Krimi Loutkař z pera německé autorky Mariny Heib bude pravděpodobně správnou volbou pro milovníky rázných a přímočarých detektivek nezpomalených dlouhými popisnými pasážemi. Choromyslného vraždícího medika s perverzním smyslem pro humor je také potřeba zastavit co nejrychleji – než přijde brutálním způsobem o život další „nedokonalá“ dívka. Podle čeho si vrah vybírá oběti? Co zabité dívky spojuje? Před vrchním komisařem Christianem Beyerem a jeho skupinou stojí nelehký úkol. Zabiják postupuje chladnokrevně, je precizní (jak se na Německo sluší), nadprůměrně inteligentní a nedělá chyby. Charakteristická je pro něho i jistá hravost. Často svými činy odkazuje k filmu (Metropolis), literatuře (Mary Shelley a falešné jméno Frank N. Stein) a muzice (Tom Waits, Depeche Mode). Krom toho má i trochu zvrácený smysl pro humor: s oblibou rozesílá poštou vakuově balená srdce svých obětí s popiskou „vnitřní hodnoty“.
Zakonzervovaná těla zbavená srdce, krve a veškerého ochlupení, silně na bílo napudrovaná, se šlendriánskou jizvou na hrudi – to je vrahova vizitka. „Odlidštěné“ mrtvé taky rád s pomocí drátů jako umělec různě aranžuje. A do ruky jim dává zrcadlo.
Kniha je rozdělená do čtyř kapitol, v nichž autorka čtenáře zavede nejen do Hamburku, Mnichova, Berlína nebo třeba Dűsseldorfu, ale také do Londýna či Lucemburska. I tam totiž vedou od mrtvých studentek – loutek – nitky až k pachateli, kterého čtenář na rozdíl od komisaře Beyera zná téměř od začátku knihy.
Jistou dávku napětí a překvapení však ani tak krimi nepostrádá. Linii oficiálního pátrání příjemně komplikuje souběžné a velmi neformální vyšetřování soukromého detektiva Howely a poslední střípky do mozaiky případu zapadnou skutečně až v samém závěru.
Loutkař je další z variací na téma, kam až člověka může dohnat hledání svého obrazu, sounáležitosti, druhého já, ale také bezohledná honba za postavením a penězi. Marina Heib v knize otevírá také problematiku umělého oplodňování a pokroku v oblasti genetiky, zmiňuje takzvané homunkuly a „třetí pohlaví“.
Takže? „Zacpěte si uši, abyste neslyšeli ten výkřik.“ Oči vám zvědavost zavřít nedovolí…
Marina Heib (1960) pochází ze Sárska. Po studiích orientalistiky a filozofie odešla v roce 1988 do Hamburku, kde se živila novinařinou. Loutkař je v pořadí čtvrtou knihou z její krimi série s vrchním komisařem Christianem Beyerem, která vzniká od roku 2006. Kromě psaní se věnuje i tvorbě televizních scénářů.
Knihu vydalo nakladatelství Deus v roce 2011. překlad Jiří Malý, 346 stran.
Foto: Deus, www.marinaheib.de
Hodnocení: 70%
| < Předchozí | Další > |
|---|
Ve dnech 23. až 25. října proběhne v Městském domě v Přerově 42. ročník Československého jazzového festivalu. I letos slibuje silné mezinárodní obsazení a mimořádné hudební zážitky, což ostatně potvrzuje i Jakub Neuls, jeden z akčních a zapálených organizáto...
Prvotní setkání s románem Dariny Hamarové mnohé čtenáře vyděsí – vždyť příšerná grafická úprava obálky je jak z babiččiny červené knihovny nebo hůř, jako další román od Alexandry Potter. Pokud čtenář nejde na jistotu a neví, co od ...
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem zve všechny své příznivce na nově otevřenou výstavu s názvem „Polabí z ptačí perspektivy.“ Expozice fotografií bude k vidění až do 15. září.
Hra Patricka Barlowa „Největší příběh všech dob“ (Greatest story ever told). Divadelní „road movie“ se vrací! Aneb všechny cesty vedou na Golgotu...
Česká talentovaná YA spisovatelka Lena Valenová si plní svůj sen. Na motivy její knihy Cool Girl!, která vyšla v online nakladatelství Pointa v roce 2019, vznikl stejnojmenný film, který míří do kin již 25. května.
