Kultura21.cz

Tentokrát vám přinášíme rozhovor s velmi příjemnou dámou, vokalistkou Pavlínou Senić. Jak pečuje o své zlato v hrdle, jak si rozumí s manželem Tomášem Úlehlou a jaká je matka? V tomto rozhovoru se dozvíte plno dalších zajímavých věcí… 

Ahoj Pavli, jak se máš na začátku nového roku 2014? Bilancovala jsi nějak? A dala sis nějaká předsevzetí? 
Děkuji za zeptání, mám se dobře. Konec roku 2013 jsem uzavřela křtem mého vánočního CD "Vánoční dům s Pavlínou Senić", které vzniklo ve spolupráci s Vánočním domem v Karlových Varech a producentem Radkem Wolfem. Novou desku jsem natočila se souborem Musica Festiva. Hostem byla Valerie Zawadská. A protože jsme měli velmi milé kmotry, kterými byli herec Pavel Nový, herečka Nela Boudová, herečka Mahulena Bočanová, moderátor Honza Musil, zpěvačka Dasha, řádová sestra Konsoláta, herec Petr Vágner a fotograf Jakub Ludvík, tak věřím, že naše ježíškovské dílko přineslo lidem příjemnou vánoční atmosféru. Předsevzetí si raději nedávám. 

Předně mě zajímá, jak pečuješ o svůj krásný hlas? Máš například nějaké triky proti chrapotu? 
Nejlepší hygienou pro hlas je dobrá pěvecká technika, a především pak pravidelný spánek. Každému vyhovuje něco jiného. Pokud se ale nachladím, a přes to musím zpívat, je pro mě jedinou účinnou záchranou můj osobní foniatr. 

Kdy jsi vlastně začala zpívat? A kde ses tomu učila? Bylo v tvé kariéře nebo v tom učení něco, co Ti dalo pořádně zabrat? 
Moje maminka tvrdí, že jsem dříve zpívala než mluvila...:-). Mé první hudební krůčky jsem začala v pěti letech hrou na zobcovou flétnu u paní učitelky Hadravové, sestry herce Pavla Trávníčka. Byla mým velkým vzorem - nádherná elegantní dáma, a ačkoliv oplývala suchým humorem, získala si mne jako skvělá pedagožka. Všude měla fotografie svého bratra, no a já se k ní na hodinu flétny, později i příčné, vždy moc těšila. Teprve v páté třídě základní školy jsem si k muzicírování ještě přidala i zpěv u paní učitelky Marhanové. Dodnes vzpomínám na její pěveckou výuku. Připravila mne skvěle na konzervatoř, a byly jsme spolu neustále v pravidelném kontaktu. Bohužel už dnes není mezi námi, s čímž se dosud ještě stále nemohu lidsky vyrovnat. Během studií jsem docela "bojovala" s předměty harmonie, ale jinak jsem si studium užívala se vším, co k tomu patří. 

Jako sopranistka vystupuješ s Triem Siraels, spolu s klavíristkou Ladou Jiráskovou a violistkou Jitkou Hosprovou...
Jitka Hosprová s námi už 3 roky nehraje. Odešla po deseti letech působení v triu, jelikož chtěla jít svou vlastní cestou. Ale nedávno jsme společně koncertovaly v Ženevě, takže se kromě složení tria mezi námi téměř nic nezměnilo. Jako kolegyně se stále respektujeme, a přejeme si navzájem to nejlepší. Zažily jsme za ta léta spoustu legrace a krásných vystoupení, turné v zahraničí, a na naši spolupráci si vždy rády u vínečka zavzpomínáme. V současné době s námi hraje violistka Věra Binarová, hráčka FOK Symfonický orchestr hlavního města Prahy. Je to opravdu kreativní žena, tudíž naše trio bude zřejmě ve stávající sestavě zřejmě koncertovat ještě hodně dlouho...

Máš nějaké oblíbené koncertní místo? Nějakou síň či kostel? Čím tě okouzluje? 
Spíše mám ráda netradiční prostory. Proto jsem přijala před několika lety nabídku od Jiřího Ludvíka, ředitele letního znojemského festivalu, abych v rámci oficiálního programu pravidelně koncertovala na zámku Uherčice, který je stále ve zdevastovaném stavu. Každý rok se snažíme finančně vypomoci dražbou vín po koncertě, abychom získali co nejvíce peněz, za které se pak provádí záchrana banketního sálu, výměna oken, střechy, fasády, apod. Patronem celého festivalového dění je houslový virtuóz Pavel Šporcl, který se mých vystoupení na Festivalu hudby Znojmo pravidelně zúčastňuje, a já jsem se stala patronkou uherčických koncertů. 

