Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Louis spisovatelsky vyspěl. Čtenář už nepotřebuje dovysvětlení sociálního pozadí jak tomu bylo například v jeho první knize Skoncovat s Eddym B. Louis se svého vysvětlení totiž ujal sám. V náznacích a zmínkách, tentokrát ještě víc experimentálně, nicméně stále stejně surově jako jeho v jeho předchozích knihách.

Tělo jako obraz sociální třídy

Édouard Louis je literárně inovativní. Na lidském těle vyjadřuje příslušnost k sociální třídě. Funguje jednak jako ukázka, co vše lze ze stavu těla vyčíst o vašem socioekonomickém zázemí, ale Louis jej navíc využívá k širší ukázce, jak se na těle podepisují politická rozhodnutí. To už ostatně dělal také ve své třetí knize Kdo zabil mého otce. V novele Jak se stát jiným však tělo využívá mnohem důsledněji – neukazuje na něm totiž jen následky určité třídy, ale transformuje jej právě podle třídy, do jaké se posunuje.

Takto prožívá dětství v dělnické třídě. Nikomu tam nevadí křivé, zkažené zuby, tělo podvyživené nebo naopak tlusté, kvůli nedostatku vhodné stravy. Ale i tady je však vyloučen ze společnosti. Teplouš. Buzna. „Také nevíš, že právě kvůli té urážce jsem nedokázal snášet všechno ostatní, chudobu, náš způsob života, všudypřítomný vesnický rasismus, jako by mě vyloučení nutilo hledat si svůj vlastní hodnotový systém – systém, v němž by pro mě bylo místo.“

Malost města a svoboda velkoměsta jako mýtus

Neustálý pocit vyloučení jej nutí chtít být úspěšný, aby se pomstil. Neustále prahne stát se jiným. Dostává se na gymnázium, které mu otevírá cestu z vesnice do města. Pomalu opouští vyloučení kvůli své sexuální orientaci, aby poznal vyloučení třídní. Měšťanská třída se totiž vymezuje vůči dělnické, pohrdá jí, a jejich význam spočívá pravděpodobně pouze v tom, že jsou chudí volebním hlasem pro radikální pravici. Jeho jméno Eddie, forma mluvy, způsob stolování, chůze, smích – do celé jeho existence jsou vtisknuté znaky nejchudší společenské třídy. Musí se změnit.

Potřeba změny a pomsty jej žene vpřed a do neustálých konfliktů se sebou samým. Seberozvoj je zde zaměnitelný s nesnášenlivostí pro každý stereotypní náhled. Ať už se jedná o vymezení měšťanské třídy vůči kosmopolitním Pařížanům nebo povýšená lhostejnost k dělnické třídě, vždy je tu cítit neustále limitující představy, kdo kým je a kým být má. Kam patří. Neustálé vymezení se vůči různým světům a nemožnost vzájemného pochopení.

Zneviditelňování lidí a společenských vrstev

Louis v přeměně stát se někým jiným v určitých ohledech neselhal, ale odcizil se sobě natolik, že jako další řešení spatřuje opět v proměně svého já. Neustálá transformace vlastní identity je jedním ze znaků této knihy. Čtenář se pak může ptát, zda se stal někým jiným aby se pomstil těm, kteří se mu vysmívali, nebo aby přetvořil sám sebe do podoby, kde by mohl být hlasem zneviditelňovaných lidí. Odpověď je nejednoznačná a do jisté míry určená právě specifickou cestou Édouarda Louise.

Literatura v jeho pojetí není vznešená, neposkytuje formu úniku od problémů a není tedy pouze pro privilegované. Je silně angažovaná, surová a upřímná. Édouard Louis je hlasem lidí bezmocných, kteří nemají žádnou společenskou reprezentaci, která by byla slyšet a především byla vy-slyšena (pokud nepočítáme hlasy populistické). Jeho psaní vyzývá ke změně.

Jak se stát jiným
Autor: Édouard Louis
Překlad: Sára Vybíralová
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2023
Počet stran: 280

https://www.paseka.cz/produkt/jak-se-stat-jinym/