Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Četba je pro většinu dnešních náctiletých vopruz a synonymum nepříjemné školní povinnosti, tedy nic, čemu by bylo záhodno se věnovat ve volném čase a dobrovolně. Punc a předsudky o nutném zlu a čase, který je stráven nad knihou, jako promarněném, však dokáže krimi thriller autorky Ulrike Rylance Někdo se dívá zbořit.

Zmizet během letních prázdnin z dosahu rodičů, vypadnout z rodného zapadákova do velkoměsta, pronajmout si pokoj v honosné vile, kde bydlí mladí lidé, a prázdninovou stáž prokládat večírky, to je léto podle gusta nejednoho teenagera. Nině se tento prázdninový sen vyplní. Bohužel idylu velmi brzy začne kazit série nejdříve jen zvláštních a následně pak nepříjemných událostí. Začíná to nenápadně, „pomaličku polehoučku“, červené květy na polštáři, zkrvavené oblečení předchozí nájemnice v šuplíku, Cola vylitá do postele. Pověstnou nasazenou korunu představuje mrtvá přítelkyně jednoho z obyvatel vily po bujarém večírku. To vše dává tušit, že tady něco nehraje, vrah je nejspíš jeden z obyvatel vily a brzy začíná jít Nině o život… jak jinak.

Detektivní příběh je určen pro čtenáře od 15 let a autorka jej zasadila do prostředí, které náctileté fascinuje. Velkoměsto, rušné ulice, bary a kluby, brigáda v advokátní kanceláři a především nájem ve vile, která by se dala vyfotit na plakát do soutěže o to nejskvělejší místo pro párty, rodiče více než daleko. Ulryke Rylance si tak nachystala atraktivní živnou půdu nejen pro krimi zápletku, ale v obecnější rovině i pro příběh pro náctileté. Postavy, konkrétně kombinace charakterů, by bylo možné zarámovat jako ztělesnění „těch úžasných mladých lidí“. Tak trochu klišé, jež se opakuje v beletrii pro mládež, ale snesitelné a tolerovatelné díky vědomí, že se nejedná o román s kdovíjakými ambicemi, ale jen o oddechové čtení. Hlavní hrdinka, šedá myš, která se díky shodě náhod a přes překážky rozměru Taxisova příkopu dobere šťastného konce s pohledným, nesmělým a správňáckým mladíkem po boku. Spolubydlící, světem protřelí až otřískaní, s předem nečitelnými charaktery, kteří vůbec nejsou takoví, jak se zdáli na první pohled.

Dějová linie, její vinutí jak cesta se serpentinami a gradace příběhu se taktéž nevyhne stereotypům. Nicméně i tyto stereotypy jde skousnout. Vzhledem k tomu, že se nejedná o kdovíjak intelektuální čtení, laskavý čtenář promine, že tohle se podobá něčemu, co už kdysi četl. Stejně tak lze jako omluvenku opět přijmout fakt, že se jedná o krimi příběh určený pro náctileté čtenáře. Ti s největší pravděpodobností budou hltat jakékoli napětí, v jakémkoli složení a množství. Teprve s přibývajícími lety bude tito čtenářští „víceméně začátečníci“ vyžadovat už o něco vyšší level jak vykreslení charakteru postav, tak dějové linie. Autorka však rozhodně není bez nápadů, jak svoje dílko ozvláštnit a přidat něco, co odliší. Tím něčím jsou několikařádkové vnitřní monology pachatele, ale bez toho, že by jej autorka prozradila. Vše tak zůstává otevřené, napětí a zvědavost „kdo je vrah“ předčasně nevyhasíná.

Snad z důvodu, že jsem během léta měla to štěstí na vynikající kulturní zážitky, mi slabší úroveň krimi thrilleru Někdo se dívá nevadila. Snad jsem knihu brala do rukou bez velkých očekávání, takže se zklamání nekonalo. Navíc považuji za „kulturně nezdravé“ zahlcovat se neustále jen sofistikovanými náročnými kulturními vjemy. I oddechové čtení splní svůj účel, i nad teenagerovským krimi thrillerem lze strávit příjemné chvilky, které rozhodně nebudu považovat za promarněné. Ač se tento krimi thriller jednou v budoucnu nejspíš nedostane na seznamy povinné literatury, tak ho určitě nezařadím do kategorie literární brak a nebudu čtenáře, kterým se líbí, považovat za ty nenáročné v tom negativním slova smyslu.

Název: Někdo se dívá
Autor: Ulrike Rylance
Žánr: krimi thriller
Vydáno: 2013
Stran: 164
Vydalo nakladatelství: Fragment
Překladatel: Michaela Škultéty
Hodnocení: 55 %

Zdroj foto: nakladatelství Fragment