Michal Singer: „Šílení vůbec nejsou umělci a další jim podobní. Praštění jsou přece – ti všichni ostatní….“

Michal Singer: „Šílení vůbec nejsou umělci a další jim podobní. Praštění jsou přece – ti všichni ostatní….“

Tisk

singer michal 200Na slovíčko jsme tentokrát pozvaii umělce Michala Singera, o jehož poslední výstavě s názvem Argonautika se v poslední době hodně mluvilo. Jak ho tento epos oslovil a jak dílo vznikalo, si můžete přečíst v první části rozhovoru. Dále se dozvíte zajímavé věcí o malbě, barvách a Michalově přístupu k životu.



Vaše poslední výstava zpracovává epos Argonautika o plavbě pro zlaté rouno. Bylo těžké vžít se do pocitů a nálad mořeplavců?

Podle mého soudu nejde v tom textu ani moc tak o nějakou plavbu po moři, jako kupř. v dětských dobrodružných knihách anebo verneovkách apod. Jde zase o věci lidské a ryze lidské, hlavní protagonisté jsou zasaženi šípem lásky, oslepnou z toho a šílí, spalující vášeň je pohání napříč vším dosažitelným nesmyslem, který vrcholí vraždou Apsyrta, Medeina bratra. A ani takováhle hrůza vlastně nestačí k tomu, aby se nějak zásadněji vzpamatovali, takže hora dalších, úsudkem zamilovaností nepotrefeného člověka nepochopitelných, činů roste málem až do nebe, aby se s nalezením rouna konečně zřítila. Což neznamená jiného, než že se věci, osoby a děj konečně začnou vynacházet v těch pozicích a proporcích, které jim za střízliva přináleží.

Jak vzniká takové dílo podle báje? Čtete a text a v hlavě se vám rodí barevné obrazy či se jedná o složitější proces?

Text jsem četl několikrát. A na jeho okraj si dělal poznámky. Tu jenom něco podtrhl a zvýraznil, jindy udělal kresbičku zvící velikosti poštovní známky. Potom jsem se dal do prací, které byly příliš popisné a vlastně, co se týče námětu, málo přínosné. Nakonec jsem se rozpomněl na jednu starou dobrou techniku, které jsem se věnoval před lety a dotáhl ji za sebe k jisté uspokojivosti. Čímž se věc konečně povznesla, odpoutala od země, aby si nakonec volně a nezávazně a plachtila nekonečným ovzduším starého dobrého Říma.

singer michal1

V roce 2002 vám vyšla kniha Shell - námořnická trilogie. Máte tedy k námořníkům blízko? Proč? Čím vás lákají?

Námořník dře jako kat, přitom stále podniká něco poměrně riskantního. Což je dáno tím, že se dobrovolně vydal na pospas živlu nad jiné nebezpečnému – vodě. V mnohém se totéž děje v uměleckém životě. Pokud vezmeme v úvahu, že naše emoce mají základ ve vodní, čili značně prostupné a poddajné entitě.

Jak byste sám charakterizoval Váš styl? Na mnoha místech bývá označován jako „nespoutaný“. Jste také takový? Kde berete sílu a energii?

Jejej, tohle mohu docela obtížně posoudit. Tak jako každý jiný žiju a maluju jak nejlíp umím. Kdyby to šlo jen trošičku jinak, zajisté bych to tak dělal. V jistém smyslu jsem úplně normálně u zdi, nemám moc prostoru, z čehož se jednou raduji, podruhé vztekám.

singer michal2

Vaše obrazy jsou hodně barevné – má pro vás každá barva nějakou symboliku nebo je jen navzájem ladíte? Jaká je vaše nejoblíbenější barva?

V druhé části otázky jste to přesně trefila. Mě vůbec nezajímá barva jako taková, žádnou neupřednostňuji a ani nemám nějak výrazněji oblíbenou. Zajímá mne pouze jejich vzájemný sklad a to v duchu výroku Herakleita z Efesu: nezjevná harmonie lepší než zjevná. Víte, já si dokonce myslím, že v podstatě barvy nesnáším, tak jako je mi vlastně i protivný (od slova naproti) život sám. A svět a bůh a vesmír…. Výsledkem celého plahočení otroka bavlníkovými plantážemi barvy není jiné přání, než barvy zhasnout, život zlikvidovat a jednou provždy už mít konečně ode všeho definitivní pokoj. Jenomže tentýž a výše již zmíněný myslitel k tomu trefně dodává: „I ječný nápoj se rozkládá, nehýbe-li se jím“. Anebo Ramakrišna zase až podezřele lapidárně praví: je to všecko jako s prádlem. Namočit, vytáhnout….

Co je vaší největší múzou a inspirací? A máte něco, co je nedílnou součástí vašeho ateliéru? Nemyslím tím jen malířské potřeby, spíše nějaký předmět, … A co nějaké rituály?

