Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V edici Tvář nakladatelství Vyšehrad vyšla v lednu kniha Píseň pro Kateřinu. Jedná se o debut Roberta Kapala, který podle mě rozhodně stojí za přečtení.

Na zadní straně knihy se čtenáři dozví, že se má jednat o „příběh velké lásky, kterou poznamenala emigrace z totalitou sevřené vlasti“. To bylo jediné, co jsem o ní věděla, a tak jsem neměla žádná očekávání.

Na první pohled Píseň pro Kateřinu zaujme krásnou do fialova a oranžova laděnou obálkou, které dominuje řeka a také motýl. Právě fialovou i motýly a další ilustrace od Veroniky Zubíkové čtenář najde i na stránkách knihy. Jako netradiční vnímám i menší formát knihy, což k ní na jednu stranu velmi sedí.

Titul můžete vyhrát v naší soutěži: Začtěte se do příběhu velké lásky v podobě Písně pro Kateřinu

Kniha je rozdělena na tři části: Aktikvariát Dullenburg, 1970 a Dopis. Na začátku se seznamujeme s Pavlem Leitnerem, žijícím v nizozemském Leidenu. Právě tam v roce 1970 emigroval z Československa. Patří mu tam antikvariát a společnost mu dělá jen kocour. Do jeho klidného života zasáhne telefonát z České republiky. Ozve se mu Petr mající pro něj dopis, který mu na smrtelné posteli svěřil otec. To Pavla uvrhne do vzpomínek hlavně na Kateřinu, Petrovu maminku…

Jak tento děj, který prozradila anotace, napovídá, Píseň pro Kateřinu je především o lásce. Není však plná klišé nebo nějakých cituplných výjevů. Právě naopak je velmi citlivá a příběh je opravdu uvěřitelný. Kdybych se nepodívala na informace o autorovi, jsem přesvědčená, že psal o sobě.

„Neříkala nic a pomalým krokem se zamyšleně vydala dál. „Promiň,“ došel jsem ji a vzal ji za ruku. „To víš, že mi je nanic z toho, co jsem tam všechno musel odříkat a odkývat. Že jsem se za sebe dnes strašně styděl, hlavně před svým tátou tam nahoře. Že jsem měl potom, když to skončilo, neodbytné nutkání si v umývárně pořád dokola mýt ruce mýdlem, taky obličej, pořád jsem se oplachoval znova a znova, jako bych ze sebe mohl smýt tu odpornou bolšlevickou pachuť, která tam na mě ulpěla.“
„Já vím,“ řekla tiše. „Už o tom nemluvme.“
Kráčeli jsme dál mlčky z Letné směrem na Klárov.
Poprvé v životě jsem pocítil silnou touhou emigrovat z Československa.“ (str. 133)

Moc se mi také líbilo, jak Robert Kapal dokázal popsat dobu, tedy sedmdesátá léta v Československu. Nepotřeboval k tomu přehršel stránek, a přesto zde nastínil atmosféru. Tím pro mě kniha byla ještě cennější a obdivovala jsem autora o to více, že tuto dobu nezažil. V našem rozhovoru k tomu uvedl, že jej období přelomu šedesátých a sedmdesátých let zajímá. „Při psaní jsem si vyhledával dobové dokumenty a záběry, měl jsem neustále při ruce plán města Prahy z roku 1970 a kalendář z téhož roku. To všechno mi pomáhalo se vcítit do té doby,“ doplnil.

Přečtěte si celý rozhovor s autorem knihy: „V obou klíčových postavách jsem svým způsobem přítomen.“

Píseň pro Kateřinu hodnotím jako moc pěknou knihu, četla se mi velmi dobře a strávila jsem s ní příjemný čas. Dejte jí a autorovi také šanci, třeba si zavzpomínáte, nebo se i dojmete.

Robert Kapal se narodil v roce 1977 v Berouně, několik let pracoval u Československé plavby labské jako lodník, později vystudoval politologii a sociologii na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti pracuje v mezinárodní logistické společnosti. Žije střídavě na své chalupě v Dolním Žlebu u Děčína a Praze. Má dva syny. Vzpomínky na dávnou zkušenost s prací na lodi i láska ke krajinám a místům, které se v knize vyskytují, mu byly při psaní inspirací. Píseň pro Kateřinu je jeho literární prvotinou.

Píseň pro Kateřinu
Autor: Robert Kapal
Žánr: román, povídka, česká beletrie
Nakladatelství: Vyšehrad (Albatros Media)
Rok vydání: 2025
Počet stran: 184
Hodnocení: 86 %

https://www.albatrosmedia.cz/tituly/95586447/pisen-pro-katerinu/