V češtině doposud největší výběr toho nejlepšího z japonského národního pokladu - poezie haiku – přineslo na sklonku loňského roku na pulty knihkupců malé, nezávislé a nekomerční nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Česko-japonskou společností. Osm stovek básní z pera téměř osmdesáti autorů představuje tři sta let vývoje tohoto významného a originálního žánru. Výběr začíná zakladatelem haiku Bašóem (17. století) a končí modernisty století minulého. Výbor sestavil a předmluvou opatřil významný český japanolog Antonín Líman.
Samuraj Bašó a jeho následovníci
„Mezi klasickými verši mistra Bašóa a skladbami soudobých autorů jako Majuzumi Madoka nebo Tomita Takuja je hluboký rozdíl, ale právě v tom je obrovská životnost haiku, které se mění a přizpůsobuje požadavkům své doby,“ píše Líman v předmluvě. Čtenáři tak podle něho mají mimořádnou příležitost porovnat historicky nejstarší haiku samuraje – filozofa Bašó a frivolnější a trochu cynické haiku jeho následovníků. Aby dobu života jednotlivých tvůrců čtenářům více přiblížil, opatřil Líman knihu krátkými medailonky autorů. K některým haiku připojil i zajímavé vysvětlující poznámky, které je uvádějí do širších souvislostí.
V jednoduchosti je krása
Poezie haiku je žánr lakonický a stručný a pro svou jednoduchost, přímočarost a dětskou čistotu a hravost naprosto odzbrojující. Sedmnáctislabičné střídmé, avšak pečlivě vybroušené verše bez zdobných kudrlinek a příkras o zdánlivě prostoduchých věcech jdou na samou dřeň a snad právě proto jsou tak intenzivní, pozoruhodné a výstižné.
Do staré tůně/ skočila žába/ žbluňk
Mezi tradiční témata haiku patří popis přírodních scenérií, východu či západu slunce či lidského života všeobecně. „Básně haiku jsou inspirovány jemným smyslovým vnímáním a vyjadřují tak nejčastěji představy věcí, které můžeme vidět, chutnat, dotýkat se jich či je pociťovat,“ uvádějí ve vyčerpávajícím a obsáhlém doslovu o vývoji japonské poezie Líman s Denisou Vostrou. Haiku se naopak vyhýbají abstraktním pojmům, jako je nesmrtelnost, láska, věčnost nebo smutek, ačkoli tyto pojmy konkrétními obrazy ztělesňují.

Básně (jako) malované
Vizuální dimenzi a plastičnost textům dodávají reprodukce původních a výmluvných ilustrací haiga, které jsou s básněmi haiku velmi úzce propojeny. Díky nim i díky celkové grafické úpravě Martina Třešńáka působí kniha jako malé umělecké dílo a je radost ji jen chvíli podržet v ruce, natož pak číst.
Na závěr jedna aktuální, jarní ochutnávka z knihy:
Jarní déšť –
mám jistotu že vidím
duši kamenů
(Murakami Kidžó, 1865 - 1938)
Chrám plný květů
Překlad: Antonín Líman
Žánr: výbor poezie – japonské haiku
Vydáno: 2011
Stran: 340
Vydalo nakladatelství: DharmaGaia
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: DharmaGaia, lidovky.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|






Metalovou kapelu Sabaton, v jejímž čele stojí charismatický Švéd s českými kořeny Joakim Brodén, není třeba příliš představovat. Češi si jejich hudbu plnou válečných motivů zamilovali a každé jejich vystoupení je...
Když Major Thorkildsen náhle zemře, zůstanou jeho věrný psí společník Tassen a ovdovělá paní Thorkildsenová sami. Se svou ztrátou se vyrovnávají různými způsoby – paní Thorkildsenová utápí ...
Šest hereckých párů tančících na jevišti Velkého sálu za doprovodu živé kapely. Nekonečný taneční maraton, při kterém by člověk vypustil duši. Ale právě tento tanec možná pomůže přežít čas hospodářské krize. ...
Pětasedmdesáté narozeniny oslaví letos 20. ledna Jana Brejchová, která už na samém startu své umělecké dráhy zaujala jako nepřehlédnutelný dívčí tip. A bezesporu měla vše, co ke kariéře obdivované a obletované filmové divy potřebov...