Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Na cestování mě baví nejvíce se poznávat a komunikovat s novými lidmi, což dělám, i když nemluvím jejích jazykem,“ přiznává sólo cestovatelka Dagmar Honyisová, která dvanáct let žila na Sardinii a procestovala kus světa. Své zkušenosti zúročila v knižním cestopisu Zkus cestu s Dagmar, jehož je spoluautorkou a plánuje jeho pokračování. Kromě toho je maminkou na plný úvazek.

O sobě říkáte, že jste obyčejné děvče z Králík, v podhůří Orlických hor, s dvanáctiletou zkušeností na druhém největším ostrově Středomoří na Sardinii, cestovatelka, která sbírá jak pracovní tak poznávací zkušenosti po celém světě a cestuje sama. Jak vzpomínáte na své dětství v Orlických horách? Jaká jste byla holčička?

Na mé dětství v Orlických horách se teď už dívám s nadhledem, ale chvilku mi to trvalo. Začala jsem mluvit někdy kolem čtyř let a byla jsem velice tichá, což se změnilo až v pubertě a teď v dospělosti by to o mně nikdo neřekl! Mnohé věci mi docházely postupně a některé dokonce až teď, když jsem se sama stala mámou. Být rodičem je náročné a každý den se něčemu naučím, i když jsem toho hodně procestovala a mnoho o sobě i o světě kolem pochopila.

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste začala pracovat již ve 14 letech a zkusila různé pracovní pozice. Kvůli práci a zábavě, jak jste jednou řekla, jste se dostala na již zmíněný ostrov Sardinie, kde jste se na dvanáct let usadila. Pracovala jste na farmě a naučila se dělat sýry. Jak na to období s odstupem času vzpomínáte? Čím vás pobyt na Sardinii obohatil, co vám dal? Vracíte se tam i dnes?

Mé vzpomínky na Sardinii jsou velice pestré, zažila jsem tam mnoho různého a získala množství neocenitelných zkušeností. Měla jsem tam první vážný vztah, a učila se jaké je to žít s italským partnerem, který byl farmářem. A tak jsem se naučila vést farmu s tisíci ovcemi, vyrábět kvalitní domácí sýry a také pochopila, jak žít zdravým životním stylem, kterým se řídím dodnes. Snažím se nakupovat levně, zdravé a rychle a z toho pak skládám originální recepty v stylu „teď a tady“. Slíbila jsem si kdysi, že se na Sardinii vrátím s mojí knihou v ruce a netušila jsem, že když se mi to povede, budu mít v náručí i mého syna Sebastiána. Na Sardinii bych se ráda podívala znovu na jakousi pracovní dovolenou, spojenou se spoluprací s tamějšími farmáři, vyrábějící bio víno a olivový olej.

Na Sardinii jste spolupracovala se školou Diventarefelici.it. Jak k tomu došlo?

V roce 2020 jsem procházela velice složitým životním obdobím. Můj osobní život nefungoval a já nevěděla kudy kam. Tu se mi v telefonu zobrazila reklama v italském jazyce: „Jak se stát šťastným člověkem ve všech životních situacích.“ A tak jsem to rozklikla a zapsala se do té školy. Začaly mi každý den do e-mailu, chodil newslettery a já měla pocit, že přesně mapují moji situaci. Za měsíc jsem se zapsala do dalších kurzů, kterých součástí byla i komunikace s jedním z koučů. Chtěla jsem to vyzkoušet a díky tomu si mě dva koučové všimli a řekli o mně řediteli Goacomovi Papasiderovi, zakladateli emočně nezávislé školy. On mě pak osobně kontaktoval a navrhl mi spolupráci s touto školou. Bylo to zrovna v období coronaviru a já tak mohla pracovat z domu na Sardinii a k tomu ještě pomáhat dalším lidem v cele Itálii. S některými jsem dodnes v kontaktu, např. s paní Alessia Lussu ze Sardinie, které je přes 60 let a voláme si přes WhatsApp několikrát do měsíce.

Ze Sardinie vaše cesta vedla na Nový Zéland, kde jste byla čtyři měsíce, během nichž jste vystřídala šest pracovních pozic. Touha cestovat vás však zavedla na Bali, do Mexika, Holandska, Řecka i jinde. Všude jste cestovala sama. Co vás baví na cestování? Kde to na vás nejvíce zapůsobilo? Kde byste se ráda podívala?

Na cestování mě baví nejvíce se poznávat a komunikovat s novými lidmi, což dělám, i když nemluvím jejích jazykem. Např. na Novém Zélandu jsem hodně komunikovala s původními obyvateli Maory, kteří se velice rádi se mnou fotili. Nový Zéland je celkově moc úžasná a originální krajina s nádhernou přírodou a já jsem moc ráda, že jsem ji mohla procestovat křížem-krážem. Moc zajímavé bylo i Mexiko, kde jsem si moc užívala vynikající levné zdravé jídlo. I když jsem navštívila hodně krajin, určité by se ráda ještě někde podívala, ale teď tomu nechám volný průběh, nebo teď už jsme se Sebastiánem dva na cestování.

A právě vaše zážitky z cest jste zúročila ve svém cestopisu Zkus cestu s Dagmar, který jste napsala spolu se slovenskou spisovatelkou Soňou Bulbeck. Jak ke spolupráci došlo? Co vás přivedlo k tomu cestopis napsat a jak se vám knížka psala?

