Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Knížka s trochu zvláštním názvem „Mezi tím“, jejímž autorem je Aleš Prager, je o lásce, mezilidských vztazích, penězích, ale také o tvrdé práci. Na začátku příběhu se zdá, že jeho hrdinové nemají na práci nic důležitějšího, než si bezstarostně užívat života se všemi jeho radostmi. Nic jim nechybí a čtenář čeká nějaký zlom. Ten bohužel přijde v té nejhorší podobě a jeden z nich, Lukáš, se ocitá v těžké životní situaci, se kterou si přes své mládí dobře vyrovná. Vždyť rodinné tragédie dokáží mnohé lidi zlomit. Má sice kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi a jsou ochotni pomoci, ale konečné rozhodnutí o dalším směru svého života musí udělat sám.  A protože čas hojí rány a práce pomáhá otupit hrany bolesti, Lukáš si ji najde. Zrealizuje velký plán na vybudování kavárny v jednom z domů v centru města. Ve většině situací se zachová velmi rozumně a dospěle a stejně i jeho názory svědčí o jeho charakteru, i když by to od něj v jeho 25 letech každý neočekával. A zdá se, že příběh spěje ke šťastnému konci. Ale…

Na to se Vás, Aleši, určitě ptají všichni, ale stejně, co si máme představit pod názvem „Mezi tím“?

Mezi tím, co je dobré a co špatné, dobro a zlo, stačí si jen vybrat. Pro svou knihu jsem si vybral dobro, proto je kniha o lásce, charakteru, přátelství a rodině… o dobrých lidech, kteří mezi námi jsou.

Je něco, co máte společného s hrdinou Vaší knížky Lukášem Okrouhlickým?  Předpokládala bych, že minimálně životní postoj, protože to si člověk asi úplně nevymyslí. Líbí se mi jeho schopnost více méně se v každé důležité situaci rozhodnout správně. Ať jde o obchod, vztahy nebo třeba drogy.

Je toho hodně, co máme společného a životní postoj je základní kámen našeho vztahu. Hodně záleží na tom, jak je člověk vychováván a jaký je tam uvnitř, vyrost jsem v době, kdy pan president Václav Havel byl brán za vzor a jeho Pravda a láska byla naší pravdou a láskou, zasáhlo mě to u srdce a už mě to nepustilo. Pokud dennodenně přijímáme informace, že všichni kradou, úspěšní lidé jsou bezcharakterní, všechno je podvod… jako je tomu dnes, tak ať chceme nebo nechceme, určitě nás to ovlivní, mění to náš charakter… a proto jsem napsat knihu, která takovýmto informacím konkuruje, chtěl jsem hrdinu a příběh inspirativní, odpočinkový, aby čtenář vybuchl smíchem, smál se uvnitř sebe, ale také si poplakal. Určitě jsem nechtěl šokovat, vytvářet skandál, být povrchním a nečitelným. Proto je kniha čtivá, pozitivní a sladká… dámy upozorňuji, že po mé knize se netloustne.
Spíš celá ta kniha je o mém přístupu k životu, člověk by měl něčím být, a když už něčím je, měl by to dělat, jak nejlépe umí, s úsměvem a dobrým pocitem v sobě, pokud je člověk sám se sebou spokojený, pak i okolí kolem něho je spokojené s ním. Hlavní hrdina je jen část celku, kniha Mezi tím je o pozitivních věcech, je o tom, aby se čtenář smál a plakal, aby, až čtenář dočte mou knihu, měl dobrý pocit stráveného času, byl pozitivně naladěn, uvolněn a lépe připraven čelit realitě všedního dne.

„Smála jste se při mé knize, paní Lepšová? Ukápla nějaká slza, když jste mou knihu četla? Řekněte sama své pocity z mé knihy, nestyďte se, čtenáře to zajímá.“ ptá se mě Aleš Prager.

Jestli smála? Místy snad ano, ale jsem duše romantická, která spíš čeká od příběhu Happy End než podpásovku, a Lukáše mi bylo na konci knížky docela líto. Přála bych mu, aby už nemusel zažívat podobnou situaci jako na začátku příběhu, protože i jednou je to dost. Ale i taková může být realita. Takže asi víc tekly slzy. Ale líbí se mi právě jeho pozitivní přístup k životu a to, že se dokáže sebrat a jít dál. Možná to měl trochu jednodušší v tom, že byl v situaci, kdy nemusel řešit existenční problémy, jak je to v současné době hodně časté. Ale o to větší lákadlo můžou být již zmíněné drogy a bohužel taky poměrně častá nechuť pracovat.
Z celé knížky je cítit pozitivní energie, kterou lidi potřebují v každé době a určitě stojí za přečtení.