Jestli je mi sympatický nějaký bůh, či přesněji řečeno princip, z celého toho pantheónu ryze lidských představ, přání a předsudků, potom je to bůh Šiva – věčný a nekompromisní ničitel. Teprve likvidací povstává pravé tvoření a největší umělci či filozofové, ale také architekti či módní návrháři, byli vždycky paliči, rebelové a likvidátoři. Tomuto bohu obětuji svoji osobu, malbu, ateliér, nábytek, sny, představy a vztahy, kam přináleží především vztah k sobě samému. Toto já je totiž, při jenom trochu zevrubnějším obeznámení se životem jako takovým, velice přeludné a nereálné povahy. Je třeba mu nevěřit či, přinejmenším, držet si od něj odstup a životem a tvorbou směřovat k tomu, aby už konečně dostalo šach a následně i mat.

singer michal3

Ještě by mě zajímalo, jak je to s názvem obrazu – co je první? Řeknete si „tak, teď namaluji …“ a jdete na to, nebo je to přesně obráceně, že se podíváte na hotový obraz a teprve pojmenováváte?

Jakožto inkarnace Šivy Nátarádži, který tančí svůj šílený a svobodný tanec po žárovištích, doprovázen démony a běsy, si tohle dělám jak chci, úplně volně, bez záměru i cíle. A také oproštěn od jakékoliv píle…

Jakého dalšího malíře kromě Vincenta Van Gogha obdivujete? Zastáváte názor, že umělci musejí být tak trochu šílení nebo žít ve svém světě?

Obdivuji každého umělce, třeba i lidového anebo dítě, který dokáže provést ten zásadní alchymický úkon: duchem, nápadem, zážehem či jiskrou oživit ten nesnesitelný a nesmyslný paskvil, jímž je nám souzeno se trmácet – hmotu. Z čehož vyplývá i odpověď na druhou část otázky: šílení vůbec nejsou umělci a další jim podobní. Praštění jsou přece – ti všichni ostatní….

singer michal4

Vystudoval jste filozofii a politickou ekonomii a nyní jste malíř. Pomohly vám tyto obory alespoň v životě, když už se jim nevěnujete?

Stále se filozofií a ekonomií, resp. studiu spíše těch poslednějších dílů Marxova Kapitálu, zabývám. Je to jediný lék na vyčůraný stav soudobé společnosti, kterou ovládá lůza, zatímco vytrvale přehlušuje hlasy těch poctivějších a slušnějších. Tak to ale bylo i v dobách dřívějších, stejně jako bude i v těch poslednějších. „Jak se časy mění“, zněl nápis na zdi jedné zbraslavské hospody, „co bývalo, to už není. Minulé je, co se ztratí, budoucí zas, co se vrátí“.

Už dvě desetiletí jste na volné noze - dovedete si představit, že byste byl v běžném pracovním poměru? Dá se uměním v dnešní době uživit?

Moje práce je pro mě natolik reálně založený a také vybudovaný pracovní proces, že jej vlastně ani není možné nějak měnit. Jak říká kterýsi vojevůdce v Grabbeho divadelní hře: ústup není možný ze dvou důvodů. Za prvé nám jej neumožní naše čest a za druhé něco tak prostého, jako třeba – les. Součástí takového šířeji založeného tvůrčího procesu jsou např. i takové minority, jako je třeba moment vlastního narození. Anebo i usmrcení.

Děláte i obrazy takzvaně na přání? Že bych za vámi přišla, řekla, že chci dárek pro přítele, dodala další informace a těšila se na mistrovské dílo?

Potom bych vás prostě a jednoduše zařadil do pořadníku. Kupříkladu hned za položku Argonautika.

Na závěr vás poprosím o nalákání na vaše výstavy a vzkaz pro čtenáře.

Srdečně vás zvu na každou další výstavu, o které se doslechnete. Slibuji vám, že vás zase jednou čeká obdoba námořnické plavby na směšné kocábce mravenčího jedince, který sebe tak troufale označuje hommo sapiens.

Díky za rozhovor!

Zdroj foto: Michal Singer


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Doba nepřeje novým písničkám, říká zpěvák Dalibor Janda

janda perexPřed loňskými Vánocemi jel koncertní šňůru, vydal již své 21. album - DVD Karaoke párty s melodiemi svých hitů - či singl své dceři, zpěvačce Jiřině Anně Jandové. Má úspěchy. Přesto má k dnešní době výhrady: nelíbí se mu, že do rádií je velký pro...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Dům na samotě Michaely Klevisové míří na obrazovky České televize

Klevisova200Jedna z nejprodávanějších spisovatelek současnosti Michaela Klevisová obdržela v roce 2012 za román Dům na samotě Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. A právě touto knihou se Česká televize nechala inspirovat a natočila stejnojmenný fil...


Literatura

Nenechte se zaskočit Divným počasím Joe Hilla!

divne pocasi 200V březnu vydalo nakladatelství Beta povídkovou knihu mladého amerického autora Joea Hilla, který svého otce Stephena Kinga nezapře, ba co víc- pořádně mu šlape na paty!

 

...

Divadlo

Zářijové novinky na Dramoxu: legendární Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho i švihlá Římská Lukrécie

Podivné odpoledne doktora Zvonka BurkehoOnline platforma Dramox.cz přináší každý měsíc několik novinek z českých i zahraničních divadelních scén. Nově nabídku obohatila švihlá barokní opera Římská Lukrécie, legendární grotesk...

Film

Dcera divočiny zve do kina

Dcera divočinyHelena žije idylický život. Má milujícího manžela, krásnou dcerku, domov, stabilní práci. Ale má i tajemství. Jako dítě vyrůstala v divočině, naprosto odříznutá od světa, vychovávána svým tvrdým otcem tak, aby byla schopná přežít i v nejd...