V češtině doposud největší výběr toho nejlepšího z japonského národního pokladu - poezie haiku – přineslo na sklonku loňského roku na pulty knihkupců malé, nezávislé a nekomerční nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Česko-japonskou společností. Osm stovek básní z pera téměř osmdesáti autorů představuje tři sta let vývoje tohoto významného a originálního žánru. Výběr začíná zakladatelem haiku Bašóem (17. století) a končí modernisty století minulého. Výbor sestavil a předmluvou opatřil významný český japanolog Antonín Líman.
Samuraj Bašó a jeho následovníci
„Mezi klasickými verši mistra Bašóa a skladbami soudobých autorů jako Majuzumi Madoka nebo Tomita Takuja je hluboký rozdíl, ale právě v tom je obrovská životnost haiku, které se mění a přizpůsobuje požadavkům své doby,“ píše Líman v předmluvě. Čtenáři tak podle něho mají mimořádnou příležitost porovnat historicky nejstarší haiku samuraje – filozofa Bašó a frivolnější a trochu cynické haiku jeho následovníků. Aby dobu života jednotlivých tvůrců čtenářům více přiblížil, opatřil Líman knihu krátkými medailonky autorů. K některým haiku připojil i zajímavé vysvětlující poznámky, které je uvádějí do širších souvislostí.
V jednoduchosti je krása
Poezie haiku je žánr lakonický a stručný a pro svou jednoduchost, přímočarost a dětskou čistotu a hravost naprosto odzbrojující. Sedmnáctislabičné střídmé, avšak pečlivě vybroušené verše bez zdobných kudrlinek a příkras o zdánlivě prostoduchých věcech jdou na samou dřeň a snad právě proto jsou tak intenzivní, pozoruhodné a výstižné.
Do staré tůně/ skočila žába/ žbluňk
Mezi tradiční témata haiku patří popis přírodních scenérií, východu či západu slunce či lidského života všeobecně. „Básně haiku jsou inspirovány jemným smyslovým vnímáním a vyjadřují tak nejčastěji představy věcí, které můžeme vidět, chutnat, dotýkat se jich či je pociťovat,“ uvádějí ve vyčerpávajícím a obsáhlém doslovu o vývoji japonské poezie Líman s Denisou Vostrou. Haiku se naopak vyhýbají abstraktním pojmům, jako je nesmrtelnost, láska, věčnost nebo smutek, ačkoli tyto pojmy konkrétními obrazy ztělesňují.
Básně (jako) malované
Vizuální dimenzi a plastičnost textům dodávají reprodukce původních a výmluvných ilustrací haiga, které jsou s básněmi haiku velmi úzce propojeny. Díky nim i díky celkové grafické úpravě Martina Třešńáka působí kniha jako malé umělecké dílo a je radost ji jen chvíli podržet v ruce, natož pak číst.
Na závěr jedna aktuální, jarní ochutnávka z knihy:
Jarní déšť –
mám jistotu že vidím
duši kamenů
(Murakami Kidžó, 1865 - 1938)
Chrám plný květů
Překlad: Antonín Líman
Žánr: výbor poezie – japonské haiku
Vydáno: 2011
Stran: 340
Vydalo nakladatelství: DharmaGaia
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: DharmaGaia, lidovky.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jméno zpěvačky Zuzany Stirské se v posledních letech pojí především se stále populárnějším pěveckým souborem Fine Gospel Time, který pravidelně účinkuje – v rámci tradičních Gospel Time Party – v pražském divadle Rokoko, na koncertech po celé rep...
Nakladatelství Mystery Press přináší všem čtenářům, kteří si oblíbili sympatického amerického genealoga Jeffersona Tayta, druhý román věnovaný jeho bádáním v terénu i archivech. Příběh nazvaný Hluboký hrob přivádí tohoto čtyřicetiletého sa...
V České republice se od 17.8. do 19.8. poprvé koná kontroverzní výstava s názvem Voayer. Už samotný název dává tušit, čeho se bude tato specifická událost týkat. V pražském klubu DUP39 je „vystaveno“ několik nahých žen v různých pózách, přičemž některýc...
Nedávno uvedená inscenace Tiše buší Ploština, která měla v Městském divadle Zlín premiéru 28. února, vychází z historických událostí i výpovědí pamětníků a má velkou sílu. Je to barvitá koláž barev, pocitů a výpovědí, ale také zvuků a hudby, zpěvu ...
Film The Gambler (2014) je velmi zajímavé a přitom vtipné drama o hazardérovi (hraje Mark Wahlberg), který pořád hraje i když mu to očividně moc nejde. Hraje každý den, za velké peníze, nedá si přitom pokoj i když dluží spousty peněz a začíná mu j...
