Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jaroslav Konvička stylově v září vydal román Učytelskej, kde zužitkoval své zkušenosti z pedagogické praxe. V předmluvě píše, že se nejedná o autobiografický román, ale fikci vyrostenou z mnoha zrnek pravdy.

Autor v předmluvě vysvětluje, že lze knihu číst dvěma způsoby: buď pokud hledáte odpočinek a zábavu, nebo když chcete s úsměvem na rtech zapřemýšlet nad obrazem doby, kterou po sobě zanecháme. „Doby, kdy sami sebe dělíme do různých frakcí a oslovujeme se nelichotivými přídomky. Doby, která místo reality připomíná spíše nízkorozpočtový seriál o zemi, čekající na záchranu Blanickými rytíři a jejím lidu, jenž si neuvědomuje, že čekat nemusí,“ popisuje dále.

Za sebe musím na úvod říct, že první přístup mi byl mnohem bližší, protože jak podotýkala jedna čtenářka na Databázi knih, „politické situace máme po krk ze svých životů“. Když už tak bych ocenila, kdyby se zaměřovala na ministerstvo školství, a ne na povzdechy směřované k „mediálnímu magnátu Antonínu Babčákovi“.

V knize sledujeme příběh mladého učitele Čendy Pěničky, který je přijat do základní školy v Leopoldově. Důvodem nejsou ani tak jeho kvality, ale fakt, že je muž. O učení má své představy a přichází s novými přístupy – nechce žáky jen nudit vyplňováním učebnic, ale chce je zaujmout a v angličtině vést ke konverzaci. To se však setkává s neúspěchem jak u žáků, tak především jejich rodičů a také u vedení. Nemá to tedy jednoduché a zažívá nejednu těžkou chvíli.

Zatímco se čtenář zasměje (a je rád, že sám neučí), často jde o ukázku smutné reality dnešního školství. Starším učitelům je to jedno, ti už si to nějak doklepou a ředitel školy si to zase nechce rozházet u rodičů, a přece nebude riskovat trestní oznámení. Jsem autorův ročník, a přesto jsem se neubránila si několikrát říct: „tohle za nás nebývalo“, „takoví jsme nebyli“ a podobně.

„Měl. Nechal jsem je po škole a přišli k vám pak pozdě, já vím,“ začal se omlouvat, ale ředitel ho otevřenou dlaní zastavil.
„O to by ani tak nešlo, že přišli pozdě.“
Polkl.
„Hned odpoledne mi volaly dvě naštvané maminky, že jste jejich děti připravil o přestávku. Tohle nemůžete, Čendo,“ pokračoval ředitel poměrně otcovsky, nikoliv však přísně.
„Já se omlouvám, pane řediteli, ale co jsem měl dělat? Oni mi tam úplně zdivočeli,“ snažil se obhájit, ale jakmile si uvědomil, co vlastně říká, opravil se: „Tedy, přišli tak už z tělocviku. A zafungovalo to. Nakonec poslechli.“
„Já vím, že když jste byl na základce vy, tak tohle se ještě bez problémů provozovalo, ale dneska je jiná doba. Bohužel. Děti mají právo na přestávku. Vím, že tam jen seděly a vy jste je nijak nemučil, takže to pro ty naše bobánky vlastně přestávka byla, ale kdyby kvůli tomu šli rodiče do sporu, tak prohrajeme.“ (str. 73)

Jsem ráda, že mohu sledovat, jak Jaroslav Konvička ve svém psaní roste. První jsem četla jeho román Mamince se budeš líbit, kde byla hrdinkou také učitelka. Ten byl rozsahem krátký, ale moc se líbil a také jsem se u něj zasmála, následovaly povídky k zamyšlení Kdysi dávno v budoucnu a teď je to Učytelskej. Ač by kniha mohla být jen plejádou zážitků ze školy, nabízí mnohem více. Sledujeme v ní vývoj hlavní postavy, fandíme jí v jejích životních rozhodnutích, a přitom se sami můžeme nad vším zamyslet. Toto dílo se autorovi opravdu povedlo a já pevně doufám, že bude pokračovat ve vysoko nasazené laťce.

Kniha Učytelskej pro mě tedy byla milým překvapením. Čtení jsem si moc užila a budu ji s radostí doporučovat dál!

Jaroslav Konvička vystudoval anglickou filologii a pracuje jako učitel a lektor angličtiny. V deseti letech přečetl svou první knihu Dvacet tisíc mil pod mořem, a od té doby literatuře naprosto propadl. Tvorba vlastních příběhů pro něj tedy byla dalším logickým krokem. Na svou dětskou zvídavost a touhu po poznání nezapomněl. Jeho příběhy jsou provázeny hloubáním nad lidskou existencí, tu a tam i špetkou magického realismu. Jeho prvotinou je sbírka kontemplativních povídek s názvem Kdysi dávno v budoucnu (2. vydání, MaHa, 2020). Dlouhodobě pracuje na románu s motivem reinkarnace, přičemž se věnuje také tvorbě kratších děl. V novele Mamince se budeš líbit (MaHa, 2020) čtenáře překvapil příběhem o mladé učitelce, toužící po štěstí. Zkušenosti ze své pedagogické praxe však nejobsáhleji zužitkoval právě v knize Učytelskej (Talent Pro Art, 2021).

Učytelskej
Autor: Jaroslav Konvička
Žánr: beletrie, humor
Nakladatelství: Talent Pro Art
Rok vydání: 2021
Počet stran: 224
Hodnocení: 90 %

https://www.talentproart.cz/literserver/e-shop/domu/299-ucytelskej-jaroslav-konvicka.html