálady Petra Macka, anebo pod taktovkou či za doprovodu Martina Peschíka. Studentský orchestr byl úžasný. Mládí je nádhera, čerstvost a radost. Za tuto spolupráci jsem rovněž vděčná.

Věnujete se také pedagogické činnosti, píšete muzikálové scénáře – pohádky Princezna na ocet, Princezna Octávie nebo muzikál Clemence (na motivy života české operní divy Klementiny Kalašové). Co Vás přivedlo ke psaní scénářů?

Ke psaní scénářů jsem se opět přivedla sama a to z důvodu potřeby materiálu, na kterém mohu pracovat se žáky. Později s ochotníky. Zjistila jsem, že mi psaní jde, vždy jsem měla literární nadání, tak jej pouze rozvíjím. První příležitost ke psaní scénářů přišla při mé pedagogické činnosti, kdy jsem začala vyučovat literárně-dramatický obor. Pro děti jsem na tělo začala psát pohádky, detektivky, rozhlasové hry, loutkové hry, dramatizace a též muzikál. Krom muzikálu Clémence, který jsem napsala pro žáky ZUŠ v Roudnici nad Labem, odkud Klementina Kalašová pocházela, jsem napsala melodrama o Jiřím Ortenovi Ohrenstein pro žáky Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře. Přes rok působím jako scénáristka, režisérka a herečka v Divadelním ochotnickém spolku CRHA Cerhenice a právě pohádka Princezna na ocet je prvním společným výsledkem. V únoru 2025 má premiéru má veselohra ze současnosti Ani kočka ani pes, rovněž ve spolupráci s tímto ochotnickým spolkem.

V soukromí jste maminkou. Vedete své děti také k hudbě?

Zkusila jsem to. Nechtěly. Nyní, v dospělosti, syn lehce koketuje s klavírem a kytarou a projevil přání umět zpívat, ale při jeho obrovském záběru si nemyslím, že to bude rozvíjet. Zajímá se též o kvantovou fyziku, chemii, biologii a jazyky. Dcera dříve hrála v rámci literárně-dramatického oddělení, má talent, ale ubírá se jinou cestou, podniká. Tak třeba vnoučata jednou …

Posloucháte hudbu v soukromí nebo máte ráda raději ticho? A jak ráda trávíte volný čas?

Ohledně poslechu hudby, asi to tak má každý, záleží na náladě. Volný čas poslední dobou trávím hrou na klavír, psaním knih a scénářů, běháním, posloucháním seberozvojových podcastů na youtube a podobně. Ráda bych svůj volný čas trávila se spřízněnou duší poznáváním naší krásné Země. Třeba se mi to ještě splní. Stále věřím!

Jana Veberová:

• Narodila se v Praze jako Jana Veselá.
• Klasický zpěv vystudovala soukromě u profesorky Pražské konzervatoře Ludmily Bendlové.
• Byla dva roky v angažmá Státní opery Praha.
• Vydala čtyři sólová CD.
• Působí jako pedagog na umělecké škole, kde vyučuje zpěv, hru na klavír, hudební nauku, tanec a vede literárně-dramatické oddělení.
• Je autorkou scénářů k divadelním hrám, rozhlasovým hrám, muzikálům.
• Hraje a režíruje v Divadelním ochotnickém spolku CRHA Cerhenice.
• V současné době žije s rodinou v Kutné Hoře.

Fotografie pochází z archivu Jany Veberové