Martina Boučková: Deník zoufalé třicítky

Úterý, 14 Březen 2023 05:00 Renata Petříčková

Denik-zoufale-tricitky perex Je vám třicet, jste žena a už se dosti čeká, že budete vdaná a mít děti. „Do konce roku nikoho nenajdu? Končím s chlapy!“ Ok. Téma oblíbené, které si každý rád přečte, milé dámy, ale přiznejme si, už byste ho moc ráda nežila, že? Martina Boučková se vtipným stylem proplétá přesně takovým životem.

Tím, který možná nežijete a pořád si říkáte, co kdybych já tolik nespěchala?

Nebo který žijete a chcete vědět, že v tom nejste sama. No tak to vám kniha odpoví, že v tom teda SAKRA NEJSTE SAMA.

Její hlavní hrdinka v románu Deník zoufalé třicítky je přesně ten typ, který se snaží navenek být duchem mladý a vlastně tolik nezávazný, ale někde uvnitř bijí všechny hodiny jakéhokoliv druhu a odjíždí vlaky taky všech druhů.

PĚKNĚ OD PODLAHY!

Do příběhu se noříme bez jakýchkoliv skrupulí, na složité vysvětlování není čas, máme tu hezky den ode dne všední život, ve kterém se všechno toto žije. Žádná růžová romantika, ale vše je popsáno tak, jak to asi v českém prostředí běžných pracovních dnů může být. Dokonce jsem se rozpomněla na podobné kolegyně a docela úspěšně jsem se vžila do každého dne. A ne, že bych záviděla.
Snad tu volnost, snad tu atmosféru posledního možného randění, o kterém lze říci, že „to je ještě zábava“. Pak už to začíná být asi zoufalství, naprostý second-hand a probírka z odpadu společnosti, alespoň se to tak v našich luzích a hájích říká.

Obsah je okořeněn ještě příběhem rodičů, sem tam nějaká kamarádka, kolega a nebudu prozrazovat tu milostnou zápletku, protože ta vyniká tím, že je realistická. A celý příběh je lehké uvěřitelné čtení okořeněné humorem, který perfektně odlišuje naši hrdinku od těch romantických vzdychavek v jiných románech.

„Zvonila jsem na Hronovy. Otevřel Fanda. Teda ten měl takovou radost, když mě viděl! Sledoval jemně se rozevírající župan, pod kterým jsem nic neměla. Ale nemohl vidět žádné detaily, to mu jen pracovala fantazie na plné obrátky! Taky proto nebyl vůbec schopen pobrat to, co jsem mu vykládala. Třikrát jsem musela opakovat: Hoří! Hoří mi mikrovlnka! Kuchyň je jak po náletu! Potřebuju pomoc!“

No, Fandou nabízený groček nebyl přijat a katastrofa se musela řešit zase jinou cestou. Ostatně dá se říci, že knížka je o takových běžných katastrofách zoufalé třicítky.

Styl psaní je velmi lehký, čtivý a zamiluje si ho každý, kdo má rád příběhy ze života, okořeněné humorem a nadhledem.
A psané přesně tak, jak byste je napsali vy, kdybyste je psali….

zzzzzzzz