Nakladatelství Comics Centrum vydalo v dubnu hned dva díly Zámku a klíče, pětku Časohrátky a závěrečný svazek s poněkud zlověstným názvem Alfa a omega. Dočkáme se nervy drásající zakončení, kde nebude nouze o zvraty, napětí a nepředstavitelné šílenosti s klíči.
Joe Hill (* 1972) má na kontě v češtině tyto knihy: romány Rohy, Černá krabice, Vánoční říše a hororovou sbírku povídek Bobby Conroy vstává z mrtvých a další strašidelné příběhy. Spolu s Gabrielem Rodriguezem (* 1976) začali v Americe v roce 2008 vydávat jednotlivé díly série Zámek a klíče, jež byly pravidelně nominovány na ceny Eisner Awards a British Fantasy Award.
Šestý díl ukončil příběhy Zámkových a na jednu stranu je to hrozná škoda, že se nedočkáme další imaginace sehrané dvojky Hill – Rodriguez, na stranu druhou vytvořili kompaktní kouzelný svět se silným příběhem a předvedli nám intenzivní zakončení. Dle mého názoru si v rámci příběhu a zvolených hlavních postav vyhráli s potenciálem klíčů na maximum a dokázali bravurně vybalancovat svět fantastiky a svět rodiny a přátelství, tedy ukázat emoce.
Celou tuto sérii bych doporučila lidem a čtenářům, kteří vnímají komiksy a grafické romány jako něco podřadného, nebo jako něco, co se hodí jen pro mladé čtenáře, tedy děti. Vzhledem k množství textu, neokoukanému tématu a dokonalému přenesení pocitů na papír bez využití jiné techniky než kreslířské, si Zámek a klíč zaslouží alespoň to, aby si tuto ságu přečetli i zarytí komiksoví skeptici.
Název: Zámek a klíč 6 – Alfa a omega
Autor: Joe Hill, Gabriel Rodriguez
Žánr: komiks
Nakladatelství: Comics Centrum
Rok vydání: 2016, pevná
Počet stran: 160
Hodnocení: 100 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Skupina Flattus vystoupí na začátku září na akci Sunday Music Jam. Co plánují a jak se jim vede se dozvíte v tomto rozhovoru.
Poslední dobou jsme nebyli dlouho v divadle – po tom, co jsme se z jednoho představení vytratili během přestávky, jsme neměli vůbec chuť ani náladu. Po pauze jsme tedy vyrazili na Noc na Karlštejně a odcházeli jsme opravdu nadše...
Mladí režiséři, kteří v šedesátých letech zjednali tuzemské filmové tvorbě mezinárodní věhlas, byli s nástupem normalizace počátkem 70. let odstaveni; někteří natrvalo (jako v případě Jana Němce, Pavla Juráčk...