Karel Jordán: „Těšil jsem se z každého dne psaní, byla to krásná inventura.“

Karel Jordán: „Těšil jsem se z každého dne psaní, byla to krásná inventura.“

Tisk

karel jordan200Karel Deniš Jordán se narodil 11. 11. 1952. Je to právník, šéfproducent, hudební redaktor, dramaturg a spisovatel. Mezi jeho knihy patří například vzpomínková kniha Petr Muk – Oceán, Shalom, Slavíci, on (a já), Tenkrát na Západě, Můj bratr Vinnetou, Dobrodružství jménem Orient. Také je spoluautorem u díla Beatles – česká stopa. Nejnovějším počinem je pak titul Zlatá šedesátá, o kterém se dozvíte více v tomto rozhovoru.

Vítám vás u rozhovoru zaměřeného na vaši knihu Naše zlatá šedesátá a musím se na úvod zeptat, co se vám vybaví jako první, když se řeknou šedesátá léta?

Úplně první? Nejspíš školní aktovka fofrem odhozená do kouta, celé dny venku, fotbal ve všech podobách. A hned potom Rychlé šípy, Vinnetou, Beatles a srpen ´68.

A co byste z 60. let vrátil do dnešní doby? Je něco, co vám z těchto let chybí?

Optimistický pohled sedmi až sedmnáctiletého kluka na dynamický posun světa vpřed. Stále nevadnoucí kvalita tehdejší muziky, filmů, výtvarného umění, literatury nebo divadla. A také to, že spolu tehdy lidé ještě bez mobilů mluvili hubou a psali si dlouhé dopisy rukou.

Kniha vyšla ke konci loňského roku. Je nyní s odstupem něco, na co jste zapomněl a mrzí vás to? Něco, co v ní podle vás chybí?

Dostal jsem šanci nahlédnout na šedesátky vlastníma očima. Určitě tam proto mnohým mnohé chybí, ale nejde o encyklopedii. Cílem bylo vyvolat společné vzpomínky a při čtení si k mým slovům a obrázkům doplňovat ty vaše. Podle ohlasů soudím, že se to docela povedlo. Takže Non, Je ne regrette rien, nelituji ničeho, jak tehdy zpívala Edith Piaf.

Co vás vedlo k napsání této knihy? A rovnou se zeptám, neplánujete pokračovat i s dalšími roky?

Snaha o společné sdílení hezkých pasáží našich životů. Jistý talent k popularizaci hudby, knih či filmů. Dekádní pokračování však určitě neplánuji. Ne snad, že by také sedmdesátky nepřinášely zajímavá témata, ale celkově to u nás byla doba normalizačně hnusná, takže s úlevou přenechám jiným, aby ji popsali.

Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Zavzpomínejte na šedesátá léta

Bylo pro vás jednoduché vzpomínat? Co vám při psaní pomáhalo?

V sedmdesáti letech se vzpomínáním máte i nemáte problém současně. K ohlížení vás věk logicky nutí, selektivní paměť sice poněkud mate, ale v případě šedesátek to byl tak silný zásah, že to šlo vcelku samo. Pomohly knížky, gramodesky a sbírky dalších dokumentů, výsledně početné „banánovky“ plné hmatatelných důkazů.

Jak vám v tomto ohledu pomáhala použitá literatura? Našel jste v ní vždy vše, co jste potřeboval?

Snažil jsem se možné příliš subjektivní pohledy objektivizovat porovnáváním s odbornou literaturou. Té je dost, byť leckdy dobově nadšenecky nespolehlivé či naopak časovým odstupem vzniku dokonale vědecké, leč formálně suché. Určitě jsem v tom obřím množství písmenek a čísel nevychytal dílčí omyly, ale doufám, že historická podstata byla zachována a čtenáři mi případné překlepy prominou.

nase zlata sedesata

A měl jste při práci na knize i nějakého pomocníka? Například konzultanta? Někoho, ke komu jste si mohl přijít pro radu?

Odborného konzultanta jsem neměl, to by knihu nejspíš posunulo daleko od záměrně nepříliš filtrovaných klukovských vzpomínek. V řadě ohledů jsem ovšem mohl navázat na mé předchozí knižní či časopisecké publikování v tematicky podobných směrech. A před začátkem spisování jsem oslovil spolužáky z táborského gymnázia (1968-1972), kteří mi dodali spoustu užitečných námětů.

Jak dlouho jste na knize vlastně pracoval?

Hromadění faktů a pocitů k jednotlivým kapitolám trvalo vlastně celý život. Sortýrování nalezených po(d)kladů a psaní pak asi půl covidu, tedy cca rok, sumář obrázků a fotek pár měsíců navíc. Těšil jsem se z každého dne psaní, byla to krásná inventura.

Každá kapitola knihy je o něčem jiném. Která se vám psala nejlépe? A která naopak hůře?

