Nadia Terranova: Sbohem, přízraky: Komorní příběh ze Sicílie

Pátek, 10 Duben 2020 06:00 Renata Petříčková

sbohem prizraky 200 Ucítíte sicilské horko na kůži, otevřete okenní křídla svého pokoje a nadechnete se přímořského vzduchu. A s ještě větší palčivostí prožijete niterný příběh ženy, která už by dávno měla být dospělá. Ujel jí vlak? Už nikdy nebude mít děti, protože je na to už dost stará? Její mladistvě vypadající matka ji právě pozvala do rodného domu, aby si probrala své věci než matka dům prodá.

Ida se sbalí kufr a vydává se na cestu.

Příběh voňavý drobnostmi

Jde o velmi jednoduchý příběh o prosté cestě do rodného domu a nutnosti si přebrat své věci, ale z těch pár klidných dnů se stává něco, co se zarývá pod kůži svou jednoduchostí. Střídáním dne a noci, slunce, větru a vzduchu, doslova někdy cítíte vůni sicilského města, zdí. Jídla...Autorka velmi sugestivně popisuje všední dny, že máte na konci pocit, že s ní chcete zůstat déle. Její vnitřní démoni, traumata, se budí, seznamujeme se s nimi postupně a cítíme, jak rostou, ožívají a jak pobyt v rodném domě znovu díky několika událostem pomáhá ke všemu najít nový postoj. Snové vyprávění, kdy někdy dětství splývá s realitou, je příjemným čtením, ve kterém můžete natáhnout ruku - a celý příběh cítíte na vlastním těle.

Jak se mění dětská přátelství a jaké nedořešené chuchvalce křivd a náhodných tragédií zůstávají mezi již dospělými odcizenými kamarádkami? Jak moc sobě dokážeme zakázat si žít, když v nás dětství zasadí vinu? Všechno najednou dává smysl.

Příběh tísnící vnitřními traumaty

Možná by někdo mohl tento příběh nazvat sondou do života ženy, která se naprosto hloupě neuměla vypořádat s traumatem z dětství, ale ruku na srdce. Každý z nás má nějaké malé trauma, které čas od času bolí. A snad i proto, že jsem knihu četla v rozpoložení počínající krize, když právě i Sicílie patří k nejpostiženějším, otevírala se i mě samovolně různá bolestivá témata. Nádherná země - nádherní, svérázní lidé. Itálie, Sicílie - o jejich vzájemném vztahu se tu můžeme také něco dočíst, především v části Doslov, jsou to země, které evropskému vnímání jsou lehce vzdálené. A o to zajímavější.

Jaké to tedy je, když vám jednoho dne zmizí depresivní otec a už se nikdy neukáže?

Když jste jedináček a víte, že právě vy jste za to byla zodpovědná?

Když se to téma tak moc uzavře v rodině, že už se nikdy neotevře?

A pak tu je malá červená krabička, kvůli které se Ida vydala na dlouhou cestu domů, prožila pár dnůs matkou, sousedy i opraváři jejich domu, vyslechla nejeden příběh, prošla si město a porovnala se vzpomínkami z dětství, a nakonec svůj problém vyřešila?

Opravdu?

Krásný, něžný, komorní a niterní příběh, ze kterého si jako čtenářka odnáším VŮNI EMOCÍ, SICÍLIE, VZDUCHU A HORKOSTI SLUNCE.

A úlevu, když víte, že něco v životě můžete - opravdu smíte - pohřbít.

Doslov, který vás bere do ulic Messiny

Na doslovy nejsem expert, ale to, co napsala Alice Flemrová o této knize jakožto doslov je úchvatnou recenzí, ponořením se s nejhlubším citem a logikou do celého příběhu. Znovu si ho můžete projít, pochopit, uhladit. Autorka vysvětluje poměry v jednotlivých zemích. Porovnává díla Nadiy Terranovy a noří se znovu do ulic Messiny, aby vás příběhem provedla.

bmid sbohem-prizraky-c4P-428699