Děkuji Vám paní Lepšová.

Lukáš krizové situace řešil také tím, že se zavřel v pokoji s knížkami a byl schopen číst a číst. To na něm také bylo velmi sympatické. Jaký je Váš vztah ke knihám a co Vás přimělo napsat si tu vlastní?

Ano, knihy jsou důležité pro všechny, jen jsme zapomněli, že tomu tak je. Lidé se stávají úzce specializovanými odborníky třeba „na vyndání třísky ze zadku“, ale nevědí, o čem opravdový život je. To se totiž dozví až z knih, jenže na čtení si najdou čas jen ti chytří lidé… pro ostatní tady je televize a seriály o ničem pro všechny a hlavně zadarmo.
Miluji knihy, hodně jsem na vysoké škole četl, jednou zrána… venku déšť… sám doma, když jsem dočetl Čapkův Krakatit, zaklapl jsem knihu a řekl si, že to dokážu také, respektive, že také dokážu napsat knihu, no a po osmi letech se mi to povedlo.  

Závěr knihy je tak trochu otevřený, dočkají se čtenáři pokračování příběhu?

Ano, za rok za dva, nevím. Kniha Mezi tím je má prvotina, má úspěch a ten příběh si zaslouží z mé strany odstup, musím si odpočinout a přemýšlet, musím se také zlepšit, víc vzdělat v psaní, rád bych příběh Lukáše dovedl až na konec, na konec, kdy se mu vnoučata budou motat pod nohama, kdy Lukáš řekne vše, co potřeboval ze sebe dostat.

Začíná jaro, takže vlastně nový rok. Co Vaše plány na nejbližší dobu? Ať už literární či jiné?

Teď dopisuji scénář, který má základy v mé knize, respektive jen takový lákající výtažek, aby si to mohl opravdový scénárista rychle přečíst, a pak vystavět detailní scénář podle svého přesvědčení. No a pak se hned pustím do další knihy, kterou mám již rozepsanou a hlavní osu příběhu již připravenou.  

Prozradíte nám, o čem další kniha bude?

Kdybych to řekl, ztratil bych chuť to napsat… to nejde, pak už by to pro mě nemělo smysl psát. Neprozradím.

Jak je vidět, práce i plánů máte hodně. Ale co takhle nějaká opravdová kavárna?

Opravdovou kavárnu jsem již provozoval od úplného provozního začátku a tak mě to nadchlo, že bych rád zase naskočil do nějaké, kde bych mohl své znalosti a kavárenské umění naplno využít. Jsem právě v procesu, kdy takovou práci hledám, zatím neúspěšně. Zatím jsem potkal lidi, kteří hledají kvantitu místo kvality, zisk místo úspěchu, který pak vygeneruje mnohem vyšší zisk a hlavně úctu okolí.

To nadšení je poznat i z té knížky. Třeba když Kamil zasvěcuje kluky do umění přípravy kávy. Nikdy by mě nenapadlo, že existuje nejen tolik druhů kávy a i způsobů přípravy. A to je tu zmíněno vlastně jen okrajově.
Až se Vám podaří najít tu správnou kavárnu, dejte mi vědět a já se stavím na kafe :-)

Aleši, děkuji za příjemný rozhovor a přeji mnoho tvůrčích nápadů a knížce co nejsnazší cestu ke čtenářům.

Děkuji a přeji všem čtenářům více toho dobrého… lidi pomáhejte si a mějte se rádi, je to totiž zdravé. Děkuji a přeji hezký den.  

Aleš Prager se narodil v Táboře (1981), vystudoval Táborské soukromé gymnázium a poté se vydal do Prahy, kde úspěšně absolvoval Vysokou školu hotelovou. Během svého krátkého života si prošel všemi možnými druhy pohostinských provozů. Ještě na střední brigádničil v hospodě, v restauraci a klubu v Řecku. Pracoval v restauraci, rychlém občerstvení, vinárně, hotelech, zábavním komplexu s diskotékou a bowlingovém centru, kavárně. Jeho nejúspěšnější a prozatím poslední štací bylo vdechnutí života Café Fara.

Více o autorovi i jeho knížce na alesprager.cz

Zdroj foto: alesprager.cz