Moucha a myš ve službách boha smrti

Neděle, 07 Červen 2026 00:00 Martina Vítová

Jaká je cena poslušnosti? A byli byste ji ochotni zaplatit ve jménu boha, který už léta jenom mlčí? Na tyhle otázky se snaží najít odpověď Ultam a Felak, dva členové řádu boha smrti Iracheta a hrdinové románu od Jany Pavlouškové Moucha, myš a lži.

První, co musím vypíchnout, je autorčin typický smysl pro humor, který mi místy vykouzlil úsměv na rtech. Nenechte se ale zmást žoviálním tónem – tenhle příběh je místy temný. Hodně. Objevují se v něm těžká témata, jako je například otroctví, znásilnění, vydírání, prostituce a samozřejmě smrt. Na druhou stranu musím kvitovat, že se autorka nevyžívá v šokujících popisech, s danou látkou zachází citlivě a ty nejhorší věci řeší zatmívačkou a náznaky (což jim v mých očích ještě přidává na znepokojivosti).

Další věc, kterou bych ráda ocenila, je samotný vztah mezi Ultamem a Felakem. Jejich oddané přátelství vytváří hezký kontrast k temnému ději. Navíc čelí náročné zkoušce v podobě Ultamovy první bouřlivé lásky. Po celou dobu jsem jim držela palce, aby ji ve zdraví přestáli.

Co se týče oné romantické linky, tak mně se líbila. Krásně ukazovala, jak destruktivní tahle první milostná vzplanutí dokážou být, jak člověka láska změní a co jsou pro ni někteří ochotni obětovat. I když tušíte, jak celá věc dopadne, stejně do poslední chvíle doufáte, že přijde nějaký zvrat, který situaci změní. A přiznám se, že na konci i slzička ukápla.

Postavy jsou veskrze sympatické. Snáz jsem si našla cestu ke knihomolovi Ultamovi, ale bojovník Felak měl taky něco do sebe. Kromě nich na mě udělal dojem Felakův mistr Ojovský a Tarnita z nevěstince. Líbilo se mi také vykreslení Ultamova „antagonisty“.

Občas jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že se anotace trochu tluče se samotným dějem. Popis na obalu slibuje drama, machinace v řádu, krizi víry… a všechno z toho dostaneme, ne že ne. Jen úplně jinak, než bych čekala. Tón je ve výsledku jiný. Na některé věci navíc bohužel není kladen takový důraz, jak by se podle anotace zdálo.

Děj také zejména v poslední části trpí tím, že ze samotného fungování řádu toho vidíme žalostně málo. Většinu času sledujeme kluky, jak dělají vylomeniny na opušťáku, přes zákaz se vydávají do města a řád jako takový je odsunutý na vedlejší kolej. Což je škoda, protože měl rozhodně velký potenciál.

Trochu mě rovněž zklamal závěr. Příběh v poslední části nasazuje skoro vražedné tempo, čtenář nedostává příliš prostoru dané události vstřebat, a než se rozkouká, je konec. Ten nechává docela dost věcí otevřených, proto doufám, že se dočkáme dalšího dílu.

Co říct na závěr? Kniha Moucha, myš a lži místy klame tělem, pokud máte ale rádi fantasy, které se nebojí vážných témat a obsahuje vedlejší queer romantickou linku, mohla by být pro vás to pravé ořechové. Já sama si rozhodně počkám na pokračování.