Kiersten White: Dům ticha

Středa, 29 Duben 2026 09:31 Renata Petříčková

dům ticha Příběh vás pohltí od první stránky úplně stejně jako touha poznat ten dům, který miluje ticho. Každičký centimetr toho domu, každý výhled z okna. Svět, ve kterém se ocitáte, je jiný, má svá pravidla, která se před vámi rozvíjejí pomalu a klidně. Budí touhu. Najednou v tom světě jste, ani nevíte jak. Birdie podstoupila všelicos, aby se do Domu ticha vetřela jako služebná, potřebuje najít svou mladší sestru. Vypadá to jako zdánlivě jednoduchý úkol.

Zkraje si připadá malinko jako v Příběhu služebnice, ale potom příběh dostává svůj vlastní ráz, skvělou atmosféru, kterou ve své fantazii vidíte v živých barvách. Každá z dívek, a postav, které se tu objevují, je něčím jiná, tedy zapamatovatelná. Vlastně i něčím tajemná, což uvidíte v druhé polovině knihy.

Ne, nedá se od knihy odtrhnout. V tom divném domě chcete zažívat stále více všedních dnů. Tajemství, které skrývá je ukryto v jednotlivých patrech a pokojích. Na to, že se dostáváme do plně rozjetého příběhu, spousta událostí se už stala, je orientace překvapivě snadná. Autorka výtečně vykresluje Birdienino přemýšlení, její návraty ve vzpomínkách a souvislosti s dnešním dějem.

Neztrácíte se, naopak, děj vás vtahuje víc a víc. S druhou polovinou knihy se příběh začne lámat do větší akčnosti a psychologické spletitosti. Tady už zaujme více nikoliv milovníky atmosfér, ale spíše milostných romancí a dramatu.

Bude-li zápletka a city tím vaším šálkem čaje, pak nadšení bude stoupat. Pokud ne, tak i přesto doporučuju si příběh dočíst, protože autorka umí zvraty a gotické hororové prvky překlopila do psychologie. Nakonec je celkový dojem podobný, že za nějakou dobu nebudu vědět, jestli se mi tenhle příběh v noci zdál, nebo jsem ho četla v knize. Iluzi iluze umí Kiersten Whiteová vykreslit skvěle.

A pořád budete přemýšlet, jak voní hořící rašelina. Nebo mokrá rašelina.

„Nejsou tu žádná možná… Svět není laskavý. Protože kdyby byl, tak…“

A tohle mi zůstane z této knížky v hlavě napořád…
Zaujalo mne také závěrečné poděkování, které je tak miloučké a košaté. Odhaluje se nám tím zákulisí vzniku této knížky, příběhu, který měl mazlení víc než dost. Jak rozdílné oproti zoufalé samotě českých autorů…Tak s radostí zavírám Dům ticha a doufám, že potěší co nejvíce čtenářů.

dům ticha