V češtině doposud největší výběr toho nejlepšího z japonského národního pokladu - poezie haiku – přineslo na sklonku loňského roku na pulty knihkupců malé, nezávislé a nekomerční nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Česko-japonskou společností. Osm stovek básní z pera téměř osmdesáti autorů představuje tři sta let vývoje tohoto významného a originálního žánru. Výběr začíná zakladatelem haiku Bašóem (17. století) a končí modernisty století minulého. Výbor sestavil a předmluvou opatřil významný český japanolog Antonín Líman.
Samuraj Bašó a jeho následovníci
„Mezi klasickými verši mistra Bašóa a skladbami soudobých autorů jako Majuzumi Madoka nebo Tomita Takuja je hluboký rozdíl, ale právě v tom je obrovská životnost haiku, které se mění a přizpůsobuje požadavkům své doby,“ píše Líman v předmluvě. Čtenáři tak podle něho mají mimořádnou příležitost porovnat historicky nejstarší haiku samuraje – filozofa Bašó a frivolnější a trochu cynické haiku jeho následovníků. Aby dobu života jednotlivých tvůrců čtenářům více přiblížil, opatřil Líman knihu krátkými medailonky autorů. K některým haiku připojil i zajímavé vysvětlující poznámky, které je uvádějí do širších souvislostí.
V jednoduchosti je krása
Poezie haiku je žánr lakonický a stručný a pro svou jednoduchost, přímočarost a dětskou čistotu a hravost naprosto odzbrojující. Sedmnáctislabičné střídmé, avšak pečlivě vybroušené verše bez zdobných kudrlinek a příkras o zdánlivě prostoduchých věcech jdou na samou dřeň a snad právě proto jsou tak intenzivní, pozoruhodné a výstižné.
Do staré tůně/ skočila žába/ žbluňk
Mezi tradiční témata haiku patří popis přírodních scenérií, východu či západu slunce či lidského života všeobecně. „Básně haiku jsou inspirovány jemným smyslovým vnímáním a vyjadřují tak nejčastěji představy věcí, které můžeme vidět, chutnat, dotýkat se jich či je pociťovat,“ uvádějí ve vyčerpávajícím a obsáhlém doslovu o vývoji japonské poezie Líman s Denisou Vostrou. Haiku se naopak vyhýbají abstraktním pojmům, jako je nesmrtelnost, láska, věčnost nebo smutek, ačkoli tyto pojmy konkrétními obrazy ztělesňují.
Básně (jako) malované
Vizuální dimenzi a plastičnost textům dodávají reprodukce původních a výmluvných ilustrací haiga, které jsou s básněmi haiku velmi úzce propojeny. Díky nim i díky celkové grafické úpravě Martina Třešńáka působí kniha jako malé umělecké dílo a je radost ji jen chvíli podržet v ruce, natož pak číst.
Na závěr jedna aktuální, jarní ochutnávka z knihy:
Jarní déšť –
mám jistotu že vidím
duši kamenů
(Murakami Kidžó, 1865 - 1938)
Chrám plný květů
Překlad: Antonín Líman
Žánr: výbor poezie – japonské haiku
Vydáno: 2011
Stran: 340
Vydalo nakladatelství: DharmaGaia
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: DharmaGaia, lidovky.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Aktuální výstava fotografky Jany Zaorálkové nese název PRÁZDNINOVÝ PEL-MEL a můžete ji v těchto dnech vidět ve foyer Domu kultury v Kroměříži. Prostějovská autorka představuje barevné fotografie z poslední doby, přičemž se prezentuje snímky z přírody neb...
Vynikající thriller francouzského autora Jeana Christopha Grangé s názvem Poslední lov úspěšně následuje jeho Purpurové řeky z roku 2001. Žádná z těchto knih není pro slabé povahy. Poslední lov vydalo nakladatelstvé XYZ pod společností...
Prázdniny se přehouply a nejen ve Zlíně začala nová divadelní sezóna. Právě v rámci ní se v Baťově městě opět ukázala improvizační show Komediomat, která sice bojovala s hranicí morálnosti, ale o to byla vtipnější.
Česká filmová komedie v režii Bořivoje Zemana je o babičce, která přijede i s husou v košíku bydlet k dceři, s vyhlídkou na klidné stáří. Dcera s manželem a dvěma dětmi babičce slibují, jak ji budou hýčkat a ona si bude užívat štěstí v k...