Krimi Loutkař z pera německé autorky Mariny Heib bude pravděpodobně správnou volbou pro milovníky rázných a přímočarých detektivek nezpomalených dlouhými popisnými pasážemi. Choromyslného vraždícího medika s perverzním smyslem pro humor je také potřeba zastavit co nejrychleji – než přijde brutálním způsobem o život další „nedokonalá“ dívka. Podle čeho si vrah vybírá oběti? Co zabité dívky spojuje? Před vrchním komisařem Christianem Beyerem a jeho skupinou stojí nelehký úkol. Zabiják postupuje chladnokrevně, je precizní (jak se na Německo sluší), nadprůměrně inteligentní a nedělá chyby. Charakteristická je pro něho i jistá hravost. Často svými činy odkazuje k filmu (Metropolis), literatuře (Mary Shelley a falešné jméno Frank N. Stein) a muzice (Tom Waits, Depeche Mode). Krom toho má i trochu zvrácený smysl pro humor: s oblibou rozesílá poštou vakuově balená srdce svých obětí s popiskou „vnitřní hodnoty“.
Zakonzervovaná těla zbavená srdce, krve a veškerého ochlupení, silně na bílo napudrovaná, se šlendriánskou jizvou na hrudi – to je vrahova vizitka. „Odlidštěné“ mrtvé taky rád s pomocí drátů jako umělec různě aranžuje. A do ruky jim dává zrcadlo.
Kniha je rozdělená do čtyř kapitol, v nichž autorka čtenáře zavede nejen do Hamburku, Mnichova, Berlína nebo třeba Dűsseldorfu, ale také do Londýna či Lucemburska. I tam totiž vedou od mrtvých studentek – loutek – nitky až k pachateli, kterého čtenář na rozdíl od komisaře Beyera zná téměř od začátku knihy.
Jistou dávku napětí a překvapení však ani tak krimi nepostrádá. Linii oficiálního pátrání příjemně komplikuje souběžné a velmi neformální vyšetřování soukromého detektiva Howely a poslední střípky do mozaiky případu zapadnou skutečně až v samém závěru.
Loutkař je další z variací na téma, kam až člověka může dohnat hledání svého obrazu, sounáležitosti, druhého já, ale také bezohledná honba za postavením a penězi. Marina Heib v knize otevírá také problematiku umělého oplodňování a pokroku v oblasti genetiky, zmiňuje takzvané homunkuly a „třetí pohlaví“.
Takže? „Zacpěte si uši, abyste neslyšeli ten výkřik.“ Oči vám zvědavost zavřít nedovolí…
Marina Heib (1960) pochází ze Sárska. Po studiích orientalistiky a filozofie odešla v roce 1988 do Hamburku, kde se živila novinařinou. Loutkař je v pořadí čtvrtou knihou z její krimi série s vrchním komisařem Christianem Beyerem, která vzniká od roku 2006. Kromě psaní se věnuje i tvorbě televizních scénářů.
Knihu vydalo nakladatelství Deus v roce 2011. překlad Jiří Malý, 346 stran.
Foto: Deus, www.marinaheib.de
Hodnocení: 70%
| < Předchozí | Další > |
|---|
Narodil sa v Hranicích. Odmalička veľa čítal a doslova hltal westerny. Neskôr knihy zahodil, začal športovať a objavil v sebe najhoršieho futbalistu okresu. Časom zahodil aj loptu, vzal do ruky meč a objavil v sebe srdce bojovníka. Raz šermoval s ta...
Celé vyšetřování odstartovala brutální a zdánlivé nesmyslná vražda Sol-Britt Uusitalové. Proč někdo ubodal vidlemi nemajetnou ženu vychovávající sedmiletého vnuka? Vše nasvědčuje, že jde o vraždu ze zášti nebo žárlivosti. Ostatně Sol-Britt mnoha lidem lež...
Ludvík Kuba byl významný malíř a etnograf. Jeho dílo čítá přes 3000 položek. U příležitosti 150. výročí malířova narození připravila Národní galerie v Praze, Sbírka umění 19. století, soubornou výstavu nazvanou 
Když Městské divadlo Zlín uvedlo v sobotu 25. lednu premiéru inscenace PRETTY WOMAN MUZIKÁL, byl to velký úspěch. Dynamická hudební show se publiku mimořádně líbila. Mnozí vědí, že muzikálová adaptace slavného filmu Pretty Woman slavila úspě...
O tom, že Ben Affleck je minimálně o třídu lepší režisér než herec, už nemá smysl se zmiňovat, protože filmový fanoušek tohle dobře ví a slyší ze všech stran. Už jeho výtečný debut v podobě perfektní kriminálky Gone Baby Gone (někdy...