Procházky (nejen) literárními zahradami

Neděle, 14 Duben 2019 06:00 Lenka Švidrnochová

zivot v zahrade perex „Kromě psaní jsou ústředními činnostmi mého života čtení a zahradničení,“ píše ve své knize britská autorka Penelope Lively (*1933) a pokračuje: „V určitém smyslu do sebe tyto dvě činnosti zapadají: vždycky zbystřím, když nějaký spisovatel vytváří zahradu a když se naopak zahradničení stává součástí literatury.“ A to je právě onen důvod, proč vznikla publikace Život v zahradě, kterou u nás v předjarním období vydalo nakladatelství Host.

Jde o knihu, jejíž podstatu nebude jednoduché vymezit. Autorka analyzuje zahrady, na něž narazila v literatuře (ať už jsou to zahrady sloužící k navození atmosféry či se jedná o zahrady ryze metaforické), hodnotí postavení zahradnické činnosti v různých časových etapách, přemýšlí o způsobu nazírání na rostlinstvo prostřednictvím umění (tady uvádí například Monetovy lekníny), sem tam nabídne nějakou tu historickou perličku a v neposlední řadě se též rozepisuje o několika spisovatelích, kteří se zahradničení prakticky věnovali (v tomto směru upozorňuje třeba na Virginii Woolfovou nebo na našeho Karla Čapka). Vše je pak propojeno autorčinými úvahami a její osobností jako takovou. Abychom to tedy shrnuli – dalo by se říci, že máme před sebou dvousetstránkový soubor esejí na téma zahrada.

Jak se zdá, mohla by to být ideální knížka na jaro. Ovšem pozor – není to čtení úplně pro každého a existuje vlastně jen velmi úzký okruh čtenářů, kteří tento počin Penelope Lively opravdu docení. Pokud se tedy hodláte do Života v zahradě pustit, bude dobré nejprve uvážit, zda do této skupiny spadáte. Předně byste měli aktivně zahradničit nebo se o zahradničení alespoň zajímat. V textu se totiž vyskytuje relativně velké množství popisných pasáží. A jestliže znalost botaniky není zrovna vaší silnou stránkou, asi byste se při listování knihou po chvíli začali nudit. Pomoct by vám ostatně mohl následující úryvek:

„Budou tam sluncovky, jiřiny, slunečnice, ostálky, hlaváče, šruchy, žluté violky, žlutý sladký hrášek, žluté lupiny…“ (Život v zahradě, str. 80)

Vidíte nicneříkající shluk slov? Nebo koberec plný různobarevných květin…?

A aby vás kniha doopravdy nadchla, měli byste být navíc fascinováni už samotným fenoménem zahradničení. Musí vás bavit o něm reflektovat, zkoumat ho teoreticky. Je to podobné jako třeba s běháním – to, že rádi tento sport provozujete, ještě neznamená, že o něm budete chtít číst.

Netvrdím, že si z knihy nic neodneseme my ostatní. Například je zajímavé podívat se na literární popisy zahrad z nové perspektivy. Nebo třeba stojí za přečtení příběh o tom, kterak mšice zapříčinily pohyb na burze s tulipány… Nicméně, ideálním čtenářem stále zůstává onen „zahradník intelektuál“ sdílející s autorkou její zahradnickou vášeň. A pokud jste jím právě vy, rozhodně doporučuji po Životě v zahradě sáhnout.

zivot v zahrade obalka