V nakladatelství Brána vyšla Oksaně z Ukrajiny kniha Deník uprchlice. Jedná se o nelehké čtení, které by si však měl přečíst každý.
Jak uvádí Oksana, tak se jedná o knihu, kterou nikdy nechtěla napsat. „Je o mně a mé dceři – dvou malých lidech, kteří nikdy nechtěli válku, ale přesto na ně tvrdě dolehla. A také o úžasných lidech, kteří mi pomohli překonat zoufalství, cítit se opět jako člověk a napsat tento příběh,“ píše na přebalu knihy.
Vyprávění Oksany začíná v únoru tohoto roku v Oděse. Už to mě velmi zaujalo, protože jsem toto město v rámci mé dovolené na Ukrajině navštívila. Se zájmem jsem si přečetla něco málo o historii, památkách i kultuře v tomto městě a měla z toho smutný pocit.
Původně jsem si myslela, že budu knihu číst po částech – že si přečtu každý večer několik kapitol, ale nakonec jsem ji přečetla na jeden zátah. Právě tím, že jsem na Ukrajině strávila určitý čas, se mě tato válka dost dotýká a často myslím na lidi, se kterými jsme tam přišli do styku. Vypravěčka Oksana mi byla od začátku moc sympatická a se zatajeným dechem jsem tak hltala její příběh. Velmi často jsem ji obdivovala za to, jak to vše zvládla.
Člověk si nedovede představit, jak náročná pro tyto lidi byla cesta například do naší republiky a tady vše dostane velmi realisticky popsáno, až z toho opravdu mrazí. Musím přiznat, že často jsem měla slzy v očích a byla naštvaná na ty, co za tím vším stojí.
„V jednu chvíli se moje dcerka ocitá mezi něčím zavazadlem a jedním z těch samopalníků, namáčknutá na něj. Křičí: „To bolí, mami!“
Prorazím si k ní cestu. Nic jiného na světě pro mě v ten moment neexistuje než moje dítě. Křičím a do očí se mi hrnou slzy:
„Co to děláte, přeci vám řekli, že máte pouštět děti, ženy s dětmi. To je dítě, vytlačujete dítě.“
Kluk v uniformě se na mě dívá zmateně:
„To já ne. My máme rozkaz.“
„Máte rozkaz drtit dítě samopalem?“ nenechám se odbýt. A kluk se zastavuje.
„Nechte projít dítě! Pusťte dítě,“ je slyšet ze všech stran, děti pláčou a snaží se dostat ze zajetí zavazadel. (str. 134)
Naopak v závěru jsem měla radost, že se našli lidé, kteří se o Oksanu i její dceru postarali a pomohli ji. Stejně jako mě potěšilo, že se jednalo zrovna o nakladatelství Euromedia Group, jež s Oksanou nadšeně spolupracovalo a podpořilo ji.
Deník uprchlice je útlá knížka se silným obsahem. Podle mého názoru by si ji měli přečíst nejen ti, kteří jsou na straně Ukrajiny, ale především ti druzí. Snadno se odsuzuje, že Ukrajincům pomáháme a jako stát je podporujeme, ale chce se na to podívat i z té druhé strany a uvědomit si, že oni si tento osud nevybrali a nejraději by byli, kdyby nic takového nebylo nutné…
Deník uprchlice
Autor: Oksana z Ukrajiny
Překlad: Adam Havlín
Žánr: literatura faktu, životopis
Nakladatelství: Brána (Euromedia Group)
Rok vydání: 2022
Počet stran: 192
Hodnocení: 90 %
https://www.knizniklub.cz/knihy/597095-denik-uprchlice.html
| < Předchozí | Další > |
|---|
Pavla Koucká je psycholožka. Pracuje v azylovém domě pro matky s dětmi a ve své soukromé praxi. Dříve působila jako šéfredaktorka časopisu Psychologie dnes. Je spol...
Zničím tě a vezmu si co je mé je název knihy Jane Lythellová, která vyšla v loňském roce v nakladatelství Metafora. Co se skrývá pod tímto psychologickým thrillerem, jak napovídá obálka?
Přiznám se, že po knize Temnými hvozdy jsem původně sáhla spíše ze zvědavosti. O to více jsem byla překvapena, jak mimořádně kvalitní kousek se mi dostal do rukou. A přestože se za normálních okolností hororovému žánru spíše vyhýbám...
Žákyně 2. a posléze 3. třídy Helenka Součková zvaná též Moby-Dick už dávno odrostla dětským střevíčkům. Místo nich teď v dramatizaci románu Darda spisovatelky Ireny Douskové<...
Nač se neustále hnát do kin za novinkami, když existuje spousta filmů, které nejsou známé a ani příliš neoplývají hvězdným obsazením, a přitom dokážou člověka zasáhnout daleko více, než všude propagované „trháky“! Říkáte si občas po zhlédnutí filmu, co na n...