Soubor Zvěrolékař a psí historky představuje výběr z autorových proslulých veterinárních memoárů, soustředěný na psy a jejich majitele. Nejde o román s velkou zápletkou, ale o sled epizod. Někdy jsou vtipné, jindy dojemné či melancholické, ale všechny spojuje laskavý vypravěčský hlas a hluboký vztah ke zvířatům i jejich lidem.
Laskavá, literárně střídmá klasika
Herriot píše jednoduše a přirozeně. Nesnaží se oslňovat, jazyk je civilní, dialogy blízké mluvené řeči a humor vychází především ze situací. Vypravěč působí jako někdo, kdo si večer sedl ke stolu a s klidem a mírnou sebeironií vypráví, co během dne zažil. Tento tón je jednou z největších kvalit knihy: čtenář má pocit autenticity, důvěry a bezpečí.
Nejoblíbenější příběhy – především epizody s rozmazleným pekinézem Tricki Woo – těží z jemného, suchého humoru a z opakování známých situací. Herriot mistrně zachycuje lidskou tendenci promítat vlastní úzkosti a přání do zvířat, aniž by své postavy zesměšňoval. Vedle komických pasáží však kniha nabízí i tiché, melancholické momenty: příběhy pracovních psů, stárnutí, nemoci a ztráty, podané s velkou zdrženlivostí a bez citového nátlaku. Právě v těchto méně nápadných epizodách bývá Herriot literárně nejsilnější.
Proč je Herriot stále oblíbený
Literární kritika Herriotovi vytýká především podobnou stavbu příběhů (obtížný případ, drobný lidský konflikt, veterinární zásah, uklidňující závěr) a idealizaci venkovského prostředí. Některé situace a společenské role působí z dnešního pohledu starosvětsky. Kniha neobsahuje ani napětí ani překvapivé zvraty, moderní témata v ní čtenář nenajde. Lidé se k Herriotovi vracejí proto, že nabízí klid. Zvěrolékař a psí historky fungují jako pohlazení. Jako připomínka, že on světě se dá vyprávět bez cynismu a že vztah mezi člověkem a zvířetem je jedním z nejupřímnějších, jaké máme.
Zvěrolékař a psí historky nejsou vyprávěním, které přečtete jedním dechem kvůli ději. Jsou knihou, ke které se vracíte po jednotlivých kapitolách. Nejspíš večer, v klidu, možná se psem u nohou. A právě v tom spočívá jejich síla i důvod, proč mají své čtenáře i dnes.
Autor: James Herriot
Překladatel: Eva Marxová
Žánr: venkovská memoárová próza
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2025
Počet stran: 488 s, pevná vazba s přebalem
Hodnocení: 75 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Se spisovatelkou Hanou Hindrákovou už jsme na našich stránkách hovořili v září loňského roku. Nyní se znovu setkáváme u příležitosti vydání její další knihy s názvem Dobrovolnice, který se odehrává v Keni....
Kdo ví. Já osobně jsem napnutá jak kšandy, jak to se světem Aelin a jejích přátel dopadne. Víly, čarodějnice, lidé s magií i bez ní jsou v ohrožení. Armáda valgů je za humny a královna v poutech. Nikdo není v bezpečí. Bitva o holý život, ale i bu...
Ve středu 29.3.2017 proběhla v pražské Galerii 1 za přítomnosti starosty městské části Prahy 1 slavnostní vernisáž výstavy „15 let Školy kreativní fotografie v Praze“
Luisa je dcera obyčejného hudebníka, Ferdinand syn kancléře. Pro oba z nich mají otcové své plány - ale nikdo nepočítá s tím, že se dva mladí lidi do sebe zamilují. Jejich láska však ničí plány všech kolem ni...
Ačkoli momentální tropické teploty nenasvědčují, že by mělo léto jen tak skončit, pragmatický kalendář ví své. Polovina prázdnin je definitivně za námi a ta druhá jako naschvál uteče nepřiměřeně rychle. Nad touto kvapnou prázdninovou pomíjivostí se sn...