Asi nejsnáze se mi psalo o populární muzice, filmových mayovkách nebo oblíbených komiksech, což spadá do kategorie mých trvalých koníčků, ba zčásti i povolání. Asi nejhorší bylo psaní o roce 1968. Ne proto, že bych o tom nic nevěděl, nebo si to nemohl najít. Ale uvědomoval jsem si přitom znovu, jak krutě se tehdy naděje proměnila v beznaděj a kolik lidských snů i osudů tím bylo zmařeno.

Přečtěte si naši recenzi knihy: Krok za krokem šedesátými léty

Mně se líbila například část o knihách, spoustu jsem četla také a zaujala mě fascinace Zdeňkem Burianem, kterého miloval i můj táta patřící do vaší generace. Máte některé z vámi zmiňovaných knih stále doma?

Jak kdysi pravil Jan Werich v úloze vodníka Čochtana: ještě je mám schovaný. Ano, tam zmiňované i mnohé jiné knihy máme stále doma, občas je doplňujeme aktuálními nákupy. Ale kouzlo těch dychtivými čtenáři ohmataných, graficky šedesátkově pěkných, zčásti dvě dekády na půdě schovávaných svazků a časopisů nemůže nic nahradit. A Zdeněk Burian? Absolutní ilustrátorská ikona, bez níž si vůbec nejde klukovské čtení nejen té doby představit: Štorch, May, Flos, Augusta a mnoho jiných.

Jedna kapitola je věnována také sběratelství. Prozraďte prosím našim čtenářům, co jste sbíral? A jaký byl osud těchto věcí?

Sbíral jsem úplně všechno v knize popsané. Tedy poštovní známky, zápalkové nálepky, sýrové etikety, žvýkačkové obaly, domácí pohledy či sportovní odznaky, bylo toho moc. Co hůř, jen minimum z toho jsem vyměnil či prodal, takže to na mě v několikrát stěhovaných kufrech a krabicích – nakonec užitečně - počkalo. Zápal pro něco z toho mi vydržel třeba jen pár týdnů, ale například slabost pro memorabilie kolem filmů podle románů Karla Maye mě neopustila dosud.

karel jordan

V této části knihy zmiňujete také covidové vyklížení půdy. Objevil jste tam tehdy nějaký poklad?

Poklad v materiálním slova smyslu bohužel ne, ale cenné doklady té doby ano, třeba včetně mých výtvarných pokusů. Pokud jsem z knih obkresloval Burianovy indiány (a dokonce mu je v ateliéru směl ukázat) nebo podle fotek vytvářel portréty Johna Lennona s Yoko Ono, šlo by to na veřejnosti prezentovat i dnes. Zato mé pubertální snahy o ženské akty podle fotografií ze série pohlednic „Krása bez závoje“ už zůstanou poklady navždy zakopanými.

Na závěr nám prozraďte, sbíráte stále něco nyní? Třeba kulturní zážitky?

Vlastně ano. Momentálně totiž sbírám sílu a odvahu k uvažovaným dvěma knihám. Jedna by měla shrnout část mých zkušeností s muzikou, především kolem kapel Oceán, Shalom a zpěváka Petra Muka. Rád bych také nově sumarizoval fenomén Karla Maye a jeho literárních i filmových hrdinů v našem prostředí. Pokud se to podaří, bude to opět silně srdeční psaní, jinak to ani neumím.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj foto: archiv autora


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Sylva Lauerová: Když sáhnete na Tichošlapa, dějí se podivné věci

tichoslap200Spisovatelská dráha Sylvy Lauerové je dlážděna kvalitními kameny s pečlivě vybranou strukturou a barvou. Její knihy jsou každá úplně jiná, ale protože jsou jejich řádky kladeny s rozmyslem a bez zbytečného spěchu, může se čtenář pustit do kte...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Moji nejbližší jsou pro mě na každé premiéře velmi důležití, říká herečka Veronika Bajerová

veronika200V poslední době se s ní setkává především publikum Městského divadla Mladá Boleslav, jehož je Veronika Bajerová členkou. Její herecký talent obsáhne psychologicky propracované temperamentní a rázné ženské typy i postavy komediálního či muzikálového...


Literatura

Kam s kaprem? Na Úřad pro zahrady a rybníky

Úřad pro zahrady a rybníky, perexPřiznám hned v úvodu, že z téhle knihy jsem tak trochu jelen. Možná jsem si tentokrát ukousla větší sousto, než můj čtenářský standard dovoluje. Po dočtení Úřadu pro zahrady a rybníky mi v hla...

Divadlo

Ve zlínském divadle začali zkoušet Šakalí léta

sakali leta 200Datum premiéry nikdo nezná, přesto začali zkoušet! Po čase se do Městského divadla Zlín vrátil režisér Dodo Gombár (Zvlčení, Mezi nebem a ženou, Žítkovské bohyně, Baťa Tomáš, živý a další) a pustili se do příprav hudební komedie Šakalí lét...

Film

Frankenweenie - Domácí mazlíček: Když vědu neděláme s láskou

Frankenweenie-plakat-200Film z produkce Walt Disney Pictures s prapodivným názvem Frankenweenie - Domácí mazlíček je animovaným příběhem chlapce Viktora a jeho psa Sparkyho. Když Viktor nečekaně přijde o svéh...