Středověký Tallinn jako místo činu. Apatykář Melchior a záhada chrámu svatého Olafa

Neděle, 24 Srpen 2025 06:00 Eva Mašková

apatykar-melchior-a-zahada-chramu-svateho-olafaP Na začátku patnáctého století je Tallinn dramaticky rozrůstajícím se městem s ambicemi stát se významným hanzovním centrem. Apatykář Melchior Wakenstede je pro ostatní obyvatele Tallinnu rozporuplnou postavou — někteří jej pro jeho tajuplné znalosti a vědeckou zvídavost respektují, ovšem jiní se jej kvůli mystické auře, jež ho obklopuje, obávají. Když na hradě dojde k záhadné vraždě, je Melchior vyzván, aby vedl vyšetřování. Obětí se stal vysoce postavený muž patřící k řádu německých rytířů, kteří ovládají celé Estonsko. Melchior se do vyšetřování ponoří a při snaze přijít záhadě na kloub vyslýchá obyvatele města ze všech společenských vrstev. Záhy se však celá situace zkomplikuje — obětí totiž začne přibývat. Apatykář se tak proti své vůli ocitne v kolotoči lží, intrik a nebezpečných praktik.

Neotřelé kulisy

Indrek Hargla patří k nejoblíbenějším a nejplodnějším estonským autorům, věnuje se především žánrům sci-fi, fantasy a thrilleru. S novým hrdinou z lékárny zabrousil mezi autory historických detektivek. Záhada chrámu svatého Olafa je první ze série, dosud vydal šest dílů. Příběh situoval do středověkého Tallinnu, do prostředí pro českého čtenáře zcela nového a neokoukaného. Vedle obvyklých rekvizit příznačných pro zvolené období (koně, meče, bláto, války, kruté tresty a mučení) své vyprávění ozvláštňuje středověkými městskými legendami, písněmi a hádankami. Zajímavý je i stručný popis fungování hanzovního města a role řádu německých rytířů v šíření křesťanství směrem na východ.

Na detektivku má vyprávění pomalý začátek, k vraždě sice dochází hned v první kapitole, ale opravdové vyšetřování započne až asi v pětině románu. Do té doby se čtenář seznamuje s množstvím postav a s podrobným místopisem středověkého města s hradem. Samotné hledání vraha postupuje velmi pomalu a nepomáhají ani hektolitry piva, které jsou přitom vypity. Apatykář Melchior sice zdvořile a květnatě pohovoří s kdekým, přesto se pátrání téměř nepohne z místa. Věci se začnou dít až v poslední třetině románu, kdy do sebe klopotně zjištěné informace a nalezené stopy konečně začnou zapadat. K rozuzlení zápletky dojde ve scéně jako vystřižené z Agathy Christie, ve které Melchior shromáždí podezřelé i muže zákona a během dlouhého proslovu plného nejrůznějších odboček odhalí vraha.

Osoby a obsazení

Zvídavý a bystrý hlavní hrdina by působil sympatičtěji, kdyby nebylo úporné snahy jeho tvůrce, abychom do detailu porozuměli Melchiorovým myšlenkovým pochodům. Několikeré opakování téhož vnímavějšího čtenáře nenadchne. Postavě by prospěla propracovanější charakteristika, méně zaměřená na tajemnou kletbu rodu a více na osobní vlastnosti a důvody, které protagonistu motivují k jeho činům.

Ostatní mužské postavy jsou nahozeny ledabyle, v případě německých rytířů a jejich komtura autor sklouzává až ke karikatuře, která jako by zapomínala, že šlo o silně náboženský vojenský řád, jehož členové skládali mnišské sliby.

Ženské postavy působí ještě šablonovitěji. Jediným opodstatněním existence Melchiorovy manželky je, aby měl před kým rozvíjet své úvahy. A nevylepší to ani detailně popsaná scéna manželského sexu. Vedlejší milostná linka je nudná a s příběhem nijak nesouvisí.

Číst, nebo nečíst?

Záleží, co si kdo od čtení slibuje. Čtenář, který na základě anotace na webu nakladatele čeká příběh ve stylu Ecova Jméno růže, bude nejspíš zklamán. Neuspokojen zřejmě zůstane i milovník případů bratra Cadfaela Ellis Petersové. Přes určitou vnější podobnost Melchior ani zdaleka nedosahuje Cadfaelových kvalit. Pokud však máte rádi středověké legendy a mysteriózní záhady, pokud se chcete dozvědět víc o životě v Tallinnu na počátku patnáctého století, neváhejte. Samotná detektivní zápletka a její rozuzlení možná nejsou strhující, přesto svou kvalitou předčí většinu výtvorů českých rutinérů historického detektivního žánru.

apatykar-melchior-a-zahada-chramu-svateho-olafa