Před několika lety jste si při návštěvě kavárny pražského hotelu Imperial mohli za 1 934 korun objednat u číšníka mísu koblih a bez bázně a hany jimi zaútočit na ostatní hosty. Kavárna tím vyšla vstříc fanouškům legendárního humoristického románu Zdeňka Jirotky Saturnin, ve kterém postava doktora Vlacha ve své teorii rozlišuje, podle reakcí na mísu s koblihami, tři různé typy lidí. V roce 2007 prošel interiér zmíněné kavárny rekonstrukcí a koblihovým přestřelkám byla, patrně navždy, učiněna přítrž.
O něco méně výstřední poctou slavnému románu, od jehož prvního vydání v edici Lidových novin uplyne letos již 70 let, je jeho převedení do mluvené verze. Čte jej Oldřich Vízner, který mimochodem ve filmu Jiřího Věrčáka z roku 1994, natočeném na motivy knižní předlohy, ztvárnil právě postavu nekonvenčního sluhy Saturnina. Mimoděk se v něm také ukázalo, že kavárenský způsob vypravování, úvahy, glosy a historky, svědčící o autorově sloupkařské zkušenosti, prostě fungují pouze a jen na papíře. Jirotka, inspirovaný dílem anglických humoristů, používá noblesní jazyk, neutrální výrazy, do vyprávění zařazuje pasáže komentující aktuální počasí, a když jednu z kapitol nečekaně otevře lyrickým popisem západu slunce zhuštěným do jedné košaté věty, ukončí ji zcela prozaicky slovy „a bylo to moc hezké“. Uměřený a korektní je vypravěč (v knize bezejmenný) i ve vztahu k ostatním postavám, které jsou neustále něčím dotčeny, něco si vyprošují nebo o někom nemají valného mínění, případně se osmělují něco podotknout. Kultivované a uhlazené vyjadřování pak vyniká například ve světle vypravěčova tvrzení, že není obhájcem společenských frází, ačkoli je celkem jasné, že jich při rozhovorech s ostatními lidmi používá téměř neustále.
V postavě Saturnina se pak kontrast mezi noblesním vystupováním a neotesanou tvořivostí dovádí ad absurdum. Saturnin je postavou, která revoltuje proti šedivé každodennosti: nechce být bezprostřední, pokaždé přichází s originálním řešením situace a kromě toho vždycky touží, aby mu někdo dával rozkazy neobvyklého druhu. Status sluhy mu nijak nebrání v tom, aby byl hlavním hybatelem událostí a v každé věci převzal iniciativu.
Doktor Vlach považuje Saturnina za třetí typ lidí, kteří podle něho neváhají zahnat nudu nedělního dopoledne v kavárně uvedením proslulého experimentu s mísou koblih do praxe. Podle vypravěče s doktorem Vlachem není možné debatovat, ačkoli my máme pocit, že kdybychom se s tímto mistrem salónních konverzací někdy setkali, vydrželi bychom jej poslouchat celé hodiny a nechali se krmit jeho neortodoxními názory na jinak spíše nezajímavá témata všedního dne. Z jeho postojů se například dozvídáme, že jde o ryzího optimistu, podle něhož by lidé neměli zapomínat radovat se ze života.
Spíše karikaturními postavami jsou v románu teta Kateřina, která je pověstná nadužíváním přísloví a její chování je afektované, podlézavé, plné gest a bez smyslu pro humor, a Milouš, syn tety Kateřiny a vypravěčův bratranec, který má předepsanou roli rozmazleného a spíše letargického teenagera, protože jej každou chvíli něco nebaví nebo je to pro něj strašná votrava. Vypravěčova averze vůči Miloušovi a tetě Kateřině je často rozptylována idealistickým popisem další z postav, slečny Barbory, jejíž okouzlující přítomnost ve skoro pánské společnosti vypravěč nezřídka opěvuje. Na druhou stranu jsou tyto chvalozpěvy částečně jakýmsi dokladem a zdůrazněním toho, jak moc postava vypravěče usiluje o její sympatie, takže máme důvod pochybovat, že slečna Barbora ve skutečnosti oslňuje takovým světlem, v jakém je vykreslována.
Všechny zmíněné postavy tráví dovolenou na venkově u vypravěčova dědečka, pozoruhodného starého pána, který je otevřen novým nápadům, má problémy s podlézavostí tety Kateřiny (která si brousí zuby na jeho pozůstalost) a k jehož notoricky opakujícím se činnostem patří vyprávění o tom, jak sloužil jako voják v Itálii a zamilovala se tam do něho krásná hraběnka.
Oldřich Vízner nakonec knižní předlohu obohacuje díky svým intonačním dovednostem, i když se tím trochu odcizuje původnímu vyznění díla, v němž dominuje právě onen převzatý suchý anglický humor. Díky audioverzi Saturnina jsem si ale po letech znovu připomněl Jirotkův talent pro vymýšlení zábavných a groteskních situací, ačkoli jsem byl ochuzen o několik mnou oblíbených pasáží, jež na nahrávce chybí. Původní Jirotkův text je zkrácen například o úvahu doktora Vlacha na téma ženských románů, na kterou navazuje vyprávěním historky o svém pacientovi, jehož snoubenka si svůj život sestrojila podle zápletky z časopisové love-story na pokračování. Seškrtána je také část, v níž Saturnin pošle Milouše ven sbírat červy, ačkoli posluchač znalý původního textu si jistě vzpomene, že celý vtip spočívá v tom, že Saturnin začne citovat pasáž ze Starého zákona, čímž stručnost svého sdělení roztáhne do absurdní délky. Úplně nejcitelnějším zásahem utrpěl v předposlední kapitole dědečkův dopis, v němž má vysvětlit, proč v posledních dnech dovolené předstíral, že je blázen, a kde konečně naplno odkrývá zištné úmysly tety Kateřiny.
Za klavírního doprovodu uvozující jednotlivé kapitoly dostáváme možnost zakusit atmosféru kavárenské bezstarostnosti a konverzační nenucenosti, jakou lze v současném světě už těžko vzkřísit. Také proto, že domácí sluhové se dnes prakticky nevyskytují, tím méně pak takoví, kteří neopouštějí svoji zálibu ve výstřednostech a nepřestávají šokovat okolí znuděné každodenní rutinou.
Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Interpret: Oldřich Vízner
Žánr: humoristický román
Stopáž: 6 hodin 4 minuty
Vydavatelství: Nakladatelství XYZ
Hodnocení: 80 %
Zdroj foto: Audioteka.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Na slovíčko jsme tentokrát pozvaii umělce Michala Singera, o jehož poslední výstavě s názvem Argonautika se v poslední době hodně mluvilo. Jak ho tento epos oslovil a jak dílo vznikalo, si můžete přeč...
Úspěšná tuzemská prozaička Petra Dvořáková svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.
.jpg)
Tento podtitul nese nová hra autorské dvojice Michaely Doleželové a Janky Ryšánek Schmiedtové s názvem Vzpoura nevěst. Ty se komediálním způsobem podívaly na zoubek jak dnešní době,...
Chrabrý ale svéhlavý rytíř kulatého stolu, synovec krále Artuše, Sir Gawain, se vydává na troufalou cestu, na jejímž konci ho čeká osudový vyzyvatel – obrovský a tajemný Zelený rytíř. Sir Gawain na této pouti, během níž blíž poznává i s...