O Soničce jsem se dozvěděla v Holandsku, kde jsem pracovala přes slovenskou agenturu a vyráběla vánoční dekorace v listopadu 2023. Tady jsem se dostala na pokoj k Beatě, starší Slovence, která se učila angličtinu online právě se Soničkou. Já jsem měla před cestou na Nový Zéland a řekla jsem si, že by se mi angličtina hodila a tak učila i mě. Až po pár lekcích jsem se dozvěděla, že je to i slovenská spisovatelka a dostala se k její knize o Saudské Arábii „Tajemství závoje“. Kniha se mi moc líbila a tak jsem ji po mém příchodu na Nový Zéland požádala, že bych též ráda napsala o mém cestování. A tak jsme se dohodly, já jsem jí posílala krátké zvukové záznamy z mých zážitků a Sonička podle toho psala. Po návratu jsem vybrala fotografie a vznikla kniha „Zkus cestu s Dagmar“, kde jsme obě jako spoluautorky.

Kniha vyšla nejen v češtině, ale v angličtině a italštině a rovněž jako e-book a v audio verzi. Bude také pokračování, pokud ano, kdy se na něj můžou čtenáři těšit?

Ano, bude pokračování, plánujeme začít s psaním po Novém roce a uvidíme, jak to půjde. Kniha by měla pokračovat tam, kde jsme skončily, tedy mým odletem z Nového Zélandu, návštěvou Austrálie, Číny a Bali a pak mým návratem do Česka. Budou v ni i mé zkušenosti z cestovatelských přednášek i to, jak jsem se stala matkou a později i samoživitelkou. Jsou věci, o kterých některé ženy nerady mluví, já naopak, myslím si, že je dobré se o své zkušenosti – pozitivní i negativní – podělit s co nejvíce lidmi a udělat to přes knížku se mi zdá jako ta nejlepší cesta.

Jak se z vás stala ambasadorka DermaFood.cz?

Syn Sebastian dovršil teď v listopadu jeden rok a již několik měsíců trpí atopickým ekzémem. Zkoušeli jsme různé krémy a masti, ale nic moc nefungovalo, a nakonec jsme skončili s vážnou alergií v nemocnici v Šumperku. Přes kamarádku ve Velkých Losinách jsem se pak dozvěděla právě o DermaFood.cz bez kortikoidů! Objednala jsem odtud nějaké produkty a opravdu vše do pár dní zabralo a alergie ustála a postupně zmizela. Zaujalo mě to natolik, že jsem se osobně spojila s majitelem firmy s panem Ondrou a vznikla tím naše spolupráce a díky tomu jsem také jejich ambasadorka.

Jak se z vás stala manažerka spisovatele Martina Bahulíka a co vás přivedlo ke spolupráci s kapelou Romantici?

Martin mě zaujal svou tvorbou a osobností na Facebooku. Nejdřív on sám se pokusil vyhrát u mě knihu Cestu na Donbas od Slovenské populární spisovatelky a spoluautorky mé knihy Soni Bulbeck. Jeho komentář, mě zaujal natolik, že jsem mu napsala o věnování jeho knih do mé soutěže na sociálních sítích a skutečně hned druhý den mi odeslal 6 knih. Jednoduché já byla v České republice on ve Španělsku a během pár dní jsme se domluvili online na společné spolupráci. Jeho besedy, které občas doprovází kapela Romantici, jsou zábavné a zajímavé už jen tím, že romantici hrají autorské písně a některé písně jsou inspirovány právě Martinovými texty, což můžete vidět například na YouTube kanále Knihomolové, který budeme společně spravovat. Mám chuť do nových výzev a Martin byl nejlepší volba. Od spolupráce si hodně slibujeme a věříme, že brzy o MARTINOVI A DAGMAR uslyšíte nejen v souvislosti s jeho novou knihou. Budeme spolu tvořit, besedovat a snažit se rozdávat pozitivní energii a radost na všechny strany a všem, kdo budou chtít radost přijmout.

Teď jste maminkou na plný úvazek. Daří se vám zvládat poslání maminky s cestováním?

Musím říct, že to ze začátku bylo velmi náročné stát se ze sólo cestovatelky sólo živitelkou, ale všechno jde, když víte, proč to děláte. Já jsem se původně vrátila do České republiky jen kvůli zmíněné knížce a pak jsem chtěla zase odcestovat. Potkala jsem ale Sebíkovho tatínka, otěhotněla a už tu zůstala. Rozhodně toho nelituju, Sebík je to nejlepší, co mně mohlo potkat. Je od malička stále na cestách, miluje lidi stejně jako já a řekla bych, že to zatím zvládáme skvěle. Moc se těším na naše společné cestování, když bude větší a budeme poznávat nové lidi, nové krajiny i zajímavé životní příběhy.

A co vám říká slůvko relax? Jak ráda trávíte volný čas?

Při slůvku relax se mi momentálně vybaví před očima Salon Relax ve Velkých Losinách, kde si chodím užívat kompletní relaxační služby, tedy pedikúru, masáže, kosmetiku i tzv. head spa, které vřele doporučuji. Po večerech se snažím posunout dál studiem marketingu, běhám a hodně cvičím, a taky zdravé vaření je pro mě ohromný relax a své originální recepty ráda sdílím na sociálních sítích.

Foto: archiv Dagmar Honyisové