Mimořádně působivý román o neznámé kapitole amerických dějin aneb Kristin Hannahová znovu potvrzuje své spisovatelské mistrovství!

Pátek, 28 Listopad 2025 06:00 Jan Hofírek

zeny-9788025748466P Válka ve Vietnamu je pro lidi v USA jednou z nejkontroverznějších a možná i nejbolestnějších kapitol jejich národních dějin a není tudíž divu, že se k ní dodnes vracejí jak „profesionálové", tak i „amatéři" – těmi prvními mám na mysli historiky a politiky, těmi druhými pak umělce, především filmové režiséry a spisovatele. Katrin Hannahová je ale svým románem Ženy podle mého názoru rozkročena mezi oběma těmito tábory a to tím, že si pro něj zvolila neobvyklé a troufám si říct přímo originální téma. Pokud je mi totiž známo, nikdo se dosud nepokusil provést nějakou hlubší analýzu fascinujícího fenoménu, jakým byla přítomnost amerických žen na vietnamském bojišti.

Kristin Hannahová je českým čtenářům díky překladům řady svých knih dobře známa a získala si zde mnoho příznivců a obdivovatelů. A zajisté plným právem, neboť literární styl této skvělé mistryně slova vyniká pozoruhodnou všestranností, čímž mám na mysli především schopnost vnášet do smutných a bolestných témat záblesky neotřesitelné jistoty, že víra, naděje a láska, v tomto šedivém pozemském žití často vysmívané a zdánlivě prohrávající, jsou jedinými pevnými body, držícími nás nad propastí beznaděje a zoufalství. Je jasné, že na toho, kdo píše s citovým nasazením a oduševnělostí jako tato americká autorka, číhá celá řada tvůrčích rizik. Jak se např. vyhnout Skylle patosu a vyumělkovaných klišé a neupadnout do Charybdy cynismu či bolestínských banalit? Nebezpečí uklouznutí na tenkém ledě emocionální vyváženosti a následného pádu do zatuchlé červenoknižní bažiny je velké. Domnívám se však, že autorka Děvčat z Firefly Lane, Čtyř vichrů a Slavíka ani tentokrát nezklamala...

Frances Grace McGrathová je dvacetiletá dívka z lepší americké rodiny. Píše se rok 1966, Spojené státy válčí ve Vietnamu a do armády je povolán i její bratr Finley. V názorech na válku je společnost rozdělena na dva tábory – patrioti jsou nadšení, že jejich země bojuje za svobodu a demokracii proti komunistickému nebezpečí, pacifisté naopak protestují proti tomu, aby se Amerika pletla do záležitostí jiného státu, navíc na druhé straně zeměkoule. Frances ví, že její rodiče jsou pyšní na syna, který má narukovat a bojovat ve Vietnamu a napadne ji, že by se tam mohla vydat i ona. Je přece čerstvě vystudovaná zdravotní sestra a o její služby bude mít armáda jistě velký zájem. Otec s matkou jsou jejím přáním zděšeni, Frances si ale prosadí svou. Od úmyslu ji neodradí ani zpráva o tom, že Finley zahynul v sestřelené helikoptéře při bojové akci.

Dívčiny romantické představy o válce jako příležitosti projevit vlastenecké city a blýsknout se hrdinskými činy však rychle vezmou za své poté, co je konfrontována s krutou realitou vražedného běsnění. Ukazuje se, že nemocniční komplex, kde má pracovat, se nenachází v bezpečném závětří daleko od bojových linií a že na této válce je nejděsivější to, že nepřítel je neviditelný a fakticky všudypřítomný. Navíc s hrůznou pravidelností přilétávají vrtulníky s raněnými vojáky, jejichž rozervaná břicha a utržené končetiny vyžadují po lékařích a sestrách práci na hranici fyzických i psychických sil. V jednu chvíli mne napadlo, zda autorka při líčení těchto srdceryvných scén nepřepíná tětivu jejich uvěřitelnosti. Vyhledal jsem si tudíž na Wikipedii statistiku o ztrátách americké armády ve Vietnamu – a hned mi bylo jasné, že Kristin Hannahová nijak nepřehání: 58 202 padlých vojáků, 300 000 raněných (z toho 153 000 těžce). Bez ruky či nohy se vrátilo domů 10 000 mužů, během deseti let po ukončení konfliktu spáchalo sebevraždu 60 000 příslušníků armády, kteří prodělali vietnamskou anabázi – a v tomto výčtu by se dalo pokračovat ještě dlouho. Tyto otřesné údaje je nutné mít při četbě stále na paměti, neboť jinak románu Ženy nebudeme schopni porozumět...

Protagonistka knihy se často ocitá v situacích, kdy si začíná zoufat a přestává si být jistá, zda jeji rozhodnutí bylo správné. Při pohledu na utrpení vojáků, které ošetřuje a pro něž tolik znamenají vlídná slova a letmé pohlazení, si však pokaždé znovu uvědomí, že její místo je skutečně zde. Frances si ovšem postupně začne uvědomovat, že to nejhorší má možná ještě před sebou – v její vlasti se značná část veřejnosti dívá na americké angažmá ve Vietnamu jako na zločinné spiknutí politických elit. Vracející se vojáci se místo oslavného přivítání setkávají s pohrdáním a nálepkou vrahů vietnamských žen a dětí a touto neblahou zkušeností si bude muset projít i Frances. Jak se s ní vyrovná?

Kristin Hannahová v doslovu píše, že úmysl napsat román o amerických ženách ve vietnamské válce nosila v sobě mnoho let, ovšem nebyla si jistá, zda toto téma není nad její síly. Románu Ženy tudíž předcházela dlouhá příprava, spočívající jak ve studiu historických materiálů, tak i v rozhovorech s přímými účastnicemi tehdejších událostí. Domnívám se, že toto úsilí nebylo marné a její kniha osloví i české čtenáře.

zeny-9788025748466