Některé nevinnosti světa – Ó, óda orbis Odonata!

nektere-nevinnosti-sveta perex Dan Bárta ve své prozaické prvotině Některé nevinnosti světa otevírá čtenářům bránu do světa, kde se poezie mísí s vědou a dobrodružství s jemnou ironií. S osobitým jazykem, který má rytmus jeho písňových textů, nás zve na cestu napříč kontinenty, pralesy i nitrem člověka. Kniha, která voní deštěm, potem a zanechává v čtenáři tichý úžas nad životem.

Když jsem sáhla po knize Některé nevinnosti světa, čekala jsem zajímavé čtení – přece jen jde o autora, jehož texty i hudba jsou vždy promyšlené, osobité a plné poezie. Ale to, co se odehrálo mezi mnou a touto knihou, bylo mnohem víc než čtenářský zážitek. Byl to průnik do jiných světů. Životní pouť s Danem Bártou po boku, českým slovníkem v batohu, krajinou, v níž se dá nejen vidět, ale i slyšet, cítit, ochutnávat a hmatat. A nejen že se dá, dokonce to je nezbytné!

Byla to vůbec první knížka v mém životě, při jejímž čtení jsem se takřka nepřetržitě usmívala. Občas jsem se rozesmála nahlas, jindy zesmutněla a zaslzela. Situace, které Dan Bárta popisuje, jsou tak barvité, že jsem měla pocit, jako bych tam byla s ním – někde v pralese, v horku, mezi vážkami, šídly a dalšími insekty – nebo jako bych ty chvíle sama prožívala. Při čtení v metru jsem si musela dávat pozor, abych nepřejela výstupní stanici. Doslova mě to pohltilo.

Popisy přírody, situací, vjemů i drobných detailů – to vše tvoří originální, neotřelý a rytmický sloh. Jelikož mám ráda i jeho hudební tvorbu, často mi plynutí textu připomínalo poezii jeho písní. Stejný puls, stejná vnitřní melodie a verše podněcující obrazotvornost.

Poetická výprava do říše okřídlených drahokamů

Na jedné straně je tu Bárta jako poutník světem – cestovatel, který se s otevřenýma očima i srdcem toulá nejexotičtějšími místy planety, prodírá se pralesem a brodí vodou mezi známou i neznámou a někdy nebezpečnou havětí. Na straně druhé se objevuje jako vědec – odborník, který se s vášní zabývá vážkami, a přitom zůstává básníkem i v terénu. Fascinující je skutečnost, že jeho tým scanuje vážky živé. Těžko si představit, jak náročné to musí být, a právě v tom lze vytušit tu preciznost, cit i respekt k přírodě.

Aleš se zkušeně ohání síťkou a vypadá to opravdu výborně, jak tam neohroženě pracuje a za ním jsou kromě akácií a křovin k vidění i dvě žirafy. A působí o to dobrodružněji, že mezi nimi a Alešem není žádný plot. Škoda jen, že ti anaxové jsou podle všeho samí samci. To se popravdě moc nehodí, máme na tu úlohu pouhých osm dní. A když už jsme tady, kde jsme ani jeden ještě nikdy nebyli, chtěli bychom dělat i něco jiného než trávit celých těch osm dní hledáním a chytáním té alespoň jedné samice. Samce už nicméně máme a večer ho slavnostně naskenujeme. Volně lovící jedince v otevřené krajině zanedbávat samozřejmě nebudeme, ale jistější by bylo vyhledat vodní plochu s vyvinutou litorální vegetací, míní Aleš. Musíme zkrátka chytit samici. Aleš si je jist, že se nám to podaří. Našli jsme tedy vodní plochu s vyvinutou litorální vegetací. No, a Alešovi se to podařilo. Za tím větším napajedlem, u kraje té rákosiny, napravo od těch dvou vysokých stromů. To je prostě Aleš. (strana 162)

Balzámem na mou duši je jeho nádherná, košatá čeština. Plná neobvyklých obratů, slov a pojmů, které Dan Bárta zjevně loví z hlubin pod svou neodmyslitelnou čepicí. Celé dílo působí jako lingvistický koncert – někdy něžně pohladí, jindy syrově křísne, vždy však zarezonuje upřímností.

Óda světu vážek – i světu kolem nás

V pralesních tůních se zde zrcadlí nejen vážky, šídla a další drobný hmyz, ale i obraz samotného autora – něžného rebela s fotoaparátem či síťkou v ruce. Skrze jeho vjemy k nám prosakuje celý svět – pestrý, živý a neopakovatelný. Čtenář díky této knize dostává jedinečnou příležitost vidět, slyšet, cítit i hmatat skrze řádky.

Ani chvíli jsem se při čtení nenudila. Dokonce i odborné pasáže věnované vážkám působí svěže a přinášejí mnoho zajímavých informací. Bárta nechává své myšlenky volně plynout, někdy se k nim vrací, což však nepůsobí rušivě. Naopak – s jemným humorem a nadhledem to odráží rytmus života i zacyklené situace, s nimiž se člověk na cestách potkává.

“Některé nevinnosti světa” jsou knihou, která se nedá jednoduše zařadit. Jsou cestopisem, vědeckou publikací, poezií, filozofií i deníkem pozorovatele života v jednom. Velkou pochvalu si zaslouží také nakladatelství Host, které knize vtisklo mimořádně pečlivou a esteticky promyšlenou podobu. Grafická úprava, volba písma i kvalita tisku dokonale ladí s obsahem. Snad jen malý povzdech – fotografie by tu čtenář očekával, alespoň několik málo z těch cest, o nichž se v textu píše. Ale i bez nich je radost knížku nejen číst, ale i držet v ruce.

Já jsem z ní nadšená – a věřím, že každý, kdo se do ní ponoří, v ní najde kus tichého štěstí, úžasu i zrcadlo vlastní citlivosti.

nektere-nevinnosti-sveta