Kultura21.cz

Emotivní knížka o radosti z běhání Christophera McDougalla „Zrozeni k běhu“si získala čtenáře po celém světě, a to nejen u těch, co běh provozují. Stala se i impulsem k napsání dalšího bestselleru „Jez a běhej“ od jednoho účastníka běhu s indiánským kmenem Tarahumarů, Scotta Jureka.

Svá vyprávění svěřil odborníkům na psaní a tím byl hlavně Steve Friedman, kdo dokázal jeho životní osud, myšlenky i jeho filozofii života převést do velmi čtivé podoby.

Vyprávění začíná od dětství s despotickým otcem „Někdy prostě musíš“ a matkou, u níž velmi brzy vypukla roztroušená skleróza, „já to zvládnu“. Byl z dětí nejstarší, a tak musel zastat domácí práce za matku i otce. Musel se postarat o mladší sourozence, prát i žehlit a zvládat i vaření. Přitom byl ve škole spolužáky pokládán za chcípáčka, učil se však dobře a vždy chtěl být ve všem nejlepší. Nedostatek financí, přes otcova dvě zaměstnání, ovlivňoval jeho život. Omezovalo mu to výběr sportu či později škol, jeho snahou bylo přispívat brigádami do rodinného rozpočtu. Že dokáže ovlivnit své tělo, pochopil, když ve 12 letech dostal léky na vysoký tlak. Nechtěl je brát a dokázal doktorům, že si jeho tělo umí s tím samo poradit. Na střední škole se věnoval lyžování, a protože potřeboval k tomu vytrvalost a na kolo či in-line brusle neměl, začal běhat. Potěšení z toho neměl, bolesti svalů, puchýře i běžecký průjem ho doprovázely, ale on běhal, aby mohl lyžovat. Přitom počet jeho domácích prací neustále narůstal, tak jak matka je nemohla už dělat. Stačil však studovat norskou a finskou techniku běžeckého lyžování, a také se začal zajímat o výživu. Seznámení s Dustinem Olsenem, legendárním flákačem, změnilo jeho život. Dusty byl talent od Pána Boha, neměl ale žádnou disciplínu a vždy si dělal, co sám chtěl. Scott ale poznal i jeho druhou stránku, o které většina lidí neměla vůbec tušení, byl drsňák, který toho hodně vydržel (šel na start závodu se zlomeným kotníkem). Při projevu po maturitě předal svým vrstevníkům své poselství. „Zaprvé vás žádám, abyste byli jiní. Zadruhé, najděte si nějaký způsob, jak pomoci ostatním a nemyslete pouze na sebe. Zatřetí, každý může něčeho dosáhnout. Nenechte se od nikoho odradit, když se snažíte dosáhnout nějakého cíle nebo si splnit sen. A nakonec, snažte se, pokud jste mladí. Jděte si za svými sny a cíly, i když se zdají nemožné“.

Chtěl studovat dál, a protože si studia musel hradit, vybral si fyzioterapii a začal pracovat v obchodě. Bydlel doma, a tak veškeré domácí práce dál vykonával. Mohl si dopřát i luxus, stravování ve fast foodech, bílkoviny z masa potřeboval ke sportu. S Dustym jezdíval 90 km tréninky na lyžích a i když ho nikdy neporazil, oba poznali, že se Scott mění. Když byl v prvním ročníku na vysoké škole, otec ho z domova vyhnal. Byla zima, on ale nemyslel na to, kde bude bydlet a jak se jeho život změní, věděl, co musí udělat. Na parkovišti pod lampou se připravoval na písemku z chemie. Domů už chodil jen potají, aby otec nevěděl, a bydlel, kde se dalo, později získal ubytování na koleji. Běhal a hodně četl (Vojna a mír, Zločin a trest) a přes Dustyho se seznámil Hipíkem Danem, běžcem. „Každý má svou vlastní cestu, háček je v tom, že ji musíme najít“. Scott opustil lyžování a věnoval se jen běhu. Seznámení s dívkou vegetariánkou ho přivedlo k vegetariánství. Jako sportovec nevěřil, že získá pro své tělo dostatek bílkovin jen z rostlin, ale zkoušel to. Trénoval v dešti, při sněžení i v úmorném vedru a bolest, kterou při tom zažíval, si přisvojil a naučil se ji využívat. „Mohl jsi toho udělat víc. Můžeš toho udělat víc. Někdy prostě musíš“. Začínal vyhrávat nad Dustym a také si uvědomoval „že jídlo nás dělá tím, kým jsme“. Ale odříci si maso a mléčné výrobky byl pro něho velký problém, věděl, že jeho tělo musí dostávat nějaké „palivo“. Když vyhrál svůj třetí závod, to už jedl méně masa a více rostlinné stravy, přesto nemusel běžet s větším úsilím. Pochopil že „Mohl jsem běhat chytřeji. Mohl jsem jíst chytřeji, žít chytřeji“. Stal se z něho závodník. Běhal dál a rychleji, namožené svaly a vyčerpání rychle regenerovaly a únava byla mírnější. Věřil, že je to díky rostlinné stravě. Ze svého těla si udělal laboratoř, ve které experimentoval. Běhal denně 15 až 60 km a přinášelo mu to klid, ale stále chtěl poznat a posunout hranice svých možností. Vyhrával závody na 50 mil a chtěl zkusit závod na 100 mil a vybral si jeden z těch těžších. Byl to právě závod s Tarahumary, kde mu Dusty dělal vodiče a skončil tam jako druhý. Poznal, že dokáže tuto vzdálenost nejen uběhnout, ale také vyhrát.

Vyprávění o dalších přípravách na závody a jeho trénincích jsou zajímavá nejen pro běžce. Dost místa věnuje i svým přátelům, o svém manželství prakticky mlčí. O vlastním zdravém stravování uvažoval jako „o dobré a zároveň levné formě zdravotního pojištění“. Proto na konci každé kapitoly uvádí recepty na jídla, která si sám připravuje. Pro běžce uvádí své zkušenosti z běhu a zároveň i vědecká fakta a rady k danému problému. Ty jsou uváděny pod čarou a neruší vypravování. V knize je i 16 zajímavých fotografií od jeho mládí, přes přípravné tréninky, vaření až po závody.

Nedílnou součástí na závěr je nejen poděkování všem spolupracovníkům při vzniku knihy, ale i přehled receptů, přehled jeho závodů a v poznámkách, kde odbornosti byly publikované, či jaká je historie konkrétního závodu a to přesně ve vazbě na jednotlivé kapitoly.

Super knížka pro běžce i neběžce, i pro všechny, kdo se za něčím honí nebo od něčeho utíkají.

Název: Jez a běhej (Eat & run)
Autor: Scott Jurek, Steve Friedman
Překlad s AJ: Anna Kudrnová a Jan Pipek
Žánr: autobiografická
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2013
Počet stran: 248
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: MF