Zpíváváš také se zlínskou skupinou Jackye, kde vládne kapelník, tvůj manžel Tomáš Úlehla. Je hlavou i doma nebo tam musí poslouchat on tebe?
Snažíme se ty role co nejvíce oddělit, což při našich impulzívních povahách bývá někdy obtížnější než by se zdálo... Ale jako manželé, rodiče naší Karolínky Lilian i umělci se naprosto respektujeme. 

Jak se ti s nimi obecně spolupracuje a zpívá? Není to pro tebe moc velký rozdíl? 
Zpívat pro rockové publikum je úžasné. Je to někdy docela i risk, protože rockoví fanoušci vám dají mnohem rychleji najevo, zda-li se jim vaše hudba, hlas, projev, ale i vizáž, líbí či ne! Vystupovat ovšem pro několikatisícový dav je skvělý zážitek.

Rozdíl spatřuji především ve stylu oblečení – zde si můžeš dovolit ležérnější styl oproti krásným, detailně vyšperkovaným společenským róbám. Co tobě samotné sedí víc?
Ano převleky to je moje záliba. S rockery vystupuji v platinové paruce (mikádo), ve vysokých černých kozačkách či holínkách a trikotech s různě provokativními nápisy, včetně patřičných doplňků a bižuterie z nerezové oceli či bílého kovu, zatím co pro příznivce a návštěvníky koncertů klasické hudby pečlivě volím odpovídající "večerní róby". K mému povolání pěvkyně vizuální stránka umělce prostě neodmyslitelně patří. 

Někde jsem o tobě četla, že jsi „česká Tarja“ (Tarja Turunen, bývalá zpěvačka Nightwish ). Co bys k tomu dodala? Cítíš se tak? 
Vůbec se tak necítím, ačkoliv v Česku je stále ještě poměrně vzácné spatřit operní zpěvačku, vystupující s rockery. Na české scéně mne snad napadá pouze Eva Urbanová, která před lety takto vystupovala. 

Doma máš Karolínku Lilian, která v tomto roce oslaví 3 roky. Po kterém rodiči má více vlastností? Vedete ji k hudbě nebo jí už nyní necháváte prostor, aby se pro své zájmy a budoucnost rozhodla sama? 
Lilianka je moje láska! Kdo ji spatří, hned ho napadne, že je podobou "celý tatínek"  Rozhodně ji necháme zcela volný prostor pro vlastní zájmy, ale aby se věnovala profesionálně hudbě v naší zemi, tak to bych příliš ráda neviděla. 

Jak se Ti zatím daří skloubit kariéru a péči o dítě? Vypomáhá ti někdo?
Nejsem typ matky, která si najme chůvu, a plně se věnuje kariéře. Vůbec takové maminky neodsuzuji, je to svobodná volba každé z nás. Mně by to ale klid a štěstí nepřinášelo. Proto jsem upustila od svých velkých uměleckých cílů. A také je to dané komfortem, který mi umožňuje můj manžel. Občas nám vypomáhá moje maminka nebo manželovy dvě dospělé děti, dcera Eliška, studující na Karlově universitě v Praze (je zároveň i kmotrou Lilianky), a syn Michal, navštěvující lékařskou fakultu v Brně. Mám k nim plnou důvěru, protože se jako sourozenci s Liliankou navzájem všichni tři přímo zbožňují! 

Jsi také patronkou Nadačního fondu Kopretina a my jsme měli leden zaměřený na všelijaké projekty, které pomáhají lidem. Můžeš nám o něm proto říci více? A jak by mohli čtenáři pomoci?
Od roku 2006 jsem patronkou Nadačního fondu Kopretina (www.fond-kopretina.cz), který se věnuje dětem s kombinovanými vrozenými vadami. Tento fond vznikl v rámci projektu speciální a pomocné internátní školy s dětským domovem v jihomoravských Vřesovicích u Kyjova. O děti se skvěle stará tým speciálních pedagogů v čele s jednou z nejlepších českých ředitelek, paní Alenkou Kolajovou. Pokud se jedná o pomoc, tak na webu se lze informovat o všem, co dětem dělá radost, ale děti milují nevšední zážitky, mimoto si užívají obyčejné pohlazení a naší přítomnost, zpívání s kytarou a nestrojený lidský zájem o ně samotné. Dne 7. března pořádáme ve společenském sále naší školičky tradiční benefiční ples pro Kopretinu, a každý host je srdečně zván i vítán. Letos tam s manželem dokonce oba dva vystoupíme nejen s jeho kapelou. Provázení slovem nám bez nároku na honorář letos nabídnul známý moderátor Tomáš Krejčíř, čehož si nesmírně vážím. 

Na závěr se zeptám, co bys popřála české vážné hudbě a jejím posluchačům ? 
Posluchačům vážné hudby přeji, aby v ní vážně objevili její nesmrtelnost!!!! 

Zdroj foto: archiv Pavly

www.pavlinasenic.cz