Kultura21.cz

Krev je po věky vábničkou lidstva. Za důkaz považuji velkou oblibu kriminálních seriálů a detektivek ve filmovém i knižním zpracováním. Současně láteření na zkaženost současné doby je téměř všudypřítomné a víra ve „staré zlaté časy“, kdy špatného nebylo, nezlomná. Historické prameny, lidová vyprávění i paměť starších obyvatel obce či kraje však vydávají svědectví, že si časy minulé nezřídka neopodstatněně idealizujeme. Pitaval obsahující převážně vraždy, které se odehrály na území jihočeského kraje, sestavil Vladimír Šindelář.

Autor knihy zapátral v archivech a vylovil z nich prameny především o násilných činech, nejčastěji o mordech, ale třeba i o průběhu poprav. Stejně jako v dnešních dnech se i dříve vraždilo z nešťastné lásky, pro peníze, matky se zbavovaly novorozeňat z důvodu, že by další hladový krk neuživily. Mezi Jihočechy žili občané, které rozhodně nelze nazvat svatoušky. V kapitole Nebijte pantátu! Vladimír Šindelář zavede čtenáře do krčmy, kde se strhne  rvačka, na jejímž konci zůstává jeden mrtvý. Čtyři sedláci - provokatéři a strůjci potyčky jsou obvinění ze zabití. Tato kapitola také dokládá, že spravedlnost si dokáže došlápnout i na movitějšího vlivného občana. Motivem k sáhnutí na něčí život u chudých obyvatel jihočeského kraje byla v mnoha případech touha dostat se prostřednictvím dědictví k rodinnému majetku, nejčastěji chalupě a přilehlým polnostem, jak se popisuje v kapitole Zločin v chalupě. Děti, pro někoho radost, bývaly v nelehkých dobách vnímány i jako přítěž a stvoření, které ujídá chleba, jehož není nadbytek. Tak svou životní pouť končily jak ve stáří několika hodin či dní, tak i děti staré několik let. O tom, že vrcholem umění mistra popravčího je stětí hlavy na jednu ránu, se můžeme dočíst v kapitole Dva kati v jednom městě. Autor čtenáře nejdříve zavede na místo činu, kde se ten stane svědkem zločinu. Pak jej autor protáhne všemi zákoutími vyšetřovacího procesu. A nakonec si společně s obžalovaným vyslechne ortel, který nad ním vyřkne soud. V některých případech se pak stává čtenářem dopisů, jimiž příbuzní odsouzených orodují za milost svých blízkých.

Autor prokazuje schopnost vtáhnout čtenáře do dění, do příběhu. Nepopisuje pouze zločin a jeho vyšetřování, nepřekopává do čtivé formy v archivech získané informace, ale cituje z lékařských zpráv, jež vznikaly při ohledání těla zavražděného. Předkládá nám přesné znění rozsudku a zdůvodnění, proč muži spravedlnosti rozhodli tak, jak rozhodli. Tedy autenticita nejvyšší úrovně. Vladimír Šindelář prokázal vysokou úroveň schopnosti práce s historickými prameny i notnou dávku trpělivosti při pátrání v soudních archivech. A též schopnost antipatie a analýzy situace, neboť se často zamýšlí nad relativně latentními příčinami, shodami náhod a posloupnostmi událostí, jež vyústily v tragédii.

Mapky se zvýrazněním obce, kde či poblíž které se zločin odehrál, dobové fotografie místa nešťastné události, trestnic nebo fotografie titulní strany protokolu příslušného případu dělají z knihy Vladimíra Šindeláře nejen zajímavé počtení, ale i zábavné pokoukání. Tyto bonusy jsou však zdrojem jisté míry nevyváženosti jednotlivých kapitol. Na druhou stranu je to však pochopitelné, zub času a schopnost důležitých lejster ztrácet se jsou omluvami, které čtenář jistě akceptuje.

Je až s podivem, nakolik kriminální případy, vraždy a s nimi spojená bolest oběti při umírání a následně i pozůstalých fascinují. Naštěstí však „staré zločiny jsou už zapomenuty a z celé scenérie zde dýchá klid a mír, přesně tak, jak by to v lidském životě mělo být“. Pokud máte zálibu v „krvácích“ s nádechem starých časů, sáhněte po knize Vladimíra Šindeláře, která vám ukáže, kterak se kdysi vraždilo v kraji jihočeském.

Historické panoptikum jihočeského zločinu
Autor: Vladimír Šindelář
Žánr: historický, kriminální
Vydáno: 2010
Stran: 280
Vydalo nakladatelství: Bohumír NĚMEC - VEDUTA
Hodnocení: 70 %

Zdroj foto: nakladatelství Bohumír NĚMEC - VEDUTA