Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Přiznávám, že thrillery nepatří mezi mé oblíbené čtivo a tak jsem si jednu takovou vzala sebou na koupaliště. Záměr byl jednoduchý, budu více ve vodě a knihu si jen tak po chvilkách prolistuji, ať vím o, co jde. Jméno autora mi také nic neříkalo, ale upoutal mne název „A přece nezemřeš“, náhodou podobný mé oblíbené knížce od Joy Fieldingové „Ještě mě nezabíjej“.

A také náhoda přivádí dva neznámé lidi do situace, kdy pochopí, že mají-li vyváznout se zdravou kůží, musí se nejen poznat, ale také společnými silami se z toho dostat. Únosci čubku a chcípáka naložili v jedněch poutech do auta a vezli neznámo kam. Má neznalost osoby Jacka Reacherta mi umožnila dívat se na něho očima Holly Johsonové, navíc se potýkající se zraněnou nohou. Oba, v počátečních úvahách o tom druhém, došli ke stejnému závěru „je mojí povinností pomoci tomu druhému“. Dlouhá a úmorná cesta je sblížila, i když Jack svou neustálou analýzou přišel na to, že to není bezbranná dívka, které chtěl pomoci s věcmi s čistírny, ale agentka FBI s výcvikem. Stejně jí chtěl pomoci. Holly v něm odhadla vojáka, ale on se držel svého prvního vzájemného představování, je vyhazovač z baru. Jak dobrý je voják poznala, když ji, při jednom přenocování na opuštěné farmě ve stáji, jeden z únosců chtěl znásilnit. Přivázaná na řetěz, s bolavou nohou a rukama v poutech, bez šance se dlouho ubránit. Jack se dokázal ze řetězu a pout dostat, zabít násilníka a tělo odstranit tak, aby nebylo pochyb o tom, že utekl. Také neustále analyzoval situaci i z pohledu únosců a viděl jejich chyby. Proč byla Holly unesena nedokázal přímo odhadnout, ale věděl, že jí někdo bude chtít za něco moc důležitého vyměnit a tak jí přímé nebezpečí nehrozí. Že hrozí jemu, neřešil, i když měl příležitosti cestou utéci, zůstal. Holly věřila, že jí kolegové z FBI pomohou, Jack spoléhal jen sám na sebe. FBI se zpožděním jí začala hledat, malý utajený tým našel i hlavního únosce Jacke Reacherta. Ale to už byli tisíce mil daleko v horách, kde údajně měl vzniknout nový svět pod vedením brutálního, samolibého vůdce vládnoucího železnou silou Borkena. Teprve tam zjistili, že jsou ve státě Montána, což předtím nedovedli odhadnout. Pro Holly byla připravena speciální místnost s odposlechem, pro Jackeho vězení a pak smrt. Oba se snažili ze svých vězení dostat a pomoci tomu druhému. Jack byl úspěšnější,  i když žádný pokus se nezdařil, ale přitom pochopil, že jde o něco mnohem horšího, než o vyhlášení nového státu, jak to Borken prezentoval. Musel ještě hodně analyzovat jejich situaci, hodně věcí zjistit a vyřešit, než objevil skutečnou podstatu únosu a odhalil i osoby, které Borkemu zvenčí za peníze šly na ruku.

A protože jsem knížku přečetla jedním dechem a moc se mi zalíbila, zajímal mne i její autor.

Spisovatel Lee Child vlastním jménem Jim Grant se narodil 29.10.1954 v Anglii, žije v USA. Vystudovaný právník, pracoval v divadle, později jako ředitel v televizi a když místo bylo zrušeno, začal psát. Již jeho prvotina „Jatka“ s postavou Jacka Reachera, bývalého vojenského policisty, samotářského tuláka, který ve své zemi byl stále cizincem, slavila okamžitý úspěch. S touto postavou napsal dalších devět úspěšných románů, některé se dočkaly  druhého a třetího vydání i u nás. Na svém webu autor uvádí 19 svých románů, u nás jich vyšlo 15 od roku 2000. Jeho „Poslední výstřel“ byl zfilmován a hlavní roli vytvořil Tom Cruise.

V knížce jsem nenalezla žádné „hluché místo“, které by mi umožnilo alespoň krátké osvěžení na koupališti a i když jsem se snažila něco zkusit přeskočit, musela jsem se k tomu zpátky. Vím, že se k tomuto spisovateli zase vrátím, ale nebudu si ho už brát k lenošení u vody.

Název: A přece nezemřeš  (Die Trving)
Autor: Lee Child
Překlad: Iva Harissová
Žánr: detektivní thriller
Nakladatelství: BB/art s.r.o.
Rok vydání: 2013
Počet stran: 333
Hodnocení: 99%

Zdroj foto: BB/art